* Vzájemně se prý předháníte, kdo bude mít dražší kolo?
Není to tak jednoduché. My nesoupeříme, kdo má dražší kolo, ale kdo má lepší kolo. Vloni jsem si nechal postavit superkolo. Kolik stálo, nikomu neřeknu, chci mít doma klid. Ale má všechno, co k tomu patří a že by se za ně nemusel nikdo stydět ani na Tour de France.
* Máte tedy znovu silniční speciál, chuť vyrazit si do terénu jste nedostal?
Mí dva synové jezdí na horských kolech, a tím jiné trasy než já. Já preferuju silnici.
* Proč právě silnici, když je pro cyklisty tak nebezpečná?
To je především v naší republice. Počínání některých řidičů připomíná hon na cyklisty. Rádi jezdíme s Milošem v Holandsku, Belgii a Francii, protože to jsou země cyklistice zaslíbené. Je tam celá síť cyklistických cest, existují speciální mapy, a navíc v každé vesnici narazíte na nějakého dědu mechanika. Když se něco přihodí, pak není problém, aby to hned opravil.
* Kolik kilometrů spolu obvykle urazíte?
Často startujeme z Paříže a pak míříme do Itálie nebo do Holandska a Belgie, a to bývá kolem tisícovky kilometrů. Před pěti lety jsme ale ujeli za čtrnáct dní po Beneluxu a Francii dva tisíce kilometrů. Normálně si dáváme do stovky denně. Miloš mi vždycky slibuje, že pojedeme jenom padesát, ale najednou je z toho osmdesát.
* A večer, když toho máte plné zuby...
Celodenní útrapy si nahrazujeme dobrým bydlem. Po výborné večeři a pohodlné posteli se nám druhý den jede líp.
* Loňskou tour jste vy absolvoval na silničním kole, zatímco Miloš Forman vyrazil na trekkingovém kole. Přesto jste si dokázali vyhovět?
Konstrukce obou kol je úplně jiná. Pochopitelně, že člověk na trekkingovém kole je na tom hůř - bicykl má širší pneumatiky, jiné převody, z kopce jede o hodně pomaleji než na silničním kole. Ale Forman si nestěžoval.