Konsolidační banka v prošetřovaném případě prodloužila splatnost úvěru, který jeho příjemce firma Inpro - evidentně použil na jiný než určený účel. "Zkoumáme v tomto případě i odpovědnost zaměstnanců Konsolidační banky," potvrdil zdroj blízký vyšetřování. Konsolidační banka půjčila v prosinci 1996 celkem 152,5 milionu korun společnosti Inpro, prostřednictvím které ovládala skupina manažerů v čele s Jiřím Marouškem pražské strojírny ČKD.
Úvěrová smlouva, kterou má redakce MF DNES k dispozici, stanoví, že za půjčku má Inpro zajistit přestěhování výroby dceřiné společnosti strojíren ČKD Dukla z pražské čtvrti Karlín do Libně.
Půjčka byla splatná ve dvou splátkách - prvních 18 milionů mělo Inpro zaplatit začátkem listopadu 1997 a zbytek pak do konce měsíce. Ručitelem úvěru, který podepsal bývalý vrchní ředitel banky Vladimír Franc a tehdejší šéf odboru úvěrových obchodů Jan Liška, byla sama Dukla.
Šéfové Inpra však banku oklamali a nikdy peníze na přestěhování výroby nepoužili. "Peníze z úvěru firma Inpro použila na nákup akcií ČKD Dukla. O tom, že se výroba z firmy do Libně nestěhovala, se mohl kdokoli přesvědčit, kdyby přijel na vrátnici," sdělil bývalý šéf firmy ČKD Dukla Rudolf Mládek.
Skutečnost, že peníze od státní Konsolidační banky Inpro použilo v rozporu s úvěrovou smlouvou, potvrdil i místopředseda dozorčí rady Dukly Josef Plesnivý.
Takové jednání přitom po- dle tehdejšího práva bylo jednoznačně v rozporu se zákonem.
Inpro peníze Konsolidační bance nevrátilo. Prvních 18 milionů korun zaplatila na pokyn Jiřího Marouška z konce října 1997 firma ČKD Dukla. Na uhrazení druhé splátky 134,5 milionu korun už Dukla peníze neměla a Inpro požádalo Konsolidační banku o prodloužení úvěru o půl roku s tím, že peníze budou splaceny z připravovaného prodeje nemovitostí Dukly.
Banka s tím souhlasila za podmínky, že společnost ČKD Dukla dá písemný souhlas k tomu, aby peníze za prodej nemovitostí sloužily na splacení úvěru. Dne 27. listopadu 1997 vyzval šéf Inpra Jiří Maroušek tehdy nového ředitele Dukly Rudolfa Mládka, aby bance dal souhlas. Ten ovšem tento postup odmítl, a Maroušek proto rychle hledal náhradní řešení. Nakonec dopis Konsolidační bance namísto Mládka poslal ještě tentýž den bývalý šéf firmy Jiří Jandera, který však skončil v ředitelské funkci koncem října 1997.
V době, kdy dopis pro banku posílal, byl již jen řadovým členem představenstva a stanovy firmy mu umožňovaly za společnost jednat jen s písemným souhlasem celého představenstva. Takové zmocnění se podle pozdějších členů vedení firmy v jejích dokladech nenašlo.
Hned druhý den pak Konsolidační banka úvěr Inpru prodloužila, a to do konce května 1998. V dodatku úvěrové smlouvy, kterou za banku podepsala dnešní členka bankovní rady Zlata Gröningerová a nynější náměstek Jan Liška, dokonce státní finanční ústav prominul Inpru sankční úroky. Úvěr Inpro nakonec na jaře 1998 splatilo z peněz, které utržilo z prodeje nemovitosti firmě Dukla.
Machinace s čerpáním úvěru je jedním z mnoha trestních oznámení, které podali odboráři a někteří bývalí zaměstnanci ČKD na firmu Inpro. "My nyní prošetřujeme tuto transakci kvůli podezření na úvěrový podvod a zjišťujeme, jaká byla role Konsolidační banky," uvedl policejní zdroj. Nynější náměstek ředitele Konsolidační banky Jan Liška, se nechtěl k případu vyjádřit.
"Jde o konkrétní případ a jsem vázán mlčenlivostí. Každý úvěr ale schvaloval obchodní výbor banky," sdělil Liška. Podle právních expertů bylo chování banky velmi nestandardní. "Neověření základních informací o použití úvěru je tristní," uvedl specialista na obchodní právo. Jiřího Marouška a jeho společníky z Inpra policie stíhá kvůli jiným transakcím s ČKD.
