"Míra nezaměstnanosti lidí před důchodem není nijak extrémně vysoká proti třeba čtyřicátníkům," říká Daniel Münich, ekonom z akademické instituce CERGEEI. Potvrzuje to aktuální výzkum jeho kolegy ekonoma Jana Švejnara. Podle něj problémy mají na trhu práce nejvíc absolventi mezi 20 a 29 lety – lidé bez zkušeností a bez referencí.
Naopak lidé s dlouholetou praxí a zkušenostmi mezi 50 a 60 lety jsou na tom relativně nejlépe. Firmy jsou si vědomy, že by byla škoda o ně přijít. "Roste totiž podíl zaměstnání, která nejsou fyzicky náročná a vyžadují hlavně mentální schopnosti. Na rozdíl od fyzických sil se s narůstajícím věkem tyto schopnosti tak rychle neztrácejí," vysvětluje Münich.
Některé firmy však musí řešit dilema, jak si tyto lidi zachovat a zároveň ušetřit. Jedenašedesátiletý Jaroslav z Prahy má v červnu odejít do důchodu, předem už se s firmou, která naléhala, dohodl na ukončení smlouvy na dobu neurčitou.
Firmy mají o starší pracovníky zájem, plný úvazek jim ale nabízet nechtějí
Zaměstnavatel však o něj i nadále má zájem a ani Jaroslav do důchodu odejít nechce. Podle něj se přes velkou nezaměstnanost na jeho pozici příliš mladých nehlásí a firma si naopak cení jeho celoživotních zkušeností. Teď vyjednávají, jakým způsobem budou dále spolupracovat.
"Firma chce obecně lidi v důchodu zaměstnávat jako brigádníky, tedy na dohodu o provedení práce. To se mi ale nelíbí, protože bych přišel o všechny firemní benefity," vysvětluje svou situaci.
Pro firmu by to bylo jednoznačně výhodné. V Česku je totiž tradice, že při práci na částečný úvazek nebo na dohodu jsou pracovníci tlačeni k vyšším výkonům než při osmihodinové pracovní době.
Brzy se ukáže, kdo s koho. Hlavní roli nebude hrát program vítězné politické strany, ale to, jak se firmě zadaří. Pokud bude mít dost zakázek, zkušený pracovník se jí vyplatí. Když mu neudělá dobrou nabídku, půjde si Jaroslav po svých. "To raději budu pracovat někde, kde mi dají peníze na ruku bez papíru, a k tomu dostanu důchod," dodává.