Moderní zlatokopy přivádí k horským potokům vysoká cena zlata, ale také obecně napjaté ekonomické podmínky a více než desetiprocentní kalifornská nezaměstnanost, kvůli níž má mnoho lidí dost volného času.
Zlato, jehož cena se pohybuje kolem 900 dolarů (18 tisíc korun) za unci, se dá nalézt po celé Kalifornii od hranic s Oregonem po pouště u arizonských hranic. Deště a tající sníh vymývají v horách minerály, včetně zlata, které pak voda splavuje do potoků a řek. Prospektoři mohou vzácný nerost zachytit na svých pánvích v podobě zlatého prachu nebo i valounků.
Většinu zlata ovšem vytěží důlní společnosti, které k tomu mají licence po desetiletí. V posledních dvou letech ale počet vydaných těžebních povolení vzrostl každý rok o více než tři tisíce. Jen za první čtvrtletí letošního roku dostal stát Kalifornie téměř 1200 žádostí o právo těžit zlato. Ke konci března úřady evidovaly přes 24 500 aktivních těžebních povolení.
K rýžování zlata na veřejném území ale nejsou licence potřeba. Nikdo tak neví, kolik příležitostných prospektorů se skutečně do hor vydává, ani kolik zlata se tam najde. Kdo ve své pánvi objeví kousky nerostu, které mají skutečnou hodnotu, zpravidla nemá zájem o svém nálezu nebo zlatonosném místě moc vyprávět.
Místní zlatokopecké kluby po celé Kalifornii hlásí, že jim členská základna roste. "Lidi začali přicházet, když cena zlata vyskočila nad 600 dolarů za unci," řekl deníku USA Today místopředseda klubu Route 66 Gold Miners Mike Beechler. "Je to tou ekonomikou. Někteří lidé přišli o práci a mají teď na to čas."
Stejně jako v době zlaté horečky si ruce mnou dodavatelé zlatokopeckého náčiní. "Vidíme obrovský příliv nových prospektorů," potvrzuje majitel onlinového obchodu Harrigan McGregor.
Dřina pro pár zlatých šupin
Horské silničky lemují zaparkovaná auta podobně jako v době velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století. Tehdy si zlatokopové přiváželi i mechanické lopaty na parní pohon. Přespávali v autech a za kousky zlata si kupovali fazole, aby přežili do dalšího dne.
Touha po zbohatnutí zůstává i pro většinu novodobých zlatokopů nenaplněným snem. Příležitostní prospektoři si domů přinesou zpravidla jen pár zlatých šupin, jejichž hodnota se vesměs nevyrovná ani vloženým nákladům. Mohou to být ale pěkné kousky do osobní sbírky, zvlášť když v pánvi uvízne třeba i zrnko granátu.
"Nedělám si kdovíjaké iluze, že tu zbohatnu," přiznal v tisku Marc Montelius, který čeká na práci v rafinerii. "Ale je to dobrý důvod pro to vypadnout z domu," říká upřímně.
