Žádný smrtelník v hlavě nenosí občanský zákoník, ale vyplatí se mu znát aspoň svá nejzákladnější práva. Malý přehled situací, do kterých se můžete dostat, by vám měl pomoci alespoň v základní orientaci.
Půjčovny
Půjčovny bývají pojištěné proti poškození věcí, ale nikdy nejsou pojištěné proti krádeži. Žádná pojišťovna v Česku totiž zatím nepřistoupila na riziko, že se zákazníkovi něco ztratí a ona to zaplatí. Majitelé lyžařských půjčoven tak vyprávějí celé romány o tom, jak se podvodníci prokazují ukradenými občanskými průkazy a oni své lyže již nikdy neuvidí. Brání se tedy vším možným způsobem, a zákazníci by jim proto neměli mít za zlé, že požadují aspoň dva průkazy totožnosti s fotografií (například občanský průkaz a legitimaci na tramvaj), někdy si opisují číslo poznávací značky auta klienta, chtějí zálohu nebo si dokonce nechávají doklady v zástavě. »Zadržovat občanský průkaz není v souladu se zákonem,« uvádí pražský advokát Petr Illek, ale hned dodává: »V podstatě je to však nepostižitelné.« Ani takové opatření však vloni nepomohlo velkému cyklistickému servisu v Harrachově, který si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenován. »Horské kolo jsem půjčila a za něj jsem si vzala do zástavy občanský průkaz, rodný list a průkazku na městskou dopravu. Pravost dokladů jsem si dokonce ověřila na policii, a přesto jsme o kolo přišli,« vzpomíná zaměstnankyně servisu. »Jak? Noc před půjčením zloděj vykradl byt a z nočního stolku vzal i doklady. Zloděj k nám pak přišel rychleji, než se údaje dostaly do policejní databáze.« O půjčené zboží však může přijít i poctivý zákazník s pravými doklady,ten ho však takovém případě samozřejmě bude muset zaplatit. Kdo si tedy chce půjčit jakékoliv zboží, měl by předem zvážit, jak ho zabezpečí před případnými zloději. Videokameru bude nosit stále u sebe, kanoi nenechá na břehu bez dohledu, lyže nezapíchne jen tak do sněhu před restaurací a kolo neopře o výlohu a nezajde do obchodu.
Reklamní zájezdy
Obvykle celý příběh začíná pozvánkou na výlet, kterou člověk najde ve schránce. Když jej pak na předváděcí akci, kde se prodává vše od kuchyňského nádobí přes perličkové koupele až třeba k masážním křeslům, vysadí z autobusu, nestačí se divit. Kupuje a kupuje. »Člověk se často rozhodne, že si něco koupí, protože je opečováván, někdo se o něj stará, je v příjemném prostředí a navíc si myslí, že zboží je levné,« popisuje atmosféru reklamních zájezdů pražský psychoterapeut Marian Chrasta. »Má přitom pocit, že je firmě zavázaný za výlet za pár korun a měl by jí to splatit tím, že něco koupí.« Potíž nastane v okamžiku, kdy zákazník objeví stejný výrobek, který koupil na zájezdu, v běžném obchodě,avšak o několik tisíc korun levnější. Jelikož je národní tradicí nečíst smlouvy, které člověk podepisuje,nelze potom v takové situaci prakticky nic dělat. Nejdrobnější možné písmo na zadní straně kupní smlouvy totiž velmi často říká, že zákazník od smlouvy odstoupit nemůže. Pokud smlouva umožňuje vypovědět ji z jiných než zákonných důvodů - to znamená, když má zboží vady - musí zákazník obvykle zaplatit pokutu, jež činí nejčastěji 25 procent z kupní ceny.
Zásilkové služby
Nikdo soudný snad už v současnosti nevěří tomu, že ušetří čas objednáním zboží přes zásilkovou službu. I redakční test, který proběhl v loňském roce, jen potvrdil, že člověk nestojí fronty v obchodech, ale před poštovními přepážkami. Dalším kamenem úrazu je vracení nevyhovujícího zboží. Od Aše na západ je běžné, že zákazník má nezadatelné právo zásilku bez udání jakéhokoliv důvodu do sedmi dnů vrátit. U nás naproti tomu existuje jen Etický kodex Asociace direct marketingu a zásilkového obchodu, který nic takového nenařizuje. Navíc tento kodex nemá sílu zákona, jeho dodržování je dobrovolné. Kdesi mezi Strakovou akademií a Sněmovní ulicí v Praze se pohybuje novela občanského zákoníku, jež upravuje situaci podle Evropské unie a umožňuje vracení zboží. Kdy ale začne platit, to je otázka.
Bazary
Nákup v bazaru, jenž se pro mnohé stává nevyhnutelností, není z hlediska zákona příliš jednoduchý. Občanský zákoník totiž říká: »U věcí použitých prodávající neodpovídá za vady vzniklé jejich použitím nebo opotřebením.« Do srozumitelné češtiny přeloženo to znamená, že prodávající z bazaru odpovídá pouze za vady, které má výrobek v okamžiku prodeje a na které předem neupozorní. Pokud tedy bazarový mrazák odejde po dvou měsících, není na reklamaci nárok. Kdyby však nešel ani při prvním zapnutí, zákazník má právo na vrácení peněz. »Problém je v tom, že se doba vzniku závady problematicky dokazuje,« uzavírá právnička České obchodní inspekce Vladimíra Brádlová.
Tržnice
Příznivé ceny na tržnicích jsou lákadlem, kterému málokdo odolá. Člověk by zde však měl nakupovat s vědomím, že poloviční či třetinové ceny oproti kamenným obchodům jsou přímo úměrné životnosti samotného zboží. Problematická, ne-li zcela nemožná je také reklamace výrobků zakoupených na tržnici. »Zákazník většinou nedostane ke zboží účtenku, aby nákup mohl prokázat, ale hlavně nemusí stánek, kde nakupoval, na tržišti podruhé vůbec najít,« dodává Vladimíra Brádlová.
Půjčovny
Půjčovny bývají pojištěné proti poškození věcí, ale nikdy nejsou pojištěné proti krádeži. Žádná pojišťovna v Česku totiž zatím nepřistoupila na riziko, že se zákazníkovi něco ztratí a ona to zaplatí. Majitelé lyžařských půjčoven tak vyprávějí celé romány o tom, jak se podvodníci prokazují ukradenými občanskými průkazy a oni své lyže již nikdy neuvidí. Brání se tedy vším možným způsobem, a zákazníci by jim proto neměli mít za zlé, že požadují aspoň dva průkazy totožnosti s fotografií (například občanský průkaz a legitimaci na tramvaj), někdy si opisují číslo poznávací značky auta klienta, chtějí zálohu nebo si dokonce nechávají doklady v zástavě. »Zadržovat občanský průkaz není v souladu se zákonem,« uvádí pražský advokát Petr Illek, ale hned dodává: »V podstatě je to však nepostižitelné.« Ani takové opatření však vloni nepomohlo velkému cyklistickému servisu v Harrachově, který si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenován. »Horské kolo jsem půjčila a za něj jsem si vzala do zástavy občanský průkaz, rodný list a průkazku na městskou dopravu. Pravost dokladů jsem si dokonce ověřila na policii, a přesto jsme o kolo přišli,« vzpomíná zaměstnankyně servisu. »Jak? Noc před půjčením zloděj vykradl byt a z nočního stolku vzal i doklady. Zloděj k nám pak přišel rychleji, než se údaje dostaly do policejní databáze.« O půjčené zboží však může přijít i poctivý zákazník s pravými doklady,ten ho však takovém případě samozřejmě bude muset zaplatit. Kdo si tedy chce půjčit jakékoliv zboží, měl by předem zvážit, jak ho zabezpečí před případnými zloději. Videokameru bude nosit stále u sebe, kanoi nenechá na břehu bez dohledu, lyže nezapíchne jen tak do sněhu před restaurací a kolo neopře o výlohu a nezajde do obchodu.
Reklamní zájezdy
Obvykle celý příběh začíná pozvánkou na výlet, kterou člověk najde ve schránce. Když jej pak na předváděcí akci, kde se prodává vše od kuchyňského nádobí přes perličkové koupele až třeba k masážním křeslům, vysadí z autobusu, nestačí se divit. Kupuje a kupuje. »Člověk se často rozhodne, že si něco koupí, protože je opečováván, někdo se o něj stará, je v příjemném prostředí a navíc si myslí, že zboží je levné,« popisuje atmosféru reklamních zájezdů pražský psychoterapeut Marian Chrasta. »Má přitom pocit, že je firmě zavázaný za výlet za pár korun a měl by jí to splatit tím, že něco koupí.« Potíž nastane v okamžiku, kdy zákazník objeví stejný výrobek, který koupil na zájezdu, v běžném obchodě,avšak o několik tisíc korun levnější. Jelikož je národní tradicí nečíst smlouvy, které člověk podepisuje,nelze potom v takové situaci prakticky nic dělat. Nejdrobnější možné písmo na zadní straně kupní smlouvy totiž velmi často říká, že zákazník od smlouvy odstoupit nemůže. Pokud smlouva umožňuje vypovědět ji z jiných než zákonných důvodů - to znamená, když má zboží vady - musí zákazník obvykle zaplatit pokutu, jež činí nejčastěji 25 procent z kupní ceny.
Zásilkové služby
Nikdo soudný snad už v současnosti nevěří tomu, že ušetří čas objednáním zboží přes zásilkovou službu. I redakční test, který proběhl v loňském roce, jen potvrdil, že člověk nestojí fronty v obchodech, ale před poštovními přepážkami. Dalším kamenem úrazu je vracení nevyhovujícího zboží. Od Aše na západ je běžné, že zákazník má nezadatelné právo zásilku bez udání jakéhokoliv důvodu do sedmi dnů vrátit. U nás naproti tomu existuje jen Etický kodex Asociace direct marketingu a zásilkového obchodu, který nic takového nenařizuje. Navíc tento kodex nemá sílu zákona, jeho dodržování je dobrovolné. Kdesi mezi Strakovou akademií a Sněmovní ulicí v Praze se pohybuje novela občanského zákoníku, jež upravuje situaci podle Evropské unie a umožňuje vracení zboží. Kdy ale začne platit, to je otázka.
Bazary
Nákup v bazaru, jenž se pro mnohé stává nevyhnutelností, není z hlediska zákona příliš jednoduchý. Občanský zákoník totiž říká: »U věcí použitých prodávající neodpovídá za vady vzniklé jejich použitím nebo opotřebením.« Do srozumitelné češtiny přeloženo to znamená, že prodávající z bazaru odpovídá pouze za vady, které má výrobek v okamžiku prodeje a na které předem neupozorní. Pokud tedy bazarový mrazák odejde po dvou měsících, není na reklamaci nárok. Kdyby však nešel ani při prvním zapnutí, zákazník má právo na vrácení peněz. »Problém je v tom, že se doba vzniku závady problematicky dokazuje,« uzavírá právnička České obchodní inspekce Vladimíra Brádlová.
Tržnice
Příznivé ceny na tržnicích jsou lákadlem, kterému málokdo odolá. Člověk by zde však měl nakupovat s vědomím, že poloviční či třetinové ceny oproti kamenným obchodům jsou přímo úměrné životnosti samotného zboží. Problematická, ne-li zcela nemožná je také reklamace výrobků zakoupených na tržnici. »Zákazník většinou nedostane ke zboží účtenku, aby nákup mohl prokázat, ale hlavně nemusí stánek, kde nakupoval, na tržišti podruhé vůbec najít,« dodává Vladimíra Brádlová.
 Lyže z půjčovny by měl člověk hlídat jak oko v hlavě. Jelikož nejsou pojištěné, jejich ztráta přijde zákazníka draho. |
