Je pozdě večer, firemní večírek jedné banky začíná gradovat. V tom jeden z vedoucích manažerů vstoupí doprostřed davu rozveselených spolupracovníků a posilněn alkoholem se před všemi vysvleče do naha. Obrovská legrace, která podle některých k takovým večírkům patří. Ale ouha.
Podobná příhoda totiž vysoce postaveného bankéře GE Money stála před lety místo. Provinil se totiž proti pracovnímu kodexu a firemní kultuře.
"Případ následně řešil firemní ombudsman. Ten vyhodnotil, že je to mimo naše zásady," vzpomíná dnes tehdejší šéf banky Petr Šmída, který nyní působí ve vedení ruské Alfa Bank.
Otázku etického chování manažerů v Česku nedávno otevřela také kauza Luboše Laciny z Plzeňského Prazdroje. Policie ho vyšetřuje za to, že ve služebním voze při předjíždění údajně vytlačil jiný automobil z dálnice D1. Vyšetřování stále probíhá, Lacina však po krátkodobém vyřazení z práce už znovu v Prazdroji pracuje.
Personalisté poukazují na to, že přístup k etickému chování ředitelů se v různých firmách liší.
"Především nadnárodní korporace mají etický kodex, čímž přenášejí svoji kulturu do místního prostředí. Ty často upravují nejen chování v práci, ale i mimo ni," říká Barbora Tomšovská ze společnosti Touchdown, která coby lovec manažerů narazila na mnoho firemních kultur a druhů pravidel.
Většina českých firem se obejde bez kodexu
"České firmy mají etické kodexy méně často, většinou chování svých zaměstnanců pokrývají pouze zákoníkem práce, ten ale o chování lidí mimo pracovní dobu nic neříká," dodává Tomšovská.
Tam, kde platí přísnější kodexy, může při jejich porušení docházet i k přísným trestům. "Pokud se manažer proviní proti pravidlům, mohou se mu třeba škrtat bonusy, odebrat benefity či ve vážnějším případě může dojít i k rozvázání pracovního poměru," uzavírá hledačka manažerů Tomšovská.
Většinou jde o předpisy, které se vztahují na všechny zaměstnance, jen svým obsahem často cílí spíše na vedoucí pracovníky. Ti jsou také pod větším tlakem.
"Jsou to ti, kteří reprezentují firmu na veřejnosti, proto jsou pro ně pravidla tvrdší," říká k tomu advokát Jan Kozubek z kanceláře Backer & Poliakoff, který se zabývá pracovním a firemním právem.
V takových kodexech je často upraveno chování zaměstnance vůči partnerům, tedy braní či rozdávání darů, možný střet zájmů, chování vůči podřízeným, ale také prvky o slušném chování v duchu firemní kultury mimo pracovní dobu či zákaz užívání návykových látek. Nejdále jsou v tomto americké firmy, jejichž kodexy bývají nejtvrdší a také nejkonkrétnější.
"Nejpropracovanější pravidla chování měla společnost Hewlett Packard. Bylo přesně definováno, co je to střet zájmů, jak má vypadat komunikace s konkurencí a podobně," popisuje Alexandra Lemerová, která na vysokých obchodních manažerských postech prošla několika světovými IT společnostmi, jako je francouzská Capgemini, americká Hewlett Packard či britská Logica. Nyní působí jako nezávislá konzultantka.
"Nejbenevolentnější v tomto směru byla Capgemini, ale možná to bylo dáno tím, že česká pobočka byla poměrně malá," srovnává Lemerová. I ona za svou mnohaletou praxi v korporátní sféře vzpomíná na některé krajní případy, kdy bylo proti "neslušnému" chování manažerů tvrdě zakročeno.
Lemerová upozorňuje, že několikrát manažeři doplatili na alkohol v pracovní době. V jednom dalším případě firma bez milosti vyhodila manažera kvůli podezření ze sexuálního obtěžování.
"Náš kodex definuje principy chování zaměstnanců k zákazníkům, kolegům a nadřízeným pracovníkům, svěřeným nástrojům i zaměstnavateli," vysvětluje Štěpán Lukeš, personální manažer Hewlett Packard v Česku.
Normy se podle jeho slov sice týkají především pracovního času zaměstnance, avšak hledí se i na činnosti po pracovní době. "Od každého zaměstnance se nicméně očekává adekvátní přístup k reprezentaci zaměstnavatele i v průběhu jeho volného času," dodává Lukeš.
Přísná Amerika a Británie, volnější zbytek světa
To, že nejtvrdší kodexy chování mají vybudované americké firmy, není náhoda. Podle právníků i personalistů to vychází především z tamního pracovního práva, které ve své podstatě stojí spíše na straně zaměstnavatele.
V Evropě je to právě naopak. Vymahatelnost některých ustanovení z kodexů je v případě pracovněprávního sporu v Česku problematická.
"Proklamovaná smluvní volnost je spíše toužebným přáním zaměstnavatelů a zaměstnanců.
A to se bezezbytku týká zejména rozvazování pracovního poměru. Takže byť se celkem těžce proviníte proti vnitřnímu etickému kodexu, ještě to nemusí společnosti dát výpovědní důvod, s kterým by případně u soudu uspěla," říká například personální šéf finanční skupiny PPF Petr Janák.
Podle právníků je sice vymahatelnost kodexu v českém právním prostředí náročnější, ale nikoliv nemožná. V ideálním případě by na pravidla slušného chování měla odkazovat pracovní smlouva.
