Příběhy českých značek: Tonak vyrábí klobouky už 385 let. Zná je celý svět

  • 15
Klobouky z Tonaku z Nového Jičína zná dnes celý svět - ve výrobě plstěných pokrývek hlavy se řadí mezi světovou kloboučnickou trojku, firma dělá barety pro armády i fezy pro muslimské země.

Firma s historií ze sedmnáctého století a názvem z dob znárodnění (TOvárna NA Klobouky) dodává klobouky především obchodním partnerům, nyní si však chce sama sáhnout i na obchodnické marže. V září proto otevřela reprezentační prodejnu v Praze v sousedství nákupní ulice luxusu Pařížské.

Luxusní plstěný klobouk od Tonaku tam přijde na 1 700 až 3 000 korun, dražší jsou buřinky (kolem 3 500 korun) a cylindry (4 000 korun), levnější pak klobouky z vlny. „Doposud jsme si mysleli, že dobré zboží se chválí samo, jak se říkalo za první republiky. Došlo nám, že se musíme vychválit sami. V nové prodejně prezentujeme luxus,“ říká Jan Vrba, předseda dozorčí rady a spolumajitel Tonaku.

Naplnění ambicí firmy prosadit se na trhu s luxusním zbožím, má zajistit nová ředitelka Lenka Urbánková - Jarošová, která nedávno nahradila Dalibora Andrého.

Od fezů ke králičím kloboukům

Křišťálová Lupa 2015

Tonak je jedním z největších výrobců pokrývek hlavy na světě. Jan Vrba, bývalý ministr průmyslu a obchodu (1990 - 1992 ve vládě Petra Pitharta), v roce 2001 přivedl do Česka investorskou skupinu Stark z Nizozemska, která koupila Fezko Strakonice, proslavené výrobou fezů a pletených baretů a čepic. A o pár let později k tomu přikoupila i novojičínský Tonak.

Továrnu ve Strakonicích pak investoři výhodně prodali a dnes se tam vyrábí technické textilie. Ponechali si jen divizi výroby pokrývek hlavy. Vlastníkem Tonaku je firma PCTC Invest, registrovaná ve Švédsku, investory jsou vedle Vrby ještě Čech Michal Tělecký, dva Švédové a Belgičan.

Firma dělá plstěné a vlněné klobouky, například i ty pod známou značkou Stetson. „Z 80 % je šance, že byl klobouk vyroben v Novém Jičíně. Kdysi Stetson vyráběl v Americe, vlastníci značky ji teď jen propůjčují za poplatek jiným výrobcům,“ vysvětluje Vrba.

Jak se dělá klobouk z králíka

Králičí chlupy se vytřídí a pak se na kloboučnickém stroji vyrábí polotovar – otáčí se tam děrovaný zvon ve tvaru šišáku, zespoda se odsává vzduch a shora se k němu přisávají chlupy. Vrstvy se smáčí vodou, aby k sobě přilnuly. Pak se polotovar opatrně ze zvonu sejme a plstí se. Na chlupy se působí teplem, tlakem, mírně alkalickým prostředím, ty se do sebe zapletou - zaplstí.

Ještě loni řešila firma nedostatek králičích kožek na trhu, ze kterých se plstěné klobouky vyrábí. Potřebuje jich 350 tun ročně, nejvíc ceněné jsou ty bílé, protože se dají obarvit na libovolný odstín. „Podepsali jsme smlouvu o výkupu kožek s Českým svazem chovatelů, se sekcí králíkářů, nedostatek už nás netrápí,“ říká Vrba.

Tonak nedávno vyřešil nakládání s odpadem z výroby - králičími kůžemi a chlupy. Za jeho likvidaci dřív platila, teď z něj dělá ekologické hnojivo, které prodává ekologickým zemědělcům v Německu i doma. „Kupodivu mají zájem vinaři pro výrobu biovína,“ říká Vrba. Výrobní linku vybudovala ve spolupráci se zlínskou Univerzitou Tomáše Bati.

Co firmu zaměstnávající 700 lidí aktuálně nejvíc trápí, je nedostatek kloboučníků. Ke specializovaným strojům by potřebovala letos nabrat deset zručných lidí a příští rok dalších patnáct. „Manuální zručnost je důležitá a zapracování je poměrně dlouhé. Lidé z úřadu práce se nám neosvědčili, hledáme pracovníky na Ukrajině, Slovensku a v Polsku,“ říká Vrba.

Zakladatel Hückel

Firma má tržby bezmála 450 milionů (2014) a zisk 5 milionů. Většinu zboží exportuje pod značkou Tonak nebo Hückel - do Evropy, židovské klobouky pod značkou Platinum do Ameriky a Izraele, fezy do Afriky, plstěné klobouky do Japonska. Doma šije barety a brigadýrky pro armádu, policii, vězeňskou službu a hasiče, ale také pro pošťáky.

Klobouky se v Novém Jičíně vyrábějí od roku 1630. Kloboučnickou manufakturu na srstěné klobouky zde založil Jan Nepomuk Hückel a pronikl se svými výrobky i na zahraniční trhy. Jeho potomci v roce 1865 z ruční výroby přešli na strojní.