U soudů stále běží spory o to, zda musí zákazníci zaplatit zboží, jehož koupi si rozmysleli až po podepsání smlouvy. Advokáti většinu z nich hodnotili jako zcela bezvýchodné pro zákazníky a doporučují raději zaplatit. Příkladem byla firma Zepter, jejíž jméno se pro řadu lidí stalo synonymem prohraných soudů o předražené nádobí. "Mám množství rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy lidé zkoušeli všechny možné fígle, aby se ze smlouvy vyvlékli, ale neuspěli," potvrzuje Ida Rozová z občanského sdružení spotřebitelů TEST, které vydává stejnojmenný časopis. "Jen v letech 1991 a 1992 bylo štěstím některých zákazníků, že smlouvy nebyly v pořádku," tvrdí Rozová. Konkrétní příklady fíglů, jak vycouvat z podepsané smlouvy, uvádí Michal Roček, který jako laik vykonává funkci soudního přísedícího. Podobně nejspíše uvažovala i většina těch, kteří nakonec neuspěli, spory s obchodníky prohráli a díky soudním výdajům, smluvní pokutě a úrokům z prodlení museli nakonec zaplatit několikanásobně vyšší částku, než k jaké se původně zavázali. Čím neúspěšně argumentovali? - Poukazovali na okolnosti při podpisu: příšeří, hlasité výzvy, tlačenice a podobně. - Smluvní pokuta ve výši čtvrtiny ceny je neopodstatněná. - Smlouvu podepsal pouze jeden z manželů. - Smluvní pokuta byla napsána příliš malým písmem. V tuzemsku však platí zásada "smlouvy se mají plnit" a použití kterékoli z uvedených kliček je pro zákazníka cestou do pekel. Potvrzuje to i soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 Jana Červinková: "Podpisem smlouvy každý převezme závazky z uvedené smlouvy vyplývající."
7. února 2001
