Neapolská zátoka přitahovala svou krásou už cestovatele z dávných časů. Nádherná podívaná na ojedinělý krajinný reliéf pod majestátním Vesuvem neztratila nic ze svého kouzla ani dnes, ale život se v tomto kraji přece jen proměnil. Celé pobřeží srostlo do obrovské městské aglomerace, v níž vládne jižanský temperament, hluk, chudoba, smog a všudypřítomné hordy turistů.
Kdo chce nadále snít o romantické samotě na ostrově Capri či návratu do bájného Sorrenta, nechť raději zůstane doma. Zato milovníci dobrodružství mohou balit kufry: Neapol je dnes patrně nejdivočejším městem celé západní Evropy. Kolorit úzkých, špinavých a zapáchajících uliček, obývaných horkokrevnými domorodci, představuje pro Středoevropana zážitek stejně originální jako mnohdy drsný a nebezpečný.
Nade vším se do výšky 1280 metrů vypíná Vesuv. Hora, kterou po dlouhá staletí považovali zdejší obyvatelé za docela obyčejný kopec sopečného původu - asi tak, jako my hledíme na naši Milešovku. A to do chvíle, než celou oblast postihlo v prvním století našeho letopočtu mohutné zemětřesení následované smrtonosnou dávkou kamení, popela a jedovatého dýmu.
Proč se víno jmenuje právě Kristovy slzy? Inu, když byl Lucifer, tehdy jeden z archandělů, vyobcován z nebe, podařilo se mu při nedobrovolném "vyhazovu" kousek ráje vyškubnout. Ten pak upustil v místech dnešní Neapolské zátoky. Bůh, spatřiv tu škodu, uronil žalem několik slz a tam, kde dopadly, vznikly první vinice světa.
Pokud by se pozornému čtenáři zdálo, že v této legendě nefiguruje to podstatné, a sice postava Krista, nabízím ještě druhou verzi. Také v ní hraje hlavní roli nepopiratelné kouzlo vinic na svazích Vesuvu. Skrápěly je však slzy Kristovy, jenž se při svém nanebevzetí ještě naposledy ohlédl na Zemi.
Spatřil Neapolskou zátoku a při pohledu na tu krásu ho prostě a jednoduše přemohlo dojetí… Místní folklor má v zásobě ještě celou škálu a kombinaci dalších variant, přičemž nejpřesvědčivěji působí přece jen historky s Luciferem -lepší bránu do pekelného světa, než je Vesuv, si lze představit jen stěží.
Víno Lacryma Christi del Vesuvio (mnohdy psáno také jako Lacrima Christi či Lacrima Cristi) se vyskytuje jak v bílém, v tak růžovém i červeném provedení. Ve všech případech jsou jeho zdrojem hrozny z originálních historických odrůd.
Prim mezi nimi hraje Falanghina, Verdeca, Piedirosso a slavná Coda di Volpe, "liščí ohon", s typickým tvarem hroznů. Bez ohledu na složení odrůd se Lacryma Christi až na výjimky řadí k jednoduchým, nenáročným vínům, jejichž cílem je naplnění poptávky po každodenním osvěžení v horkém letním počasí. To také splňuje, ačkoliv ho po ochutnání asi neoznačíte termínem, jímž obyvatelé Neapole přezdívají vulkánu za svými zády: "La Bomba".
