Jsou vynálezci, kteří žijí celý život z jednoho patentu.
Když má však profesor ČVUT Vladimír Mařík vyjmenovat nejdůležitější objevy svého týmu, které našly cestu na trh, váhá, se kterým má vůbec začít.
Jeho objevy mají blízko k románům Julesa Verna: jde o roboty průzkumníky, kteří se spolu umějí domlouvat, motory ponorek, které hlásí závady týden dopředu, takže se pro včasnou opravu ani nestihnou pokazit, nebo kardiostimulátory s diagnózou.
A to je jen hrstka. Mařík je vedoucím katedry, jejíž nápady si kupují nejen společnosti jako Bosch, Toyota, Rockwell, Honeywell, Boeing, Samsung, ale i americká armáda.
Navíc, jak sám říká, "musíme dělat i něco pro doma", a tak spolupracuje s českými nemocnicemi. K tomu má blízko i díky své manželce lékařce.
Klíčem ke všem objevům je kybernetika, kterou Mařík vystudoval na počátku sedmdesátých let, kdy se představy o nové výpočetní technice omezovaly u běžných lidí jen na komedii Jáchyme, hoď ho do stroje. Na filmem proslavené kondiciogramy však zapomeňte, jde o vědu, která se prolíná mnoha obory.
"Bavilo mě studovat vědu, která je na rozhraní mnoha dalších disciplín jako automatické řízení, informatika, ale i biomedicínské inženýrství či lingvistika," vyjmenovává třiapadesátiletý profesor.
 |
Mařík je jedním ze zakladatelů katedry kybernetiky, jejíž vývoj začal před 15 lety a která dnes úzce spolupracuje s rakouskými univerzitami. Nyní má 120 výzkumných pracovníků a doktorandů a osm týmů s věkovým průměrem 32 let s mezinárodně srovnatelnými a několika unikátními výsledky.
Jako druhé zaměstnání vede pražské výzkumné centrum americké firmy Rockwell Automation s 50 výzkumníky. Navíc stíhá cestovat po světě a přednášet. "To si nenechám vzít, být se studenty je neuvěřitelně obohacující," říká.
Sám má dva dospělé syny, jeden nedávno dokončil studia v telekomunikacích. Své studenty Mařík posílá do zahraničí na zkušenou a bere je i na jednání s firmami, aby je lépe motivoval. V oboru je uznávaným vědcem, před dvěma lety dostal dokonce rakouské státní vyznamenání, Čestný kříž.
"Ve světě jsou známy jeho publikace, navíc se u něj spojuje odborná kvalifikace s manažerskými schopnostmi, takže patří nejen k předním odborníkům české kybernetiky nebo umělé inteligence, ale angažuje se i v problémech české vědy. Vážím si ho pro čestnost, spolehlivost a přímé jednání," říká Petr Vavřín, emeritní rektor Vysokého učení technického v Brně.
Když má profesor Mařík popsat, na které vynálezy svého týmu je pyšný, na prvním místě uvede systém "pro prediktivní diagnostiku asynchronních motorů". Jako dobrý učitel však umí i laikovi popsat, o co jde.
"Máte motor a na něm bedýnku, která ihned nebo až týden dopředu rozpozná základní závady. Řekne, jestli začíná praskat tyč rotoru nebo se propaluje izolace. Na kritických místech je nutné to vědět napřed, třeba v chemickém průmyslu, kde jinak může dojít k ekologické havárii, nebo u ponorek, které se vynořují jednou za tři měsíce," popisuje.
"Druhý velmi významný výsledek je způsob testování softwaru pro životně důležité aplikace. Zaujal nizozemského výrobce Vitatron Medical, který má půlku světového trhu s kardiostimulátory."
"Za pět let sem už přešlo veškeré testování kardiostimulátorů této firmy. Je ve dvou soukromých firmách mimo ČVUT, my zodpovídáme jen za dozor technické kvality. Navíc sem převedli i vývoj chipů a ještě jsme jim navrhli expertní diagnostický systém. Díky němu lékař zjistí, v jakém stavu je kardiostimulátor a v jakém pacient, aniž by přístroj vyndal," dodává.
Dosud to lékaři jen odhadovali. Za pět let se tak z Česka stalo světové centrum vývoje softwaru pro kardiostimulátory.
Mezi technickými novinkami, které vzešly z výzkumu katedry, je také systém na centrování kol firmy Bosch nebo kamery pro Samsung, jež rozpoznávají obličeje. Pracuje se i na systému navádění požárníků v hořících objektech a koordinace až šesti robotů.
Mezi řečí Mařík zmíní, že lidé z katedry zakládají už čtvrtou firmu. "Co tu vyzkoumáme, dáme do těchto firem, které vyvinou, co je zapotřebí k dotažení na trh. První tři firmy už jsou kapacitně větší než celá katedra," říká.
Sbírku zlepšováků na kybernetické katedře loni doplnil vynález, který získal cenu pro vědce Česká hlava a který udělal radost zejména postiženým. Zařízení dokáže vést kurzor po obrazovce pouhým pohledem oka místo myši. "Je to krásné řešení našich doktorandů. Je to vtipně umístěná kamera, která přesně zaznamenává, co se děje s okem," popisuje profesor Mařík.
Katedra nemá peníze na patentování objevů a v Česku to prý ani nemá smysl. "Když to neochráníte zároveň v USA, Německu a Japonsku, což stojí půl milionu korun, fakticky patent podstrčíte komukoliv," říká.
Dělají to tedy firmy, které za výzkum a jeho výsledky katedře platí. Státní agentura CzechInvest, která přiváží do Česka potenciální investory, je za Maříkem vodí.
"Má fantastickou schopnost kvalitně a srozumitelně popsat znalosti a to, jak je lze využít, řada investorů ho brala jako referenci pro investiční potenciál, a tak i jeho zásluhou se podařilo některé investice přilákat," říká Tomáš Bohrn z CzechInvestu.
Smlouvy se zahraničními firmami jsou dlouhodobé, samotné projekty trvají dva až tři roky. Loni jich bylo na osmdesát. "Ale třeba Toyota už nám fakticky dává bianco šek. Říkají: Zkoumejte, nás zajímá vše, co navrhnete," doplňuje.
Opačně se chová stát. Nejen kybernetici, ale i chemici a architekti se loni v polovině prosince dozvěděli, že na klíčové granty od ledna nedostanou ani korunu. Tomuto tématu by se Mařík raději vyhnul. Rozčiluje ho.
"Firma nemůže platit základní výzkum a výchovu lidí, to musí společnost, od toho platíme daně. Firma může hradit to ostatní na cestě od myšlenky k výrobku," rozhořčuje se.
Podle něj je klíčové, aby si stát stanovil, jakým směrem chce jít. "Buď budeme investovat do průmyslové výroby, nebo do archeologie a sociologie, oni nám pak budou vysvětlovat, proč je tu nezaměstnanost," říká.
Financování týmu na katedře nakonec zvládl i bez grantů - přispěly firmy. "Ale my nechceme, aby katedra Českého vysokého učení technického byla plně závislá na zahraničním průmyslu, jsme přece škola," upozorňuje.
