Postaví se tak za katedru ve škole, kterou sám vystudoval a kde před deseti lety též získal profesorský titul.
"Jsem za to hrozně rád, pro studenty to bude fantastický zážitek," říká Tomáš Ježek, někdejší Klausův ministr privatizace a kolega z Prognostického ústavu.
Studenti se mohou většinou těšit na oblíbené Klausovy autory. V seznamu literatury nechybí autoři jako Friedman, Samuelson či Holman, potřeba bude i sborníků Centra pro politiku a ekonomiku, které před lety zakládal.
Jaký je Klaus ekonom?
O tom, jaký je Václav Klaus politik, si za posledních šestnáct let udělal obrázek snad každý občan. Ale jaký je ekonom? „Nedaleko ekonomické teorie žiju i jako prezident,“ prohlásila hlava státu před rokem v ekonomickém rozhovoru pro MF DNES.
"Já mohu ubezpečit každého, a pánové kolem mi to potvrdí, že každou chvíli vidí v mé ruce sofistikovaný ekonomický žurnál plný grafických znázornění a matematických rovnic, v kterých si podtrhávám, dělám otazníky, vlnovky, vykřičníky," doplnil prezident.
Jako v politice, tak i v ekonomickém myšlení má Václav Klaus buď své skalní příznivce, nebo nesmlouvavé kritiky.
"Jaký on je ekonom, já prostě nevím," kontruje Ondřej Schneider z Ekonomického institutu Fakulty sociálních věd UK. "Za posledních patnáct let jsem od něj neviděl žádnou odbornou studii. Publikuje zkrátka v jiném spektru časopisů," dodává.
Podle něj za to může i skutečnost, že po roce 1989 se z Václava Klause stal politik, který musel řešit nové úkoly.
Dalším z tradičních kritiků prezidenta je i profesor na Michiganské univerzitě Jan Švejnar. Ten je znám jako kritik české cesty přechodu ke kapitalismu, kterou tehdy Klaus jako ministr financí a posléze předseda vlády zosobňoval.
Podle některých Klausových přívrženců je ale Švejnar spíš jeho politickým oponentem. Dokládají to i na skutečnosti, že se o něm po pádu druhé Klausovy vlády na podzim roku 1997 jeden čas uvažovalo jako o budoucím možném premiérovi.
Podle Petra Macha z Centra pro ekonomiku a politiku, které je Klausovi názorově velmi blízké, neobstojí ani Švejnarův argument, že Václav Klaus nepronikl do zahraničních ekonomických odborných ekonomických časopisů.
"Když jsem nedávno hovořil s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1989 Robertem Mundellem, tak ten se mě optal: ´Kdo je Švejnar?´" říká Mach.
I jeho oponenti uznávají vysokou kvalitu starých teoretických Klausových prací.
"Řada jeho studií ze 70. a 80. let patří mezi to nejlepší, co bylo v té době napsáno," uvádí Pavel Mertlík, bývalý ministr financí v Zemanově vládě.
"Byl to pravděpodobně nejlepší náš ekonom do roku 1989," doplňuje Schneider. "Když jednou člověk významným ekonomem, tak už jím i zůstane," oponuje Tomáš Ježek.
Ve svých původních pracích Klaus se od roku 1965 specializoval na na problematiku makroekonomie, ekonomické rovnováhy, monetární politiky, inflace, porovnávání ekonomických systémů a dějin ekonomických teorií. Za své největší ekonomické vzory považuje Friedricha von Heyeka či Miltona Friedmana, který je duchovním otcem ekonomické školy monetarismu.
V posledních letech vydal řadu publikací pojednávajících o ekonomické reformě a hospodářské politice v transformačním období. V cizině je Václav Klaus vnímán i za silného kritika budování evropského superstátu, který omezuje národní suverenitu. Stejně kriticky glosuje i probíhající debaty o termínu zavedení společné evropské měny v České republice.
Návrat na domácí půdu
Václav Klaus studoval na VŠE v letech 1958 až 1963 obor zahraniční obchod. Na konci sedmdesátých let strávil studijní pobyty v italské Neapoli a na Cornellské univezitě v USA.
V roce 1991 se habilitoval na Karlově univerzitě a o čtyři roky později byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické. „Budou z nás po letech opět kolegové a možná budeme mít i společnou kancelář,“ těší se na nový ‚přírůstek‘ v akademické obci Tomáš Ježek.
