Ministerstvo dopravy Československé republiky podalo objednávku na nové motorové vlaky v roce 1946. První z vozů, kterým se během dlouhých let služby přezdívalo i například kredenc, ponorka nebo kraksna, vyjely na koleje roku 1949.
KVÍZ: Znáte šukafon nebo ranžír? Rozkryjte železniční slang šotoušů |
Skříň vozů vyrobili dělníci v Brně v Královopolských strojírnách, podvozky byly ze smíchovské Tatrovky, dieselový motor dodala továrna ČKD Sokolovo a elektrickou výzbroj měly vlaky z ČKD Stalingrad. Tam se jednotlivé části vozů také skládaly dohromady.
Výroba „dvěstědvaašedesátek“ trvala do roku 1960. Za tu dobu jich vzniklo 238 a velmi rychle tak zaplnily české tratě a staly se pro mnoho z nich charakteristickými. V šedesátých a sedmdesátých letech bychom je našli například na tratích Praha–Chomutov, Plzeň–Tábor nebo Brno–Olomouc–Jeseník.
Častý muzejní exemplář
V osmdesátých letech bylo přes čtyřicet tzv. kredencí remotorizováno, čímž vznikla řada M 262.1 (podle nového značení 831). Místo původního dieselového motoru ČKD 12 V 170 DR dostaly pohon ČKD 6 S 150 PV 2A s výkonem 309 kW, původně navržený pro remorkéry. Díky tomu si vysloužily další přezdívku – loďák.
Jejich pravidelný provoz skončil v roce 2010. Poslední tratě, na kterých byly k vidění, byly mezi Děčínem a Ústím nad Labem a mezi Šumperkem a Mikulovicemi. Jejich maximální rychlost dosahovala 90 km/h.
V současnosti je zájemci o nostalgický zážitek mohou nalézt ve sbírkách mnohých železničních muzeí a spolků. Některé z nich provádí i vzpomínkové jízdy, během kterých zájemci mohou zavzpomínat na dobu dávno minulou. Na webových stránkách Českých drah je pak také možné absolvovat virtuální prohlídku vozu.