I kdyby dovozci zboží chtěli, dolar u nás už moc levnější nebude. A to v době, kdy rostou mzdy a Česko má nejnižší nezaměstnanost v EU. Proč?
Zaprvé, kurz koruny vůči euru dle mého nemá další potenciál posílit. Už poexitové posílení, které jsme viděli v dubnu až červnu a které momentálně dosahuje necelá 4 %, je vzhledem k objemu spekulativního kapitálu v české koruně překvapením.
Po dosažení úrovně 26 korun za euro, kam jí pomohly sázky na brzké utažení měnové politiky, však má koruna nyní násobně větší šanci výrazně oslabit než i mírně posílit. Spouštěčem může být např. nadcházející zasedání ČNB (3. 8.), od kterého trh čeká růst sazeb. Vzhledem k poklesu dovozních cen v letošním roce, zpomalující dynamice poptávkové inflace a silnější koruně však ČNB tato očekávání dle mého zklame.
Druhou součástí kurzové rovnice je kurz eura proti dolaru. I když nemastná, neslaná data z USA v první polovině letošního roku určitě dolaru nepomáhala, to, co primárně vytáhlo euro z hodnot kolem 1,05 proti dolaru, kde se obchodovalo ještě v březnu letošního roku, až nad 1,18, jsou pozitivní makroekonomická data v eurozóně.
I když pokles americké inflace žádný velký efekt neměl (protože FED jej veskrze přehlížel a sazby v červnu zvedl), silná makro data z EMU a jejich implikace pro výhled měnové politiky ECB vlila euru krev do žil. Trh dle očekávání začal se silnější evropskou ekonomikou okamžitě vyhlížet začátek přísnější měnové politiky v eurozóně, jehož prvním ztělesněním by mělo být ohlášení začátku snižování tempa odkupů aktiv (tzv. tapering).
A to je právě problém. Ačkoliv eurozóna skutečně roste solidně, nezaměstnanost je stále vysoko (9,1 %) a inflace se nikam nehýbe. Dle právě zveřejněných dat zůstala i v červenci daleko od cíle ECB (1,3 %) a ani jádrová složka (1,2 %) neukazuje na to, že by se k němu měla v dohledné době udržitelně přiblížit. Navíc jak ukazuje zkušenost americké centrální banky, po Velké krizi není ani nezaměstnanost na své přirozené míře zárukou, že se inflace dostane rychle na cíl.
Mario Draghi, šéf ECB, opakovaně upozorňuje, že inflace není „tam, kde by být měla a kde by ji ECB chtěla mít“ a že je tedy ultra volná měnová politika stále na místě. Trh však jeho holubičí zprávy přehlíží a koncentruje se na ojedinělá zrnka optimismu v jeho projevech. Inflační obrázek však mluví jasně – inflace problémem není a nezdá se, že by hned tak být měla.
A to znamená jediné. Eurodolarový trh sázející všechno na kartu brzkého taperingu může být lehce zklamán. Jinými slovy – ačkoliv návrat pod 1,10 je krajně nepravděpodobný, prostor k oslabení dolaru přes 1,20 nadále nevidím.
