Jedním z největších propadáků testu byl kečup prodávaný pod privátní značkou Clever v řetězcích Billa. Výzkum, který prováděli odborníci z Ústavu konzervace potravin Vysoké školy chemicko-technologické Praha, totiž ukázal, že v podobném obalu se nachází výrobek s jinou recepturou, jinými konzervačními látkami i sladidly.
Nejpodstatnějším údajem pro spotřebitele je podíl rajčatové sušiny. Zatímco český kečup obsahuje 6,7 procenta sušiny, rakouský 8,6 procenta. „Pokud to přepočítáme, znamená to, že český kečup je vyroben zhruba ze 130 gramů rajčat na 100 gramů výrobku, zatímco rakouský ze 170 gramů rajčat,“ vysvětluje Jan Pivoňka z VŠCHT.
Rozdílně výrobci přistoupili i k tomu, co uvedli na etiketě. Zatímco v českém kečupu údaj o hmotnosti rajčat použitých na 100 gramů výrobku neuvedli vůbec, na rakouském deklarovali 190 gramů.
„Přepočet nemusí být přesný, proto se uvádí podíl sušiny, který lze exaktně změřit. Nicméně je jasné, že v českém je méně rajčat,“ uvádí Pivoňka.
To se projevilo i v senzorickém testu. Rakouský kečup hodnotitelům jednoduše chutnal víc než český. A ještě mnohem víc než slovenský. U toho mohlo sehrát roli, že byl místo cukru, který výrobce použil u produktu zakoupeného v Česku a Rakousku, doslazen glukózovo-fruktózovým sirupem.
Velký rozdíl test ukázal také u konzervy s kousky ananasu zakoupené v řetězci Globus v rámci jeho řady výrobků Korrekt.
„Většina lidí, kteří ochutnali výrobek z Česka a Německa, preferovala ten německý,“ říká Pivoňka. Německý výrobek byl energeticky hodnotnější a obsahoval opět více sušiny. Podle Pivoňky mohl být vyroben ze zralejších ananasů.
„Je možné říct, že spotřebitelé v Česku, na Slovensku a v Maďarsku dostávají i v rámci privátních značek řetězců rozdílnou kvalitu, byť se výrobky na první pohled tváří stejně. A často můžeme říct, že kvalita je horší,“ má jasno lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka.
Nový test však doložil i případ, kdy se naopak poškození mohou cítit také Němci. Netýkal se privátních značek řetězců, ale dětské výživy.
Výrobek Hipp dýně obsahoval v Česku 90 procent dýně a zbytek vody, v Německu bylo dýně jen 65 procent, zbytek výrobce kromě vody nastavil bramborovým škrobem. Nemuselo to však být tím, že by se výrobce snažil ušetřit. „Ta úspora by byla velmi nízká. Navíc je to dětská výživa. Výrobci mnohem víc než za dýni utratí za kontroly při výrobě,“ říká Pivoňka s tím, že brambory mohou být ve výrobku proto, aby zjemnily chuť.
Potraviny jako politické téma
I výsledek, který dopadl v neprospěch německého výrobku, však pro Jurečku má význam. Může tak ukázat, že na problém doplácejí též spotřebitelé na Západě, což se v tlaku na výrobce může hodit. Výsledky testu navíc přicházejí v exponované době krátce před volbami.
A právě Jurečka z tématu letos udělal jednu z vlajkových lodí KDU-ČSL. Více se začali angažovat i premiér Bohuslav Sobotka z ČSSD a eurokomisařka Věra Jourová z hnutí ANO.
Poslední dva jedou shodou okolností v pátek do Bratislavy na summit ke dvojí kvalitě potravin, který se koná pod záštitou Sobotky a jeho slovenského protějšku Roberta Fica. Současný test navázal na ministerský průzkum z letošního června, jehož výsledky si vysloužily i dosud nejzásadnější průlom na evropské scéně. To když předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prohlásil, že dvojí kvalita v EU není přípustná. Politici však ví, že spíš než zákony mohou změny dosáhnout tlakem na výrobce. „Výrobcům tím vzniká nepříjemná negativní reklama,“ říká Jurečka.
Stejná značka, jiný obsah
