Od nového roku bude v Česku povinně vydáván e-recept. Bude možné si díky tomu objednávat léky na předpis přes internet?
Podle mě by to byla jediná výhoda elektronického receptu pro pacienta, ale zákon to neumožní. V Německu, Nizozemsku nebo v Anglii pacienti mohou poslat recept do internetové lékárny a nechat si ho dovézt domů. Internetová lékárna přitom musí splnit striktní pravidla a je kontrolována státem. Lze ji provozovat, jen pokud máte kamennou lékárnu, a je třeba mít akreditaci na úrovni Evropské unie a akreditaci od Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Za pět měsíců vystaví lékaři jedině e-recept. Co se v praxi změní? |
Odpůrci argumentují, že by vypadla role lékárníka, který pacienta poučí o užívání léku, případně mu nabídne lék s nižším doplatkem. A tam, kde se lidé znají, je také určitou garancí, že lék vydává skutečnému majiteli receptu.
Hlavní argument je obava kamenných lékáren z konkurence. To se ale nikde v zahraničí nestalo. Snažíme se díky on-line poradenství spojit odbornost lékárníka s internetem a zvýšit tak důvěryhodnost. Při výdeji léku v lékárně k identifikaci nedochází. Lékárník neví, jestli majitel receptu je člověk, který s receptem přichází. Tato situace je už v současné situaci nepodchycená a toleruje se. Při doručení léku z on-line lékárny se mluví o tom, že bude nutné se doručovateli identifikovat, aby lékárna mohla vyúčtovat recept pojišťovně.
Jak se podle vás bude vyvíjet digitalizace ve zdravotnictví?
V horizontu pěti až deseti let se změní pohled tradičních hráčů na trhu – komory lékařů, lékárníků. Když se bavíme o telemedicíně, dnes vnímají elektronizaci jako ohrožení svého byznys modelu, do budoucna to budou vnímat jako pomoc. Na druhé straně – pokud nebude tlak ze strany pacientů, tak k digitalizaci ve veřejném zdravotnictví nedojde.
Vy se na to připravujete?
V květnu jsme spustili on-line chat na našem webu, kde komunikuje skupina 40 nasmlouvaných lékárníků s pacienty. Poskytují pacientovi bezplatnou pomoc, sledujeme spokojenost pacienta a odpovědi hodnotí i náš odborný lékárník. Pokud jsou příliš obecné nebo chybné, tak to s lékárníky řešíme. Je omyl si myslet, že takové informace lidé dostanou ve všech lékárnách – lidé se bojí zeptat, lékárníci neumějí odpovědět nebo na to není čas či v lékárně chybí soukromí. Zdravotní pojišťovna by takovou službu měla hradit, protože pacient nemusí k lékaři, a tím se průkazně šetří peníze ze zdravotního pojištění. Veřejný sektor k tomu časem dospěje, bude to ale trvat pět, deset let.
Není poradenství klientům spíš podpůrná marketingová aktivita pro e-shop?
Uspokojujeme potřebu, kterou lidé mají, a zájem roste. Mnoho tradičních lékařů a lékárníků si píše po internetu se svými pacienty a ti jsou ochotni jim hradit poplatek za poradenství. Možná se toho chopí zaměstnavatelé a v rámci benefitních programů to zaměstnancům začnou hradit. Tam může být cesta, jak telemedicínu odstartovat.
Je vám příjemnější zeptat se lékárníka přímo v lékárně, nebo se s ním poradit po internetu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 8. srpna 2017. Anketa je uzavřena.
Je-li on-line poradenství prvním krokem do této oblasti, uvažujete už o dalším?
Chceme dělat projekty v oblasti aplikací pro chytré telefony. Dokážou například velmi dobře řešit sladění léků pro pacienty, anebo rozpoznat příznak choroby a dovést pacienta k lékaři. Vymysleli jsme s českými doktory aplikaci na roztroušenou sklerózu RS Kompas, která motivuje pacienty dodržovat léčebný režim. V psychiatrii existují aplikace hrazené z veřejného pojištění, například Itareps včas rozpozná příznaky schizofrenie.
Lékárna.cz začínala jako informační portál o zdraví v době, kdy se ani volně prodejné léky nesměly prodávat mimo kamenné lékárny (až od roku 2006). Věřil jste, že to zákon umožní?
Tehdy mi každý říkal, že jsem blázen, protože lékárna je na každém rohu. Dnes máme obrat přes půl miliardy. Věřím tomu, že když zákazník dostane rozumnou alternativu, tak si bude chtít život zjednodušit. V podnikání můžete jít dvěma směry – budováním hodnotové bubliny, anebo budovat hodnoty. Před asi čtyřmi lety jsem se rozhodoval, jestli firmu prodat ve fázi, kdy po internetovém podnikání byl mezi investory hlad. A to s vědomím, že nejsou dotažené některé procesy, zainvestovány IT platformy. Místo toho jsem se rozhodl si to odpracovat, vybrat si k tomu lidi a začít budovat skutečnou hodnotu.
Co myslíte budováním bubliny?
Velké investice, které se v reálu nemohou vrátit. Aby firma mohla říkat, že je největší, má největší podíl na trhu, roste nejrychleji... Často se prodávají firmy v momentu, kdy jsou vnímány jako úspěšné, ale čísla o tom nesvědčí. Firmy vyrostou do té míry, že investoři je nechtějí nechat padnout, takže je pořád dotují. Když se podíváte na mediální komunikaci některých internetových obchodů, tak čím je intenzivnější, tím spíš tam může být tento problém.
Součástí PHC bylo také 11 kamenných lékáren. Proč jste síť budoval a proč jste se jí brzy zbavil?
Nastoupil jsem do toho vlaku pozdě. V roce 2012 už tu byly etablované lékárenské sítě. Zbyly na mě lokality, kde ty lékárny ekonomicky nefungovaly, navíc nebyly ani regionálně koncentrované. Měli jsme Svitavy, Trutnov, Vyškov, Přerov. Bylo to logisticky a manažersky složité na řízení. Ve finále jsme byli na internetu jednička a udávali jsme trendy, zatímco v kamenném byznysu pátí, šestí a neměli jsme za sebou žádného investora. Tak jsem se rozhodl soustředit se na to, co opravdu umíme, a síť jsem v roce 2015 prodal Pentě, síti Dr. Max.
Mrzelo vás to jako bývalého lékárníka?
Hrozně. Dali jsme do toho myšlenku, značku, měl jsem tam skvělé lékárníky, budovali jsme to spolu s nákupním řetězcem Albert, synergie byla dobrá. Ale ekonomická situace v kamenném lékárenství, když nejste velký hráč, vás drtí.
Podle SÚKL je v Česku přes 2 500 lékáren, to je jen o sedm set méně než poboček České pošty. Jak se všechny uživí?
Lidem rostou platy a s tím roste zájem se o sebe starat: investují do zdraví a sportu. Nemá cenu stavět lékárny se spádovou oblastí, kudy proteče méně než 2 500 lidí denně. Když ji otevřete ve vesnici s méně obyvateli, budete mít problém.
Jak důležité z hlediska obratu jsou pro lékárny léky na recept, bez receptu a ostatní sortiment?
U nás tvoří čtvrtinu obratu léky bez receptu, zbytek jsou doplňkové prodeje. U kamenných lékáren tvoří 50 až 70 procent obratu léky na předpis – záleží, jestli je lékárna v blízkosti polikliniky – pak je to 70 až 80 procent
V e-shopu neprodáváte jen léky. Nabídka sahá od stravovacích doplňků přes léky po drogerii a kosmetiku. Nepřeháníte záběr?
Rozšiřujeme sortiment tak, aby to mělo souvislost se zdravím, aktuálně máme 35 tisíc položek. Když se podíváte na kamenné lékárny na Západě, mají tam také koutek nejen s volně prodejnými léky, ale s léčebnou kosmetikou, omlazovacími kúrami, sportovní výživou, ústní hygienou, elektronickými teploměry a dalšími přístroji. Pravda, že ventilátory či vysavače u nás zákazníci asi neočekávají, ale dává to smysl. Proto nabízíme vysavače s hepafiltry.
Co říkáte iniciativě drogerií či benzinek nabízet léky?
Pokud drogerie bude splňovat všechny parametry, kterou musí na lékovou komunikaci splnit lékárna, ať si vybere zákazník. Drogerie si nicméně vybere jen pár přípravků, které jsou obratově zajímavé. Podle mě to moc úspěšné není. Lidé důvěřují lékárnám a jejich odbornosti, na pumpě si to nakoupí, jen když má lékárna zavřeno. Nečekají, že jim drogista nebo trafikant poradí, co dělat, když je po léku bude bolet hlava nebo se jim projeví alergie.
Firma EUC (dříve Euroclinicum) jednala s Českou poštou o prodeji léků na jejích pobočkách. Co jste tomu nápadu říkal?
Problém byl, že to bylo nastavené monopolisticky – jen EUC by mohl tehdy na poště léky prodávat. Je nicméně správně, aby pošta rozvíjela své logistické zázemí a stavěla klimatizované sklady a výdejny, aby mohla doručovat i pro e-shopy s léky nebo s potravinami. Schvaluji jejich snahu zavádět sledování pohybu zásilek a možnost nastavit si, kam chcete zásilky doručit. To je správný směr, ale prodej losů a monopolismus ne.
