Období vzestupů a pádů přímo kopírovalo neklidné dějiny ostrova, který byl od nepaměti lákavým strategickým cílem různých mocenských zájmů. Vinná réva však na Korsice existovala již dávno předtím, než Středomoří začaly brázdit válečné galéry.
Rostla jako divoký keř a její kulturní pěstování muselo počkat až do časů římské kolonizace, odkud máme zajímavý doklad o využívání pracovní síly: na obdělávání 25 hektarů vinic v oblasti Aléria byl stanoven počet 16 otroků.
Novodobá historie korsického vinařství má překvapivě blízko k osudům tohoto odvětví u nás. Také na Korsice nastala počátkem šedesátých let dvacátého století orientace na průmyslovou velkoprodukci silně doslazených vín.
Příčiny však byly zcela odlišné než v našich krajích. Francie ztratila svou bývalou kolonii, Alžírsko, a hledala uplatnění pro velké množství repatriantů. Na Korsiku se jich dostalo na 17 tisíc a řada z nich měla zkušenosti z vinařského průmyslu. S vládní podporou se proto rozvinul smělý program, díky němuž se rozloha vinic během krátké doby vyšplhala až na 32 000 hektarů.
Ale Korsika není Alžírsko a snaha dělat v podmínkách hornatého ostrova hutné, severoafrické víno nevedla k dobrým koncům. Cukru ve víně přibývalo (v roce 1971 se ho spotřebovalo 85 tisíc metrických centů!), zatímco poptávka po takovém produktu trvale klesala.
O rok později ukončilo tuto epochu rázné rozhodnutí - úplný konec doslazování vín a postupné opouštění podprůměrných vinohradů. Dnes se rozloha vinic pohybuje okolo 7 tisíc hektarů a kromě všeobecně rozšířených odrůd hostí i tři místní speciality - Vermentino, Sciacarello a patrně nejzajímavější Nieluccio, které je blízkým příbuzným italského Sangiovese.
Celá oblast je rozdělena do několika samostatných vinařských "apelací". Největší renomé má mezi nimi bezesporu Patrimonio v severní části ostrova.
Vlastním statutem se honosí ještě Ajaccio a také sladký Muscat du Cap du Corse.
Nejrozsáhlejší část vinic nese označení Vin de Corse, k němuž může být přidán ještě bližší název místa původu. Vedle těchto vín existují samozřejmě i "Vin de Pays" a vína stolní.
Přes snahu o zvyšování kvality zůstávají korsická vína svým významem na lokální úrovni a pro české spotřebitele jsou spíše vzpomínkou na příjemnou dovolenou.
Ale víte, jak to je - žádné víno nechutná už nikdy tak jako ve vinařově sklepě.