Ovšem když si návrhy ČSSD přečtete, cesta z krize to není. Je to jen cesta zvyšování daní i výdajů. Tedy cesta, která nic zásadního nevyřeší, protože pokud se má české hospodářství ozdravit a směřovat k nižšímu zadlužení, musí se také ořezávat například i výdaje, které stát vyplácí některým občanům. S tím ale sociální demokracie tolik nepočítá.
Chce například návrat mateřské na původní úroveň, novomanželské půjčky či úplné zrušení poplatků u lékaře. Tedy věci, které postupně budou přinášet státu jen rostoucí výdaje, ale bez kterých bychom se obešli a ušetřili mnoho miliard.
Naopak ČSSD plánuje zvýšit daně z příjmů podniků z 19 na 21 procent. Jenže firmy budou ještě několik let odepisovat ztráty z krize a v letošním roce se ani nedá počítat s výnosy, které by hospodářskou situaci státu zlepšily. Navíc si společnosti malé i velké vždy najdou cestu, aby na daních více nezaplatily. Naopak má ČSSD pravdu v tom, že by se daleko více měly postihovat daňové podvody a korupce. To je cesta, i když nesnadná, na postupné ozdravení veřejných financí.
Sice se v "Cestě z krize" neobjevuje konkrétní údaj o kolik by se měly zvednout daně pro takzvaně bohaté, ale hovoří se v případě návrhů ekonomů ČSSD o 38 procentech z hrubé mzdy. Argument sociální demokracie je v tomto případě pozoruhodný: v ostatních zemích EU, kromě Bulharska, platí lépe vydělávající víc. Jistě, ale také dostávají daleko víc než u nás od státu zpět. Za vysoké daně ve Skandinávii dostávají tamní občané od států daleko více lepších kvalitnějších služeb než je tomu u nás.
Podle návrhu ČSSD prý krize prokázala, že "země je fiskálně zranitelnější bez eura". Nic takového se ovšem neprokázalo a existují i případy ze Slovenska či pobaltských zemí (ty se zcela na euro navázaly i když jej zatím nepřijaly), že pupeční šňůra s eurem nemusí být až tak výhodná.
Naopak za rozumné se dají považovat záměry sociální demokracie přitáhnout více investicí, dále posilovat finance ve vědě a výzkumu (pokud se stanoví jasná kritéria), lépe využívat fondy Evropské unie nebo zatím zastavit tendr na obří ekologickou zakázku, protože ta nadále vzbuzuje dojem možného korupčního chování.
Sociální demokracie tedy svým programem vykročila na cestu, která nic zásadního dlouhodobě nevyřeší. Pokud by chtěla skutečně ozdravit české veřejné finance, musela by přikročit k k tomu, co by položilo její předvolební sliby – musela by chtít i omezení některých výdajů, jež se týkají i sociální oblasti.
