Desítky miliard korun ročně by se daly ušetřit jen tím, kdyby ministři a vláda dodržovali svoje vlastní zákony.
Vláda už od roku 2004 vždy při schvalování rozpočtu na příští rok rozhodne i o výdajích na dva roky dopředu. Cíl byl, aby si úřady mohly lépe plánovat své útraty a stát se nepropadal do stále větších dluhů.
Plán se však minul účinkem. Výdajový strop si pokaždé politici v klidu schválí a následující rok ho pravidelně ignorují. Porušují tím sice zákon, ale kde není žalobce, není ani soudce.
Během posledních tří let je přitom vidět, že na platné stropy hledí politici stále méně. V roce 2005 svůj limit překročili o 2,5 miliardy, letos o dvacet miliard a příští rok už utratí přes čtyřicet miliard navíc.
"Nedodržení výdajového rámce by mělo být sankcionováno," doporučuje proto organizace Transparency International, která knihu mapující díry českého státního měšce vydala.
Jedním z důvodů, proč vláda utrácí více, než si vždy naplánuje, je to, že ministerstva a úřady přefukují své požadavky na státní pokladnu. Ministři se vždy snaží vymámit z vybraných daní více, než si myslí, že budou potřebovat.
Nahrává jim k tomu i dnešní systém. Když jim totiž v průběhu roku peníze chybějí, jsou nuceni hledat nejdříve úspory na vlastním úřadu. A to se nelíbí nikomu.
Nafukování výdajů dokazuje praxe s rezervními fondy, kam si mohou úřady na konci roku převést neutracené peníze. Loni už to bylo skoro padesát miliard korun. Část rezervních fondů vzniká kvůli skluzům v projektech, ale u části z nich není úplně jasné, na co je ministerstva vlastně mají.
Co mají ministři v rozpočtech navíc, lze jen odhadovat, ale podle autorů zmíněné knihy jde o desítky miliard korun. To ani při bilionových útratách státu není málo.
Možnost převádět si neutracené peníze do rezerv má ještě jednu vadu. "Ministerstvo nemá kvůli rezervním fondům pod kontrolou deficity, nemůže ovlivnit, kolik z nich ministři utratí," říká další z autorů, Jan Pavel.
A když není jasné, o kolik útraty z rezerv zvýší schodek, komplikuje to i plánování eura, kdy se musí dluhy postupně snižovat.
Experti proto požadují, aby se rezervní fondy sice zachovaly, ale určilo se přesně, co lze převádět. "Je nesmysl převádět sociální výdaje, což je dnes také možné," říká Pavel.
Ministr financí tvrdí, že už se na tom pracuje. "Je to třináctá komnata ministerstev," říká Tlustý s tím, že chce jejich nekontrolovatelné plnění omezit. "Musíme ministry donutit, aby si do rezerv sahali pro peníze, když je v průběhu roku potřebují, a nechodili s tím na vládu," tvrdí. Otázka je, jestli se mu to podaří.
Zastřelte medvěda
Ve Sněmovně se každý rok při jednání o rozpočtu odehrávají tanečky nazývané porcování medvěda. Jednotliví poslanci se snaží pro své okrsky urvat co nejvíc z balíku peněz, které firmy a lidé zaplatí na daních.
"Poslanci nejsou schopni posoudit naléhavost takových potřeb, jako je oprava fotbalového stadionu v obci X v Libereckém kraji a výstavby ledové plochy v obci Y v Jihomoravském kraji," říká Aleš Krejdl, další spoluautor knihy.
Peníze nejdou na ty nejpotřebnější věci, ale získají je nápady poslanců, kteří mají nevětší podporu ve Sněmovně.
Chuť poslanců blýsknout se před voliči nabobtnala i loni před volbami. Zatímco obvykle si každý rok rozdělili tak dvě miliardy, loni to bylo více než dvakrát tolik.
"Nebudu doporučovat ke schválení poslanecké pomníčky," říká na to Tlustý. Na poznámku, že poslanci jej mohou snadno přehlasovat, říká: "To ano, ale proti mé vůli. To je jejich věc." Schodek tím však utrpí.
Na tiskové konferenci věnované rozpočtu byl Tlustý nad sedmi miliardami loni rozdělenými poslanci v údivu. Sám však v minulosti poslal miliony na nesmyslný akvapark do vísky Bublava a později jako šéf rozpočtového výboru milionovým přesunům přihlížel.
"Od kauzy Bublava jsem nikdy žádné návrhy nedával," tvrdí dnes Tlustý. Jeho slova se těžko ověřují: poslanci totiž změnili pravidla a nyní už nejde sledovat, který konkrétní poslanec, co komu poslal.
Co se děje za plotem
Rozpočtem proteče příští rok skoro bilion korun. Dalších víc než sto miliard utratí státní fondy. Mezi ty největší patří fondy dopravy, bydlení, životního prostředí, na podporu kinematografie či zemědělský.
Původně byly státní fondy založeny proto, aby si mohly převádět neutracené peníze na dálnice a další do příštího roku, což dříve ministerstva nemohla. Tahle výhoda už padla a s tím i argumenty pro jejich existenci.
Důvodů pro zrušení je více. Fondy potřebují pro svou existenci vlastní lidi, budovy, počítače. Vlastní příjmy však skoro nemají a stejně je musí dotovat státní rozpočet. Původně byly fondy napájeny příjmy z privatizace, ale ty už jim vysychají.
Stejně jako celý rozpočet se proto propadají do čím dál větších dluhů. Příští rok budou v pětimiliardovém schodku, v následujících dvou letech už v osmimiliardových. Jejich výdaje se přitom dublují s těmi na ministerstvech.
Ministerstvo životního prostředí má stejné poslání jako Státní fond životního prostředí, výdaje na bydlení má na starosti ministerstvo pro místní rozvoj. Zrušit takový úřad, to je skoro nemožné.
"Státní fondy mají schopnost dlouho přežívat. Například státní fond pro zúrodňování půdy jen spravoval dřívější půjčky, měl výdaje pouze pět až šest milionů a jeho zrušení trvalo dvanáct let," uvádí příklad Jan Pavel.
V rámci dalších vylepšení a snížení ztrát by úřady měly plánovat útraty podle oblastí. "Dnes nikdo neví, kolik jde peněz na podporu bydlení," popisuje Bezděk. Navíc není zvykem, aby si úřad vytyčil nějaký cíl a ten plnil. Peníze se tak posílají bez toho, aby bylo možné říci, jestli to mělo nějaký efekt.
Vteřinové lepidlo už nestačí
Mávnout nad všemi uvedenými dírami rukou nebo je lepit z roku na rok vteřinovým lepidlem si zatím mohli politici bez jakéhokoli postihu dovolit i proto, že ekonomika čile rostla.
Dařilo se lépe firmám, rostly více mzdy. A to vše plnilo státní pokladnu desítkami miliard korun navíc z daní a sociálních odvodů. S tím je zřejmě konec a naznačují to i letošní čísla o zpomalujícím se výběru daní.
Sociální výdaje mají naopak tu nevýhodu, že v horších časech rostou rychleji než v těch dobrých. Politici se tak buď musí rychle probudit, nebo letošním rokem začala éra, kdy budou dluhy narůstat o sto a více miliard ročně.
