Sám Hušák občas svým kolegům v Sazce vyprávěl, jak se už v první třídě nepáral s učiteli a když ho chtěli nechat jednou po škole, řekl, že jim v tom případě vymlátí okna. Zůstal po škole a okna prý rozbil.
Není ovšem jisté, zda se tento příběh skutečně stal. Miloš Doležal, jeden z Hušákových spolužáků z Trutnova, si na takový exces nevzpomíná, ale řádění podobného kalibru nevylučuje.
"Aleš byl jiný než ostatní děti. Byl chytrý a svým uvažováním mnohem starší než my. Vůči učitelům si vůbec nebral servítky. Často chodil do kabinetů si to s nimi vyříkat, a často se vrátil s tváří červenou,“ vzpomíná, jak někteří učitelé nebyli schopni v konfrontaci s Alešem udržet nervy na uzdě.
Občas to kvůli své jinakosti schytal i od svých spolužáků. A dvanáctiletý či třináctiletý Hušák si chodil tyto delikty osobně vyřizovat na třídní schůzky. "Dodnes si pamatuji, jak přišli naši domů a byli z toho vedle. Říkali, že ten to daleko dotáhne,“ říká další z jeho trutnovských vrstevníků.
V jeho kariéře však určitě hrály roli i jiné věci z mládí. Známí a jeho kamarádí ze sportu, i z dřívějšího Socialistického svazu mládeže. Z ČSTV do Sazky s ním přišel na pozici ekonomického šéfa Jan Prádler, s nímž v 80. letech Hušák zakládal Tělovýchovnou jednotu Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, pozdějšího Výstaviště Praha.
Tato firma také byla tehdy Hušákovým zaměstnavatelem, předtím pracoval, stejně jako Prádler, v proslulých Restauracích a jídelnách.
