Investiční společnosti teď nemohou splnit to, co jim stát zákonem nařídil. Jejich investiční fondy se mají nejpozději do konce roku 2002 zrušit a přeměnit na otevřené podílové, aby se drobní investoři mohli snadno dostat k veškerým svým penězům.
Zatímco akcionář se k penězům dostane, jen když jeho akcie někdo koupí na trhu, s podílovými listy může přijít kdykoliv za správcem fondu a ten mu za ně musí vyplatit peníze.
Jan Vokrouhlecký argumentuje tím, že přeměna fondů je pro akcionáře nevýhodná, a za lepší považuje jejich likvidaci. Se změnou fondu se podílník nezbaví závazku platit případné dluhy bývalého investičního fondu, varuje lékař.
Na rozdíl od něho však odborníci nepovažují likvidaci pro akcionáře za výhodnější. "Likvidace by akcionáře připravila o část výnosu tím, že by ho museli zdanit. Při hromadnějších výprodejích majetku by omezená poptávka mohla stlačit ceny a likvidace by mohly trvat i několik let," soudí Dan Drahotský z Wood & Company Funds.
"Podílové fondy jsou pro drobné investory výhodnější, o čemž jsme je mnohokrát osobně přesvědčovali. Kvůli žalobám se však lidé k penězům nemohou dostat a teď si myslí, že jsme tuneláři," říká Petr Málek z J&T Banky, jejíž investiční společnosti Vokrouhleckého žaloby blokují přeměnu pěti fondů.
Výsledkem sporů tedy je, že lidé nemohou prodat své akcie fondů ani podíly, protože až do vyřešení sporů je jakákoliv manipulace s majetkem společností zmrazena.
"Lidé nám pochopitelně neustále telefonují a chtějí vědět, co bude s jejich penězi dál," potvrzuje Martin Pros ze společnosti Newton Investment.
Právníci úplný konec sporu ani nechtějí domýšlet. Kdyby Vokrouhlecký u soudů vítězil i nadále, hromadná likvidace fondů by mohla vážně poškodit důvěru lidí v kolektivní investování a přinést i žaloby vůči státu. Spor o fondy by v případě úspěchu lékařových žalob mohl krutě dopadnout i na státní pokladnu.
Podle právníků některých investičních společností by jim totiž likvidací či zpětnou přeměnou již otevřených fondů mohly vzniknout škody, ačkoliv postupovaly přesně podle zákona. "Potom nemůžeme vyloučit žaloby na stát," sdělil zástupce jedné investiční společnosti.
To připouštějí i státní úředníci. "Pak by se muselo diskutovat o tom, jestli škody vznikly nesprávným úředním postupem," řekl ředitel odboru finančního trhu a bankovnictví ministerstva financí Jiří Špička.
Přestože zástupci investičních společností potvrzují, že zákon není dokonalý, zpochybňují, že Vokrouhleckého vede k žalobám pouze boj za ochranu investorů.
"Pan Vokrouhlecký je v kdejakém fondu a několik málo akcií koupil teprve nedávno," uvedl šéf Unie investičních společností Jiří Brabec.
Správci dalších fondů pak upozorňují, že je téměř vyloučeno, aby lékař "normálním způsobem" investoval do téměř dvou desítek fondů s tím, že si všude koupí jen jednu či pár akcií. "Není ani možné, aby takto rozložil své portfolio například už v kuponové privatizaci," tvrdí jeden ze správců. Lékař si tedy podle nich akcie účelově zakoupil, a to i v době, kdy bylo jasné, že se fondy budou otevírat. "Je tedy otázka, o co mu jde. My žádný motiv nemůžeme najít. Nikoho z fondů totiž ani neoslovil s tím, že by se například chtěl mimosoudně vyrovnat," říká zdroj z napadených fondů. "Mimosoudní vyrovnání" se neoficiálně považuje za určité výpalné pro akcionáře, který dělá společnosti potíže.
Sám Vokrouhlecký však jakékoliv takové úvahy jednoznačně popírá s tím, že mu jde jedině o to, nezatěžovat sebe a své potomky případnými dluhy, za které nemohou.
Ve všech žalobách navrhuje jako jediné řešení likvidaci. Vzhledem k tomu, že má ve fondech jen několik akcií a musí platit za služby právníků, nevidí správci fondů jeho chování jako ekonomicky pochopitelné.
Advokátní kancelář doktora Usnula, která Vokrouhleckého v řadě sporů zastupuje, nicméně upozorňuje, že řešení celé situace existuje. "Pokud by zmizelo nebezpečí přesunu závazků původních společností na podílníky, například změnou zákona, pak by důvody žalob pana Vokrouhleckého pominuly," upozornil Milan Usnul. Podle něho však byli zákonodárci na rizika upozorňováni, a přesto udělali chybu, kterou v zákoně ponechali.
Státní úředníci ani poslanci však zatím o nějaké rychlé novele zákona neuvažují. "O problému otevírání fondů jsem něco slyšel, ale nikdo se na nás s nějakou potřebou legislativní změny neobrátil," říká člen rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Martin Kocourek.
Žádný soud dosud nedošel tak daleko, aby padlo konečné rozhodnutí o tom, zda jsou přeměny legální, či nikoliv. "Kdyby soudy rozhodly, že to nejde, tak by se asi zákon musel změnit," soudí Špička.
Správci společností však dlouho čekat nechtějí. "Pokusíme se hledat nějaké řešení," uvedl Brabec. Podle odborníků by mohlo jít například o to, že by správcovské společnosti na sebe převzaly veškeré případné závazky původního fondu, z nichž má Vokrouhlecký obavy.
Otázku přechodu závazků totiž i podle šéfa Komise pro cenné papíry Františka Jakuba zákony neřeší. "Má to být podrobně řešeno v novém zákoně o kolektivním investování," řekl.
Zatímco se však fondy mají otevřít nebo zlikvidovat do konce roku 2002, s opravou zákona se počítá až od roku 2003.
