Koncem minulého roku ještě ministři nevěřili, že budou zásahy států nutné. Za krátkou dobu ale přišly o práci desítky tisíc lidí a průmyslová výroba za listopad klesla o 17 procent. Růst ekonomiky o dvě procenta už nečekají ani největší optimisté. Poslední odhady dokonce jsou, že by se česká ekonomika mohla ponořit do recese, což znamená, že by hospodářství kleslo.
Vláda proto nakonec začala chystat záchranný balíček. „Ekonomičtí ministři úzce spolupracují s Národní ekonomickou radou a v průběhu ledna, nejpozději února, bychom měli mít konkrétní program,“ říká místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.
Od desetičlenné rady vláda očekává sérii doporučení, jak by se měla česká ekonomika s krizí lépe poprat.
Možností, jak toho docílit, není nepřeberně, takže bude záležet na tom, kolik si dovolí vláda utratit. Rozdávat plnými hrstmi však moc nemůže, protože i bez toho hrozí schodek rozpočtu až 70 až 100 miliard.
Z prohlášení ministrů a členů rady se rýsuje několik směrů, jak bude český balíček státní pomoci vypadat. Z propočtů MF DNES vyplývá, že může přijít na 49 až 80 miliard korun.
Nižší daně či odvody
Nejdražším, ale i nejméně škodlivým opatřením je snížení daní či sociálního a zdravotního pojištění. Premiér Mirek Topolánek vyzval k debatě o snížení daně z příjmu na patnáct procent koncem roku. V prosinci je podporoval ve Sněmovně i Kalousek. Tehdy návrh neprošel. Nyní se ministr k tomu, co preferuje, nevyjádřil.
Kromě daní lze snížit firmám odvody na sociální pojištění, což podporuje hlavně Nečas. „Podniky budou mít problémy, nebudou v zisku a v takovém případě je snížení firemních daní na nic,“ říká Nečas. Sám si umí představit, že by se v roce 2010 snížily sociální odvody o 0,6 procentního bodu. Kromě toho pojistné klesne o dalšího 0,9 procentního bodu, což už je však schválené v zákoně o nemocenské platícím od letoška.
Vedle sociálního je také možné snížit zdravotní pojištění, se kterým se léta nehýbalo. To podporuje ministr průmyslu a obchodu Martin Říman.
Nevýhodou všech těchto kroků je, že jsou drahé a odsají ze státního rozpočtu až desítky miliard korun. A to v době, kdy bude potřeba více peněz na podpory v nezaměstnanosti a sociální dávky.
Zdravotní pojištění je navíc určeno na financování zdravotní péče a těžko říci, kde by se peníze, zvláště pokud budou zrušeny poplatky u lékaře, ušetřily. „Když by byl výpadek vyšší než pět miliard, mohly by nastat problémy s finančním vykrytím zdravotní péče,“ říká mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Rod.
Ondřej Schneider, přednášející na Georgetown University ve Washingtonu, navíc upozorňuje na to, že vysoké sociální pojištění je sice v Česku problém, ale jeho větší snížení není možné bez reformy výdajů (penzí) i příjmů. „Ekonomové po takové reformě volají roky. Jakmile ji však začne politik, byť opatrně, provádět, rychle skončí,“ poukazuje Schneider na osud ministra zdravotnictví Tomáše Julínka.
Pomozte nám, volají podniky
K nejjistější části záchranného balíčku patří série opatření, z nichž řada už je v běhu, na podporu vývozu a půjček pro malé a střední podniky. Česká národní banka sice úroky už dvakrát razantně snížila, ale banky jsou při půjčování obezřetnější.
„Banky chtějí dozajistit úvěry. Týká se to drtivé většiny malých a středních firem,“ popisuje problém podnikatelů Karel Havlíček, šéf průmyslové skupiny Sindat Group. Firmy se přitom ani nemusí dostat do problémů se splácením. Stačí, když začnou vykazovat horší čísla s výhledem do budoucnosti, a bankéři zpozorní.
„Během tří měsíců musí splatit třeba dvacet procent svého úvěru nebo ho ve stejné výši dozajistit,“ potvrzuje Jiří Belinger, místopředseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Podle něj by pomohlo, kdyby vláda navýšila kapitál Českomoravské záruční a rozvojové banky o tři až pět miliard a ty pak poskytla na záruky za úvěry.
Takto štědrý stát zřejmě nebude, nicméně k podobnému kroku už se ministr průmyslu chystá. „Na podporu malého a středního podnikání navrhujeme zajistit zhruba 1,1 miliardy korun,“ říká s tím, že peníze půjdou částečně z EU. Další miliardy by měly podle Římana natéci na vyšší podporu vývozu skrze státní instituce jako Česká exportní banka či Exportní garanční a pojišťovací společnost.
Jenže podle Tomáše Březiny, majitele firmy na betonové dlaždice Best, zabere projednání záruky od rozvojové banky stejně nebo více času než žádost o úvěr u běžné banky a navíc se podnikatel musí prokousat složitým státním předpisem.
Jednodušší by mohly být Římanem chystané a státem podporované úvěry, které by poskytovaly soukromé banky. To by podle ministra mohlo začít v létě. Firmy by si tak chodily pro půjčky do banky, ale stát by na ně doplácel část úroku.
„Určitě se do programu zapojíme. Nicméně to, jak to bude konkrétně fungovat, není ještě známo,“ říká za Českou spořitelnu ředitel rozvoje obchodu Ladislav Dvořák.
Podle ekonomů by nemělo jít o pomoc určenou pro všechny, ale jen pro obory s dlouhodobou perspektivou.
Silnice, nebo paneláky?
Jednou z dalších možností pomoci, hojně využívanou i v zahraničí, je více peněz do budování silnic, dálnic, železnic či škol.
„Možnost využít stimulu formou investic do infrastruktury je u nás omezená kvůli velké korupci ve veřejných zakázkách,“ varuje Štěpán Jurajda z Centra pro ekonomický výzkum Cerge.
Lít více peněz do stavby silnic nemá nyní smysl ani podle Nečase, i když z jiného důvodu. „Trvá to léta, takže i dopady na ekonomiku jsou dlouhodobé a mohou se jich účastnit jen velké ryby,“ říká Nečas. Raději by proto podporoval menší stavební firmy formou pomoci pro menší projekty na zateplování paneláků či výstavbu domů pro seniory. „V řádu miliard korun, nikoli desítek,“ dodává.
V neposlední řadě má každá vláda v zásobě populistické střelivo, které se té naší rok před volbami může hodit. Zvlášť když se bude moci vymluvit na krizi. Jde o jednorázové zvýšení důchodů či mezd státních zaměstnanců. Dnes Kalousek, Nečas i Říman svorně tvrdí, že k němu není důvod a na mzdy i penze se už přidávalo.
