Lidé ve frontách bojovali o euro

(Od zpravodaje MF DNES) - Zdá se, že vystouplé oči správce pumpy Texaco už už opustí oční důlky v udiveném obličeji. "Co, jaké euro? Vždyť to začne platit až od ledna," ptá se šokovaně zákazníka, který shání svůj první balíček nových euromincí. Pak se trochu vzpamatuje a připustí, že euro se v Belgii prodává už nyní, od soboty 15. prosince - ale ne u něho. "To musíte do banky, jedině tam něco koupíte," tvrdí. Banky však mnohde praskají ve švech. Na eura tam stojí lidé fronty.

Není to přitom jen belgická zvláštnost. Lidé o balíčky s eury bojují také ve Francii, Německu a dalších zemích. Uvnitř bankovní pobočky belgické banky Dexia stojí postarší paní a spokojeně potřásá právě získaným balíčkem mincí, zatímco kolem rejdí nepokojná vnučka.

"Je to pro ni, na Vánoce," říká úspěšná zákaznice a hází plastikový sáček s mincemi do kabelky. Odstála si už frontu, na jejímž konci čeká pro některé zájemce zklamání a odmítnutí. "Musíte mít tady konto - prodáváme jen jeden balíček na osobu," říká nesmlouvavě účetní za přepážkou. Pak trochu změkne a upozorní, že hned za rohem je jiná banka, Axa - tam snad bude mít člověk větší štěstí.

V Axe jsou však už na dotěrné eurozájemce připraveni. "Vzhledem k nedostatečné dodávce nemůžeme nabídnout více než jeden balíček na klienta," varuje velký plakát hned u vchodu a slovo "klient" je na něm pro jistotu dvakrát tučně podtrženo. "Pokud měl někdo z našich klientů zájem, objednal si mince předem, často už před několika měsíci," říká zaměstnanec banky.

Banky jsou ochotny fungovat jen pro klienty. A právě ta banka, kde by si člověk mohl koupit euro jako klient, je jako naschvál zavřená. Další šancí se zdá být trafika, tedy místo, kde si "své euro" obstarali mnozí obyvatelé sousední Francie. V Belgii však francouzská pravidla neplatí. V obchodě plném novin eura nejsou - jen jeden muž, který se zastavil pro cigarety, vypráví o tom, jak si nové peníze objednal už dlouho předem v bance.

O kus dál stojí pošta, a ta se zdá být štědřejší. Nikoho neodmítá předem a nápis nad přepážkou navíc slibuje "maximálně dva minikity (balíčky mincí) na osobu".
Fronta deseti lidí se však zdá být nekonečná a člověk s hrůzou čte další úřední upozornění:

"Momentálně si všichni zvykáme na euro - díky za pochopení." Dívat se na nápis, který slibuje ještě pomalejší fronty než dosud, je však útěšnější než sledovat rychle mizící hromádku sáčků s mincemi, které jsou ledabyle naházeny na poštovní váze.
"Dejte mně dva balíčky," žádá konečně zákaznice.

"Lituji, mám poslední," zní odpověď. Je jedenáct minut před desátou. Pošta otevřela sotva před padesáti minutami. O hodinu později se podobná situace opakuje na ústřední poště v Centre Monnaie - u dveří stojí "odpovědný činitel" pošty a osobně se omlouvá všem, kdo projeví zájem o nové mince.

"Měli jsme pár tisíc balíčků. Opravdu jen pár tisíc," vysvětluje a neskrývá obavy z příštích dnů. "V pondělí dostaneme ještě další dodávku, ale obávám se, že do Silvestra nevydržíme. Naše vina to však není: ústřední banka rozhodla, že pro desetimilionovou Belgii se vyrobí 5,5 milionu balíčků. Milion z nich si navíc vzaly podniky pro své lidi," říká tento muž a závistivě srovnává situaci se sousedním Nizozemskem: Tam má nárok na balíček osmi mincí každý člověk starší šesti let a tyto mince jsou navíc zdarma.

Pošta je však na nemilou situaci připravena - každý pracovník totiž prošel kurzem, v němž se mimo jiné učil zdvořile a klidně říkat: "Promiňte, už nemáme.
Přijďte v pondělí (nebo prostě jindy, jen ne teď)."

Na vyprodané poště to už není vidět, ale zájem o nové mince je prý velký. "Lidé kupují hodně pět balíčků i více. Měli jsme tu dokonce lidi, kteří přijeli speciálně kvůli euru z Anglie, a dokonce až z Ameriky," tvrdí "odpovědný činitel" a chlubí se tím, že jeho lidé dokážou prodat eura i polským či ruským zájemcům. Bez mincí na skladě však tato schopnost nijak nevynikne.

Poslední šancí jsou pokladny na hlavním nádraží a u autobusů. "Kolik balíčků chcete? Prodám, kolik budete chtít," říká štědře nádražák za přepážkou a spokojeně si dodává: "Dneska to jde na odbyt lépe než naše lístky." Kousek bokem si postarší manželé balí čerstvý úlovek.

"Můj muž si to asi nechá na památku - už ráno mne vzbudil, že prý musíme najít nějaké místo, kde se eura prodávají," říká se smíchem "slabší" polovička.
Další zákaznice bere nákup nových peněz jako cestu za poznáním. "Kupuji si je, abych si na ně sáhla, abych je viděla. Člověk si tak snáze zvykne na novou měnu," vysvětluje.

Její sousedka zase vykládá: "Chci to mít pro děti, až pojedu do Ameriky, tam to neznají." Kolik eur bude chtít? "No, za 500 franků - vždyť je to přece omezené," tvrdí přesvědčeně.

Totéž si asi myslí více lidí, protože na rozdíl od vykoupené pošty nikdo nechce více než jeden či dva balíčky. Zdá se, že masový výprodej eura v Belgii nehrozí: lidé jsou zvědaví, chtějí nové peníze mít, ale jinak čekají na 1. ledna, kdy ve dvanácti zemích unie začne nová "euroéra".