Lombardie nabízí vedle dynamické ekonomiky i ledacos jiného -obdivovatelům přírody úchvatná jezera Lago di Maggiore a Lago di Como, lyžařům sjezdovky v Bormiu či Livignu, vyznavačům rychlých kol automobilový okruh v Monze a milovníkům umění Leonardovu Poslední večeři nebo slavnou La Scalu.
Valtellina je víno, které se na pultech našich obchodů téměř nevyskytuje, a přesto jeho jméno zná téměř každý Čech. A především Moravan. Název údolí Tellina, tedy Val Tellina, se kdysi přidal k četným synonymům odrůdy Malvasia.
V německém přepisu se z Valtelliny stal Veltlin, víno z něj Veltliner -a jsme u vzniku pojmenování dvou našich klasických vinařských odrůd. Avšak ani Veltlínské zelené, ani Veltlínské červené rané nemají kromě jazykové historie se skutečnými víny z Valtelliny nic společného. V téměř čtyřicet kilometrů dlouhém horském údolí se totiž na strmých terasách vyhřívá pouze réva s modrými hrozny.
Prim mezi zdejšími odrůdami hraje Chiavennasca, která ve skutečnosti není ničím jiným než slavným italským Nebbiolem. Samo víno Valtellina bývá dosti hrubé, zato vyspělejší Valtellina superiore poskytuje zážitky docela jiného druhu a patří k vynikajícím italským vínům.
Jestliže Valtellina superiore na své širší objevení teprve čeká, lombardský sekt se jménem Franciacorta získal sebevědomí již před mnoha lety. Jeho vyznavači nepochybují o tom, že je to nejen nejlepší sekt Itálie, ale hned po Champagni také druhý nejlepší na světě.
Franciacorta se vyrábí výhradně klasickou šampaňskou metodou a hlavní zdroj surovin pro její výrobu představují odrůdy Chardonnay a Pinot Noir. Na vzestupu jsou také suchá vína z této podoblasti, která nesou název Terre di Franciacorta. Vždy vznikají z několika odrůd, přičemž kombinace těch modrých je neobvyklá - světoběžníci Cabernet a Merlot spolu s místním Nebbiolem a Barberou.
Spojení zvláštní, ale rozhodně ne špatné. Třicet tisíc hektarů vinic sice není málo, ale v italských poměrech to na první příčku v rámci jednoho regionu nestačí. Vedle běžných obilovin prohrává v Lombardii réva i s další, trochu nečekanou plodinou - rýží.
Ta se v severní Itálii začala pěstovat ve 14. století a již o sto let později zaujímala přes 50 tisíc hektarů. Ten, kdo si rýži spojuje s obrázky z východní Asie, bude představou rýžových polí v severní Itálii asi zaskočen. Ale jen do chvíle, než si uvědomí, že někde přece musí mít svůj původ tradiční italské rizoto.
To má stovky variant, ale právě risotto alla milanese způsobilo, že v celé severní Itálii překonává tento pokrm v oblibě i těstoviny. Risotto má desítky variací a nechybí ani populární úprava s červeným vínem. Výsledná fialová pyramida na talíři podivuhodně nejen vypadá, ale i chutná. Nicméně potvrzuje, že i Lombardie je krajem vína.
