Jedno euro jste včera mohli získat za 24,09 koruny, tak je oficiálně ocenila Česká národní banka. Ale pokud jste nakoupili ve směnárně v pražské Železné ulici, mohli jste za ně dát 25,95 koruny. Nebo je naopak prodat za pouhých 18,50, pokud jste se obrátili na některou ze směnáren v Celetné nebo u Prašné brány.
"Jde o smluvní vztah klienta a směnárníka. Banka neurčuje směnárnám kurzovou hodnotu prodávaných ani nakupovaných valut a deviz. Žádné právní předpisy cenu neregulují," objasňuje Pavel Palivec z České národní banky.
Díky volnému trhu a množství směnáren v centru města tak jejich majitelé dokážou s cenami divy.
Podle průzkumu Sdružení na obranu spotřebitele tvoří rozdíly v cenách mezi jednotlivými pobočkami až 20 procent. "Nejhůře dopadly ty směnárny, které mají nejrozsáhlejší pobočkovou síť na turisticky frekventovaných místech," říká Michal Kebrot ze sdružení.
Na drobnostech záleží
Téměř každá směnárna v pondělí nabízela kurzy dva. Například v Železné se euro prodávalo za 24,77 a 25,95.
Výhodnější kurz dostal ten, kdo si vyměnil za více než 40 tisíc korun. Stejné podmínky si kladou i ostatní pobočky, mění se jen suma, při které dosáhne zákazník lepší kurz. V Celetné se k lepšímu kurzu propracujete, pokud směníte aspoň 30 tisíc korun, u Prašné brány po vás žádají ještě o deset tisíc víc.
"Hodně lidí si stěžuje, že si nevšimli všech podmínek vypsaných drobným písmem na tabuli, a pak dostali peníze za nevýhodný kurz," říká Ivana Picková ze Sdružení na ochranu spotřebitele.
Špatnou zprávou je, že poté, co se obchod uskuteční, je celá věc uzavřena bez nároku na reklamaci.
Ale je tu i dobrá zpráva, cenu můžete usmlouvat. Pokud se obchod směnárníkovi vyplatí, dokáže cenu příjemně zaokrouhlit. Jenomže smlouvá se často jen v češtině, protože nápisy jsou české a cizinci se o možnosti smlouvat o ceně prostě nedozvědí.
"Navíc smlouvat se smí pouze před transakcí, po uzavření obchodu už je pozdě," vysvětluje Michal Kebrot ze sdružení.
"Může být bez poplatku,“ přikyvoval včera dopoledne muž za sklem směnárny v Železné ulici, zatímco vedle něj tabule s aktuálními kurzy měn hlásala, že poplatek za prodej činí 99 korun.
"Zákazníci také často nemají jasno v tom, jestli poplatek budou platit, nebo ne. Proto je nejlepší, když se zeptají předem, aby nebyli nemile překvapeni,“ radí Ivana Picková ze Sdružení na obranu spotřebitele.
A je tu další úskok směnárníků. "K vyměněným penězům nabídnou turistovi mapy, ten si je vezme v domnění, že jsou zdarma, ale oni mu naúčtují třeba 70 korun navíc,“ prozrazuje jednu z kliček Kebrot.
Jsi Čech, Angličan, nebo snad Němec?
Sedm směnáren prošla před nedávnem dvojice zákazníků, jeden byl Čech, druhý Angličan.
"Testovali jsme, zda mají stejné podmínky. Ukázalo se, že Čech dostane výhodnější kurz než cizinec, který si mění euro na koruny. Pouze v jedné směnárně se lišily jen málo, všude jinde byly rozdíly podstatnější,“ říká Kebrot.
Špatné účtování a nedostatečné seznámení s cenou jsou nejčastější prohřešky směnárníků, které postihuje také Česká obchodní inspekce.
