Kolik účtů? Alespoň tři.

Mít v rodině jeden jediný bankovní účet je jako bydlet v garsonce. Ze začátku je to pěkné, brzy však začíná docházet prostor, soukromí a všude je docela slušný binec. V jedna plus dva či tři se tyhle problémy dají řešit lépe. Jediný rodinný účet má snad jen jednu výhodu - umožňuje kontrolu nad příjmy a výdaji obou partnerů. Má-li někdo málo důvěry ve svůj protějšek, bude ho možná chtít upoutat na řetěz společného sporožira.

Páry a rodiny s větším sebevědomím by ale bankovní garsoniéru měly určitě vyměnit za něco většího. Důvodů se nabízí hned několik. Předně je to rozumná ochrana.

Český ministr financí by měl povinně varovat, že "Mít jediný bankovní účet škodí finančnímu zdraví". Zkušeností, že se dá o tenhle účet přijít zatraceně rychle, máme dost.

Dalším důvodem je soukromí. Každý občas potřebuje být sám a každý občas potřebu je mít možnost sám zacházet se svými penězi. Ne snad proto, aby si platil houf milenek nebo plundroval konto nákupy kostýmů.

Mít jistou míru svobody nakládání s penězi dá člověku větší pocit volnosti, nemusí před partnerem poníženě zdůvodňovat každý výdaj. Nebo příjem.

Jeden jediný účet se také za chvíli stane nepřehlednou směsicí položek.

Číslo tři se jeví v rodinném účetnictví jako ideál. Každý partner může mít svůj vlastní účet a rodina jako celek pak další. Na něj oba přispívají a hradí výdaje spjaté s chodem domácnosti. Je to jasné a je to přehledné a každý má svou svobodu.

P S. Úplně jasno a svobodno má v téhle věci asi milion lidí. Ti nemají bankovní účet vůbec.