KOMENTÁŘ: Bohatneme, protože jiní si na euru vylámali zuby

  15:00aktualizováno  15:00
Nezaměstnanost se v Česku drží na rekordně nízkém čísle, platy rostou. Paradoxně za to můžeme děkovat i jižním státům, jako je Řecko a Španělsko, které přijaly euro, a tak ztratily konkurenceschopnost, píše v komentáři Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus.

Vypadá to, že další kapitola řecké krize je u konce. Lídři eurozóny se dohodli na novém záchranném programu. | foto: Reuters

Nikdy v novodobé historii Česka tu nebylo tolik zaměstnaných lidí jako dnes. Práci mají bezmála tři čtvrtiny těch v produktivním věku. Míra nezaměstnanosti se dostala nejníže od 90. let a je nejnižší v EU, takže zaměstnavatelé se o lidi musí přetahovat. 

Musí přihazovat na mzdách. Ty loni po očištění o inflaci rostly nejvíce od roku 2003. V posledním loňském čtvrtletí se poprvé v historii průměrná měsíční mzda přehoupla přes třicet tisíc korun. 

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Cyrrus

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Cyrrus

Životní úroveň roste napříč zemí, byť regionální rozdíly přetrvávají. Ovšem ze všech 77 okresů žádný nemá míru nezaměstnanosti vyšší než 8 procent. Pokud by na toto číslo klesla průměrná míra nezaměstnanosti v eurozóně, hodně by se slavilo. A to tam teď klesla nejníže od roku 2008.

Navíc, vlastní výrobní výkonnost české ekonomiky (měřená ukazatelem hrubé přidané hodnoty, svým způsobem více vypovídajícím, než je běžnější ukazatel hrubého domácího produktu) rostla loni ve čtvrtém čtvrtletí nejrychleji za takřka jedenáct let.

KOMENTÁŘ: Euro má své výhody, doba ho ale může předběhnout

Od roku 1993 lze v novodobé historii Česka těžko najít období, kdy by prosperovalo lépe než dnes. Dokonce ani v bujarých předkrizových letech 2005 až 2007 se mu v souhrnu nevedlo tak dobře. 

Vděčíme za to několika faktorům. Jeden z nich však přehlížíme. Euro. 

Proč bychom mu měli být vděční za prosperitu, když jsme ho nepřijali? My ne, ale jiní ano. A některým z nich vážně uškodilo. Řeč je zejména o zemích jižního křídla eurozóny.

Euro se formálně zrodilo v roce 1995 na summitu EU v Madridu. Symbolické. Od poloviny 90. let tak mezinárodní investoři mohli spoléhat na to, že dluh zemí, jako je Španělsko, Itálie či Portugalsko, se už brzy bude počítat v jednotné měně. Uvěřili tomu, že tyto země vstupem do eurozóny a vzdáním se svých potenciálně značně nestabilních měn přijímají oběživo pevné jako německá marka.

Výsledkem bylo, že od konce 90. let do vypuknutí světové finanční krize v roce 2008 si celý jih eurozóny od investorů půjčoval výrazně výhodněji než předtím. Třeba Itálie na úrocích ušetřila tolik, že si mohla dovolit zrušit DPH. Řecko díky výhodným půjčkám rozmáchle rozšířilo řady státních zaměstnanců. A navýšilo jejich platy. Ve Španělsku zase výhodné půjčování za nízký úrok nafouklo nemovitostní bublinu. Kvůli ní tam stoupaly mzdy ve stavebnictví, jejichž růst museli pochopitelně dohánět v jiných sektorech ekonomiky.

Mzdy rostly rychleji než produktivita, a tak země přišla o svoji konkurenceschopnost. A po roce 2008 už ji nikdy nezískala zpět. Výkon španělského průmyslu je stále i dnes o čtvrtinu slabší než před 10 lety. Podobný, ne-li horší, vývoj poznamenaly i ostatní země jihu eurozóny. Všechny kvůli euru a nízkým úrokům přišly ve výsledku o konkurenceschopnost, pokud se neocitly v bankrotovém stavu.

KOMENTÁŘ: Zapomeňte na euro, Češi o něj nestojí

Enormní ztráta konkurenceschopnosti jihu eurozóny nahrála novým zemím EU ze střední a východní Evropy včetně Česka.

Jejich konkurenceschopnost tváří v tvář úpadku eurového jihu relativně vzrostla.

I proto je dnes ekonomická kondice zemí, jako je Česko, Polsko či Maďarsko, znatelně nad úrovní průměru EU či eurozóny.

Jestliže jen španělský průmysl za deset let oslabil o zmíněnou čtvrtinu, část tohoto výpadku v evropském pohledu nahrazuje vyšší průmyslovou produkcí i česká ekonomika. Proto je dnes u nás hospodářská situace ještě lepší než za předkrizové konjunktury let 2005 až 2007.

Bohatneme i díky tomu, že mnozí naši konkurenti si na euru vylámali zuby.

Z této perspektivy se volání části české průmyslové lobby a jí nakloněných politiků pro přijetí eura zdá být masochismem. Je ovšem třeba říci, že nás by jeho případné přijetí nepoškodilo tolik jako jih eurozóny. Euro by nám ale ani nic výrazně kladného nepřineslo. Rozumné je tedy stanovisko ČNB, která se k jeho přijetí staví skepticky. Naopak je škoda, že tatáž banka ne vždy dokáže odolat tlakům exportní lobby, pročež jsme přes tři roky zbytečně oslabovali korunu. I nyní, takřka rok po skončení intervencí, je koruna výrazně slabší, než by byla bez intervence. Přitom se není čeho bát.

Jižní křídlo eurozóny zůstává kvůli euru ekonomicky, ale i sociálně v dezolátním stavu. Nesvědčí ani zemím, jako je Finsko, kde takřka pětina mladých lidí nemá práci. Představa, že by Česko silnější koruna v evropském pohledu připravila o konkurenční výhodu, je tedy lichá. To by musela posílit dramatickým způsobem. Naopak její průběžné zhodnocování, které ČNB v roce 2013 bohužel na léta přerušila, je žádoucí. Exportéři a na ně navázaní dodavatelé totiž v jeho důsledku budou muset kontinuálně zvyšovat produktivitu a přidanou hodnotu výroby. Třeba v Singapuru v 80. a 90. letech důsledně provozovali politiku silné měny. A Singapur je dnes i díky tomu třetí nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa.

Současná česká prosperita je nebývalá. Buďme za ni rádi. Zároveň vězme, že nejde jen o „kvantitu“ ekonomického růstu, ale i o jeho „kvalitu“. A kvalita pokulhává. Jsme totiž stále středně rozvinutou ekonomikou, s malou přidanou hodnotou výroby. Ke „kvalitnějšímu“ růstu v dalších pěti či sedmi letech potřebujeme hlavně tyto věci. 

Zaprvé – odolat tlaku průmyslové a exportní lobby, která by z nás levnou montovnu měla nejradši do skonání věků, zadruhé – neoslabovat zbytečně korunu a zatřetí – nepřijímat euro.

Autor:

Nejčtenější

V Praze otevírá nevěstinec se silikonovými pannami, inspiruje se cizinou

Realistická silikonová panna Rebeca podniku Naughty Harbor.

Nezávazný sex, který není nevěra. To svým zákazníkům slibuje podnik Naughty Harbor, který ve středu otevřel v Praze....

TEST DNES: V jedné lahvi ochucené vody vypijeme až osmnáct kostek cukru

Ilustrační snímek

Regály v supermarketech se prohýbají pod řadami ochucených vod v PET lahvích. Lidé je kupují ve velkém – lahev denně...

Konec dvojích cen. Evropské e-shopy už Čechům nebudou účtovat přirážku

Ilustrační snímek

Na začátku prosince začne platit nařízení Evropské unie, které zakazuje internetovým obchodům považovat zákazníka z...

Dráhy nevědí, co s historickými vlaky. Prodělávají jim 40 milionů ročně

Lokomotiva řady 750.356 přezdívaná Brejlovec je jednou z těch, kterou chtějí...

Na ministerstvech dopravy a kultury vzniká plán na záchranu parních lokomotiv a dalších historických vozidel, o které...

Zaměstnanci Ryanair tvrdí, že museli spát na zemi. Podle firmy to jen hráli

Ryanair

Irská nízkonákladová letecká společnost Ryanair dala výpověď šesti zaměstnancům, kteří minulý měsíc zveřejnili...

Další z rubriky

Agresivní žirafu museli utratit. Novinky a zajímavosti z českých zoo

Bílý tygr v peruánské zoo. Lima (26. 7. 2018).

Jak se letos dařilo patnácti českým zoologickým zahradám a co pro návštěvníky chystají? MF DNES oslovila všechny hlavní...

Průzkum: Žen pivařek ubývá, pijí však více než loni

Šikovný hospodský umí načepovat hladinku, šnyt i mlíko.

Čeští milovníci zlatého moku vypijí v průměru o jedno pivo méně než loni. Týdenní spotřeba klesla na 7,6 půllitru....

Nový pán ostravských hutí slibuje miliardy, odboráře však nepřesvědčil

Majitel Liberty House Sanjeev Gupta na návštěvě ostravské huti ArcelorMittal,...

Sanjeev Gupta, s velkou pravděpodobností nový majitel společnosti ArcelorMittal Ostrava, slibuje v průběhu pěti let...

Najdete na iDNES.cz