Když je nemocný, automaticky si bere dovolenou. "Jednak si ji přes rok nestihnu vybrat, nemocný nebývám často, ale pokud bych zůstal doma na nemocenské, dostal bych po deseti dnech 3 122 korun. To si při splácení hypotéky nemohu dovolit," říká.
Podle nejnovější statistiky není sám. Nemocenskou si bere čím dál méně lidí.
Nemocenská se nevyplatí
V roce 1995 skončilo na severu Čech doma s neschopenkou v průměru devět pracovníků z deseti. Loni jich bylo jen šest. Není to ale proto, že by Severočeši byli rok od roku zdravější. Marodit se jim prostě nevyplácí nebo nechtějí poleháváním doma rozzlobit šéfa.
Například s chřipkou chodí dál do práce nebo si vyberou dovolenou. "Důvodem tohoto poklesu může být to, že lidé si jednodušší nemoci častěji léčí sami, tedy na rozdíl od dřívějška bez návštěvy lékaře a bez čerpání snížených nemocenských dávek. Typické je toto chování především pro pracovníky s vyššími příjmy, kteří lehčí a krátkodobější nemoci buď neléčí, nebo k jejich léčení využívají dovolenou," vysvětlují statistici ve zprávě.
Podle výpočtu nemocenské se lidem krátkodobé stonání nevyplatí. V prvních třech dnech dostávají nejvýše 140 korun za den, 4. až 14. den je to maximálně 386 korun denně a za další dny nejvýše 419 korun za každý den.
V porovnání s ostatními kraji v Česku si Severočeši berou pracovní neschopenku nejméně ze všech. Loni na sto pracovníků připadlo v průměru necelých šedesát marodů. Podle republikového průměru jich je skoro 62 a například v Libereckém kraji jich loni bylo skoro 69.
Severočeši se léčí, jen když je to vážné
Ze statistik také vyplývá, že když už Severočeši zůstávají doma, léčí se déle než před deseti lety, neboli: když už zůstanou doma, jde většinou o vážnější příhodu. Délka jedné neschopenky se prodloužila z 24 dnů v roce 1995 na téměř 36 dní loni, přičemž ženy obvykle marodí o tři dny déle než muži.
Trend naznačený statistiky potvrzují i zaměstnavatelé. "Krátkodobé nemoci podle zkušeností v naší firmě poklesly, naproti tomu se zvyšuje dlouhodobější nemocnost. Je to dáno tím, že první dny nemoci jsou placeny podstatně méně než následující doba," konstatuje mluvčí ústecké Setuzy Marie Logrová.
"Nemocnost se neodvíjí jen od platového zařazení. Pokud je práce zaměstnance fyzicky lehčí, snadněji lze překonat nemoc, jako je nachlazení či mírná teplota. Naši zaměstnanci to řeší jedním dvěma dny dovolené na začátku nebo na konci týdne, jimiž si prodlouží víkend," dodává Logrová.
Největší pokles počtu pracovních neschopenek zaznamenali zdravotníci v bývalém okresu Most. Zatímco v roce 1995 evidovali místní lékaři 51 841 případů, o deset let později jich bylo už jen 24 342, tedy o polovinu méně.
Podle statistiků se na nemocnosti odráží i fakt, že si obyvatelé nezaměstnaností zmítaného regionu více váží práce. „Drobná zranění s krátkodobou neschopností lidé vůbec nehlásí kvůli obavám ze ztráty zaměstnání,“ dodávají statistici.
Kraj vede i v počtu simulantů
Na druhou stranu je však pro některé lidi stále lákavé takzvaně se "hodit marod" a brát peníze za nemocenskou, i když jim nic není.
Podle zkušeností lékařů jde hlavně o sezónní dělníky. "Občas přijdou, nahlásí mi, že je bolí záda, a nemocenskou chtějí přečkat zimu do dalšího léta," řekl mostecký lékař Ladislav Myšička.
Za prvních devět měsíců provedli kontroloři správ sociálního zabezpečení v Ústeckém kraji přes patnáct tisíc kontrol. Hledali lidi, kteří brali peníze za nemocenskou, ale byli zdraví a neleželi doma. Za porušení léčebného režimu byla nemocenská zkrácena 445 lidem.
