Krize třicátých let Americe zřejmě nehrozí

P r a h a - Americká ekonomika vstoupila počátkem února do 107. měsíce hospodářského růstu, což je nejdelší expanze od šedesátých let. Někteří odborníci však počítají její vzestup už od sklonku roku 1982. Od té doby totiž zaznamenala pouhá dvě čtvrtletí hospodářského poklesu, a to na přelomu let 1990 a 1991.

Jen loni povyrostl její hrubý domácí produkt o čtyři procenta, což byl již třetí rok, kdy její výkon neklesl pod tuto úroveň (v roce 1997 to bylo 4,5 a v roce 1998 4,3 procenta).

Přitom od počátku devadesátých let její produkt vzrostl asi jedenapůlkrát na současných více než 8,5 bilionu dolarů, což ji řadí na první místo na světě.

AMERICKÉ TECHNOLOGIE ZASTÍNILY EVROPU

Co způsobilo, že americká ekonomika přestála i vleklé krize posledních let, které začaly před třemi lety v Asii, poté se v srpnu 1998 přelily do Ruska a nakonec loni v lednu postihly i osmé největší hospodářství světa - Brazílii?

Jak je možné, že vyspělé země starého kontinentu a Japonsko zatím za USA výrazně pokulhávají? Ekonomové soudí, že hlavní důvody jsou tři - dynamická technologická změna, velmi pružný trh práce a obratná měnová politika americké centrální banky Fed.

Nejsilnějším faktorem byla podle odborníků doslova technologická revoluce, jež má své počátky v osmdesátých letech. "Tehdy prošly americké firmy velmi bolestivou restrukturalizací, která by se třeba v Evropě prosazovala jen obtížně. Nově vytvořených pracovních míst bylo nakonec mnohem více než těch, která přestala existovat," říká profesor Harvardské univerzity Jeffrey Sachs.

"Americké firmy se tehdy nebály vložit své ohromné zisky do vývoje nových technologií, což se jim nyní vrátilo," přidává se hlavní ekonom JP Morgan Bruce Kasman. Podle něho produktivita práce v nových odvětvích v porovnání s těmi tradičními několikanásobně roste.

Na růstu hospodářství se však významně podílel i trh práce, který je mnohem pružnější než v Evropě. "Právě schopnost začleňovat nové pracovníky do ekonomiky je to, co odlišuje růstový potenciál Evropy a USA.

Loni bylo v USA propuštěno více zaměstnanců než v jakékoli jiné prosperující ekonomice. Tito lidé však našli nová místa téměř okamžitě, což v Evropě není možné," tvrdí Hubert Strauss z Institutu světové ekonomiky v německém Kielu.

Ekonomové však vyzdvihují i roli obratné měnové politiky Alana Greenspana v čele Fed, která pomohla udržet inflační tlaky pod kontrolou, překonat hrozící recese, a přitom hospodářství příliš nezbrzdit.

KOLÍSÁNÍ EKONOMIKY SE TROCHU MĚNÍ

Současná konjunktura je podle ekonomů nezvykle dlouhá a naznačuje změny amerického hospodářského cyklu. "Ekonomiky vyspělých zemí - nejzřetelnější je to v USA - již nejsou tak náchylné k růstu cen jako před dvaceti lety, a to díky novým technologiím, které snižují náklady firem, a větší pružnosti trhu práce.

Ten dříve patřil k hlavním zdrojům inflačních tlaků," míní Kasman. Horší vývoj ekonomiky může nyní podle něho způsobit spíše přehnaná spotřeba a očekávání domácností a firem než zpřísnění měnové politiky centrálními bankami.

Odborníci nejčastěji přirovnávají současný hospodářský "zázrak" USA k šedesátým letům, kdy americká ekonomika rostla 106 měsíců v řadě. "Tenkrát to ale nebylo způsobeno technologickým vývojem jako nyní, avšak kvůli mnoha vládním zakázkám vyvolaných konfliktem ve Vietnamu," říká profesor ekonomie na Michiganské univerzitě Jan Švejnar.

ODBORNÍCI SE BOJÍ AKCIOVÉ BUBLINY

Pokud jde o budoucnost, přehnaným optimismem odborníci nehýří, a poukazují na možné problémy, které mohou v dalších dvou letech vést ke zpomalení ekonomiky. Přesto doufají, že se katastrofický scénář podobný ropným šokům počátku sedmdesátých let nebude opakovat.

Snad největší obavy mají ekonomové z nadměrné euforie na americkém kapitálovém trhu, jehož index Dow Jones loni zlomil několik rekordů včetně magické hranice 11 tisíc bodů.

"Největší strach mám z bubliny kapitálového trhu, což je možná líheň budoucích problémů. Krajně nepříznivé by bylo, kdyby se nadměrná euforie americké burzy přelila do jiné části světa. Následky případného pádu by pak mohly být pro světovou ekonomiku velmi nepříznivé," říká Jeffrey Sachs.

Právě zřícení cen akcií na Wall Streetu v říjnu 1929 totiž uvrhlo svět do hluboké deprese a znamenalo rozpad světového obchodu.

Do cenných papírů nyní podle odhadů investuje na 45 procent Američanů v porovnání s pouhými pěti procenty v padesátých letech. Kvůli masivním investicím do akcií jsou však jejich úspory velmi malé a před dvěma lety tvořily v průměru pouhých 0,5 procenta jejich čistých příjmů, což je šestkrát méně než na počátku osmdesátých let.

"Pokud přijde výrazný pokles na burze, spousta lidí přijde o peníze a jejich spotřeba se výrazně sníží, což může mít pro ekonomiku neblahé důsledky," varuje Sachs.

Achillovou patou ekonomiky je podle odborníků i to, že dynamika utrácení a investování je tak silná, že Američané si do velké míry půjčují od zbytku světa, což se projevuje hlubokým schodkem běžného účtu. Ten byl v roce 1982 pouhých 11,6 miliardy dolarů, za 16 let však vzrostl více než dvacetkrát.

"Inflace už ukazuje růžky zejména v podobě rostoucích úroků z půjček a současně je do ekonomiky naléváno příliš velké množství peněz. Pokud bude chtít Fed udržet kontrolu nad růstem cen, bude muset jednat mnohem agresivněji než dosud a zvyšovat úrokové sazby ne o čtvrt, ale třeba o dvě procenta. To pak povede k zpomalení růstu," míní Hubert Strauss.