Malé lehké mumie se nejlépe hodí pro cykloturistiku nebo pěší výlety, pokud se pohybujete v nižších nadmořských výškách.
Nejpoužívanější jsou pytle třísezonní: zima v nich nebude, ani když teplota klesne mírně pod nulu. Pohodlně se v nich vyspíte od jara do podzimu, jejich náplň tvoří dutá vlákna nebo peří.
Na zimu jsou vhodné spacáky větších rozměrů, často s péřovou náplní. Jsou těžší, ale zahřejí i při teplotě deset stupňů pod nulou.
Spacák nehřeje, pouze udržuje teplotu
Je dobré mít na paměti, že je to právě naše tělo, které vyrábí teplo ve spacáku. Materiál pytle nám teplo jen vrací, a pokud si nestačíme prostor vytápět, bude nám ve spacáku zima.
Mezi údaji na spacáku najdeme většinou tři teploty okolního vzduchu, z nichž prostřední údaj označuje tu, při které by nás při spánku neměl budit chlad. Například u letních spacáků se pohybuje kolem 15 stupňů, u zimních může být až pod nulou. Horní údaj označuje teplotu, při které bude v pytli nepříjemné teplo a dolní, neboli extrémní, udává teplotu, při které ve spacáku sice nezmrzneme, ale o spánku nemůže být ani řeč.
"Obecně platí, že ženy a starší lidé potřebují teplotu až o pět stupňů vyšší než mladí muži," říká Radim Jurek, spolumajitel jedné z největších českých firem, která vyrábí turistické vybavení. Pohodu spánku také ovlivňuje počasí, momentální psychická i fyzická kondice a také to, jestli jdeme spát prokřehlí nebo rozehřátí. Nevyspalý a rozmrzelý účastník výletu může pokazit náladu všem.
Samotný pytel je bez karimatky bezmocný
"Pokud zapomenete na izolační vrstvu mezi zemí a spacákem, půjde teplo pánubohu do země," říká Kateřina Sekyrová, šéfredaktorka internetového časopisu Treknet. Většině lidí stačí do stanu běžná pěnová karimatka (levnější PE a dražší EVA, podle druhu materiálu). Můžete je využít také místo deky při povalování na pláži, při srolování jsou sice objemnější, ale dostatečně lehké.
Tím nejlepším na trhu jsou samonafukovací karimatky. Spojují v sobě výhody pěnových a nafukovacích matrací. Jak fungují? Otevřete ventilek a podložka se sama nafoukne. Samonafukovačky mají nejlepší izolační vlastnosti, poskytují největší pohodlí, ale jsou těžší a výrazně dražší -stojí kolem 1500 korun.
Většině turistů stačí karimatka o délce 160 cm, nedostatek délky nahradí tím, že si dají pod nohy batoh nebo oblečení. Nevýhodou samonafukovačky je to, že se dá snadno mechanicky poškodit a pobyt na plném slunci jí také neprospívá. Měla by se nosit výhradně v batohu, za oknem auta také nemá co dělat.
"Životnost samonafukovačky se nejlépe prodlouží, když otevřete ventil nejen doma, ale i přes den ve stanu. Vnitřní stěna podložky se časem slehne, ale můžete jí dofouknutím, jako u jediné karimatky, vrátit původní vlastnosti," radí Kateřina Svobodová. Nejlehčí je alu-matka, hliníková podložka, která moc neizoluje ani nevyrovnává terén, jen chrání spáče proti vlhku. Ne vždy se podaří najít ideálně rovný povrch, proto je příjemná protiskluzová úprava syntetických povrchů. Vyzkoušejte si tedy již při nákupu, jestli vám spacák po podložce neklouže.
Jakou karimatku si vybrat?
Do hor si lidé raději berou pěnovou karimatku, protože nemusí mít strach, že ji poškodí. Materiál EVA je náchylnější na vysoké teploty, začíná se při nich měnit tvar. "Karimatka je sice stále použitelná, ale dost se smrskne, už jsem viděl EVA o třetinu menší - byla za oknem v autě," říká Roman Svoboda z firmy, která prodává sportovní potřeby. Samonafukovačka by zase neměla zůstávat v teple dlouho nafouknutá; tlakem horkého vzduchu na ní vzniknou boule a zničí se.
Nejobyčejnější a nejlevnější PE karimatky jsou asi nejuniverzálnější. Izolační schopnosti mají stejné jako jejich dražší kolegyně, vysoké teploty jim nevadí. Jen tím, jak stárnou, materiál se stává poréznějším, saje vodu a není už tak odolný proti poškození. Většina zkušených turistů má doma karimatek více a používají je podle toho, kam se vydávají.
