"Žiju levně," píše optimisticky ve svém blogu příznačně nazvaném Celkem spokojený důchodce Alois Burský ze Zlínska. Dvaasedmdesátiletý penzista žije od jara v domově důchodců, do té doby se ale proti vysokým cenám snažil bojovat chytrými vynálezy, kterými vybavil svůj domek v Rudicích.
Ve vesnici původně chyběl vodovod a muselo se chodit ke studni. V roce 1979 proto začal pro běžné použití využívat dešťovou vodu a ke studni tak musel jen kvůli vaření. "Potom, co nám zavedli vodovod, jsem dal dešťovou vodu do trubek s teplou vodou a pitnou do trubek se studenou. A jelikož pitné studené vody se spotřebuje velice málo, tak jsem měl spotřebu jen asi 16 kubíků za rok, i když jsme se denně koupali," popisuje bývalý seřizovač lisů. Stejné množství podle něj spotřebovali jeho sousedé za měsíc.
U využití dešťové vody nezůstalo a kutil přišel brzy na způsob, jak ušetřit i na jejím ohřívání. "Z vyřazených radiátorů jsem si udělal ohřívač vody. Finanční náklady byly asi pět set korun," vysvětluje Burský. Od jara do podzimu tak čerpal zdarma energii ze slunce dávno před tím, než česká pole hromadně pokryly solární elektrárny.
V zimě pak namontoval do koupelny průtokový ohřívač, díky kterému nemusel ohřívat stovky litrů vody ve výměníku, ale jenom množství, které potřeboval ke koupeli. Zahrával si i s nápadem postavit pro ohřev vody vlastní větrnou elektrárnu. Zůstalo pouze u nápadu a projekt nakonec nezrealizoval.
K neuskutečněným projektům patří i domácí výroba bioplynu. Po návodu na jeho výrobu se pídil přes třicet let. Nakonec narazil na jeden v angličtině na internetu. I když už jej sám nestihl vyzkoušet, pomocí překladatelského programu jej přeložil a zveřejnil na svém blogu. "Pár lidí mi ale psalo, že jim to připadá dobré a že to vyzkouší," popisuje ohlasy čtenářů a důkaz, že jeho snaha nezůstala bez odezvy.
