* Jak často nachází policie v bazarech a zastavárnách kradené věci?
Samozřejmě je takových případů hodně. Nemůžeme však zobecňovat: většina zastavárníků živnost provozuje proto, že vynáší, ne aby páchali trestnou činnost. Na druhé straně existují podniky, které vznikají účelově, aby se tam prodávaly věci z krádeží a vloupání.
Máme tady třeba překupníka kradených autorádií, jehož manželka si otevřela zastavárnu; my sice tušíme, co dělá, ale zatím máme problém mu něco prokázat. Naopak, někteří poctiví zastavárníci jsou schopni sami policii upozornit na podezřelou věc.
* Troufnete si odhadnout, kolik procent bazarů a zastaváren se podílí na nekalostech?
VOstravě máme asi sto deset takových provozoven, a řekl bych, že problémových je asi deset procent. Rizikové jsou vesměs podniky s nonstop provozem. Už z logiky věci: kdo půjde v jednu ráno do bazaru něco prodat? Ten, kdo nemá na chleba? Kdepak, to jsou ti zlodějíčci, kteří okrádají třeba opilce v barech. Kdyby živnostenský zákon omezil provozní dobu nočních podniků, pomohlo by to.
* Ale takové bazary máte asi pod drobnohledem, ne?
To ano, ale nemůžeme tam hlídat nonstop. A pokud jsou majitelé zkušení, obchod jen zprostředkují, pošlou zloděje přímo za překupníkem, aby to v zastavárně neleželo. O mnohých stálých „klientech“ dobře vědí, co jsou zač.
* Jak často bazary kontrolujete?
Před sedmi lety jsme ustavili tým, jehož členové se denně věnují jen bazarům: procházejí je a cíleně hledají, zda nenarazí na podezřelé zboží. Díky centrální evidenci víme o odcizených věcech z celé republiky.
Většinou chodíme tam, kde předpokládáme výskyt kradených věcí; jen v Ostravě jich policisté ročně zajistí na čtyři stovky. Někdy děláme i kontroly spolu se živnostenským úřadem.
* Jaký je mechanismus nelegálních obchodů v bazarech?
Nemusí to být vždycky sám majitel, kdo obchoduje s kradeným zbožím. Většina z nich má zaměstnance, kteří rychle pochopí, kdy si můžou načerno přivydělat. Zboží si sami vykoupí a hned zase prodají -a podvádějí stát i toho majitele.
* Říkáte, že ho hned prodají, ale to by museli už předem mít kupce?
Ano, bývají napojeni na lidi, kteří - třeba na inzeráty - prodávají elektroniku nebo náhradní díly. Právě u nových mobilů to tak bude, tam je velká poptávka, odbyt zajištěn.
Vykoupený telefon buď prodavač zanese do papírů na neexistující jméno, nebo jej tam vůbec nedá. Nebude ani přístroj vystavovat v obchodě, protože je tam riziko kontroly. A takový člověk, který s vámi přistoupil na nečistou hru, obratem na telefonu vydělá minimálně tisícovku.
* Plus ty dvě stovky, které strhnul za to, že jsem neměl občanku...
Ovšem zloději ji často i mají, skupují kradené nebo ztracené průkazy, s nimiž pak chodí po bazarech. A někteří jsou tak hloupí, že s vlastní občankou odjedou do jiného okresu a myslí si, že na nás vyzráli. Ale na to je policie připravena.
* Někteří zastavárníci prý mají seznamy ztracených občanských průkazů, které využívají k fiktivní evidenci... Mohou se k nim dostat?
Vyloučit to nemohu, protože evidenci odcizených dokladů vedou magistráty. Teoreticky to možné je. My seznamy nemáme, dotazujeme se vždy na konkrétní případ na magistrát.
* Vraťme se ještě k mobilům. Pokud by byly kradené, jaká je šance na vypátrání?
Odhaduji, že za pomoci výpisů hovorů se dá najít tak deset až patnáct procent přístrojů, respektive lidí, kteří je užívají. Ale jen v pěti procentech se dostaneme zpět k pachateli.
* Opravdu jste schopni mobil vypátrat podle výpisů hovorů?
Jistě, podle výrobního čísla, která by nám poskytl původní majitel přístrojů. Operátoři nám podle výpisu hovorů sdělí, jestli takový telefon funguje, a zjistí, odkud se z něj volalo.
