Kdo to jedno procento ve společnosti ČEZ drží?
Stojí za tím čtyři investoři včetně mě, jsou to fyzické osoby i instituce. Sdružení těchto investorů je propojeno přes mou osobu. O koho jde konkrétně, teď říci nemůžu. Dříve či později ale budou známi. Od chvíle, kdy jsme to zveřejnili, se na mne obracejí další investoři. Nevylučuji, že se jako sdružení rozšíříme, ale zatím vidíme větší sílu v tom, že jsme úzká skupina.
Michal Šnobr (47)
Absolvent ČVUT Praha má více než 20 let zkušeností na kapitálovém trhu. Od roku 1998 působí jako externí poradce J&T v oblasti energetiky. Je dlouholetým minoritním akcionářem ČEZ. Podniká v cestovním ruchu, vlastní síť ubytování na Lipně, ve Špindlerově Mlýně a v Nové Bystřici. A též vlastní prodejce videoher JRC či firmu ZRUP Příbram, která vyrábí obytné buňky. Je také spoluzakladatelem Nadace člověk člověku. Jeho velkým koníčkem je organizování výstav modelů z lego kostek. |
Usilujete o svolání mimořádné valné hromady. Proč?
Důvodů je celá řada. Nezvládnutý strategický rozvoj, řada problematických obchodů. Víme také, že existují materiály ohledně financování výstavby jaderné elektrárny. A že probíhá příprava různých variant rozdělení ČEZ, ale nevíme, kdo dal pokyn je vypracovat v rámci ČEZ, kdo nese náklady, kdo dostává výstupy. My jako minoritní akcionáři je nemáme. V zákulisí tu někdo s těmito informacemi pracuje. Chceme, aby se to objasnilo. A také zvážíme možnost obměny členů dozorčí rady.
Chtěl byste být jejím členem?
Nyní si to nedovedu představit, sám podnikám v jiných oblastech, investuji. Současnou aktivitu spojenou s ČEZ vnímám jako vynucenou obranu vlastní investice. Firma má potenciál, jen to téma konečně někdo musí zvednout.
Bylo by jedním z bodů i odvolání současného generálního ředitele Daniela Beneše?
To nemůžeme, na valné hromadě se mění jen dozorčí rada. Ta pak volí nejvyšší vedení firmy. My chceme apelovat, aby ke změnám ve vedení došlo, uvnitř firmy je dostatek zkušených lidí, kteří by i tuto funkci mohli vykonávat.
Jak můžete s jedním procentem akcií přetlačit stát, který ve firmě drží 70 procent?
Role kvalifikovaného akcionáře, jež vyplývá ze zákona o obchodních korporacích, který platí od roku 2014, je dnes v Česku stále poměrně podceňovaná. Vedle pravomocí, které se týkají valných hromad, má právo se ptát dozorčí rady na jednotlivé obchody nebo případy, které ve společnosti probíhají. A ta musí reagovat. Svým stanoviskem se fakticky všichni členové dozorčí rady stávají odpovědní za takové rozhodnutí. Za případné škody ručí dokonce i svým osobním majetkem.
Co si od toho slibujete?
Chceme, aby členové dozorčí rady a představenstva byli pod motivujícím tlakem a aby stát jako hlavní akcionář začal opět fungovat. Teď v podstatě rezignoval na to, co se ve firmě děje. Dozorčí rada, která by měla fungovat jako kontrolní mechanismus, to jsou dnes hlavně politické židle. Vedení společnosti si pak dělá v ČEZ fakticky, co chce. Loajalita je zajišťována skrze vztahy s politikou.
Jak se tyto vazby projevují?
Například nikdo nikdy nevyvodil důsledky za špatné obchody či prohřešky vedení z minulosti. Je jich celá řada. Třeba selhání při prodloužení licencí pro jadernou elektrárnu Dukovany. Vedení firmy mělo dostatek času, prostoru i prostředků se na to připravit. I šéfka jaderného dohledu Dana Drábová v předstihu varovala, že ČEZ nedělá dost pro to, aby celý proces proběhl hladce.
Ale vždyť ČEZ nakonec získal prodloužení licencí na všechny bloky v Dukovanech včas…
To sice ano, ale kvůli novým kontrolám svarů před získáním licencí musel ČEZ v posledních třech letech výrazně prodloužit odstávky bloků v Dukovanech i v Temelíně. Výroba v těchto „starých“ jaderných elektrárnách přitom pro ČEZ představuje nejvyšší marži. ČEZ přišel o miliardové provozní zisky.
Co ještě vnímáte jako problém?
ČEZ například koupil v Polsku firmu EcoWin, která měla postavit větrné elektrárny s instalovaným výkonem přes tisíc megawattů. Dnes se zdá, že z toho nic nebude, nyní je to mrtvý projekt. Podobných příkladů je více. Proto se ptám: Mají ti, kdo dělají tolik chyb, oprávnění na další pokusy, aniž by se vyvodila nějaká zodpovědnost?
Byznys je přece vždy o riziku, někdy to nevyjde, jindy ano. Měl by se ČEZ zaměřit jen na investice, které jsou stoprocentně jisté?
Kdyby šlo o jednu či dvě akvizice. Jenže se ukazuje, že ČEZ kupuje firmy za vysoké ceny, které vůbec nezohledňují rizika, která mohou nastat. Začalo to expanzí na Balkán, kdy už byl mimochodem současný ředitel Beneš ve vedení firmy, a pokračuje to dodnes. ČEZ navíc nedokáže dostatečně rychle reagovat na problémy. Německý E. On například vycouval z Bulharska hned, jak identifikoval problém, ČEZ je v této zemi nadále a má čím dále větší problémy. Dnes už je snaha tuto zemi opustit téměř vynucená.
Šéf ČEZ, ať je to kdokoliv, musí tančit mezi různými zájmy. Jak byste postupoval, kdybyste byl v čele?
Zaměřil bych se na konsolidaci a zefektivnění firmy. Pro budoucnost je základem vyjasnění role státu a ČEZ jako klasické akciovky veřejně obchodované na trhu. Představa, že za současných podmínek může vedení zavřít oči a plnit výhradně strategické nebo bezpečnostní zájmy státu, je mimo mísu. Pak bych si uklidil před vlastním prahem, zaměřil se na budoucnost na českém trhu, jak v nové, tak klasické energetice.
Co výstavba jádra?
Každý politik může dnes říkat směrem k ČEZ nebo výstavbě jádra naprosto cokoliv, nemá však žádnou zodpovědnost. Tím ale dostává vedení firmy pod obrovský tlak. Premiér Andrej Babiš třeba tvrdí, že ČEZ má dost peněz, aby si postavil jaderné bloky. Jenže ČEZ má vytvářet zisk pro akcionáře, ne dělat nerentabilní investice. A rozumné vedení se pod ně nepodepíše. Odpovědnost ponesou oni, ne politici.
Politici berou výstavbu nových bloků jako hotovou věc…
A přitom ani není jisté, zda bude někdo schopný je dodat. Korejci, Číňané, na to zapomeňme, jejich technologie nejsou pro EU licencované. Pro EU nejsou reference staveb v Rusku či Číně měřítkem. I dříve favorizovaní dodavatelé z USA a Francie se nyní potýkají s existenčními problémy. Rusové už toho naslibovali všude tolik, že nemohou vše stihnout.
Britové slíbili pro nové reaktory garanci výkupní ceny. To v Česku nejde?Garance je v Británii 115 eur za megawatthodinu plus inflace. Až ta elektrárna začne vyrábět, bude to 150 eur. Na burze je dnes cena kolem 40 eur. Chápu, že český politik nechce říci takovou garanci nahlas. Místo toho „chlácholí“ daňové poplatníky, že ten nerentabilní projekt na svých bedrech ponese ČEZ a jeho akcionáři.
Mohlo by tu situaci vyřešit plánované rozdělení firmy?
Rozdělení ČEZ jen kvůli novým jaderným blokům znamená, že se problém financování skryje před veřejností. Do společnosti stoprocentně vlastněné státem daňový poplatník neuvidí. Ale ve finále to může být vetší „politická blamáž“ než dotace pro solární elektrárny z let 2009 a 2010, na které budeme ještě dlouho platit ročně desítky miliard. Rozdělit ČEZ má smysl, ale z jiného důvodu. Firma provozuje uhelné a jaderné elektrárny, tedy klasickou energetiku, a zároveň obnovitelné zdroje, novou energetiku. Řídit obojí najednou je obtížné, obě části si navzájem konkurují.
V oddělených společnostech by stejně zůstal většinovým vlastníkem stát, konflikt by nezmizel...
Nejde o vlastnictví, ale o to, kdo a na základě jaké strategie to bude řídit. Není důvod, aby stát nutně držel 70 procent v té regulované části ČEZ, kde budou obnovitelné zdroje, distribuce, energetické služby či obchod. Tuto část byznysu stát dnes ovládá zbytečně zdvojeně. Když polovinu svého podílu v této části prodá, získá značnou sumu peněz a vlastně ani neztratí kontrolu. Dnes v době nízkých sazeb je ta pravá doba, investoři za regulovaná aktiva platí velké peníze. Pokud by se to podařilo, dá to státu příležitost vyplatit minoritní akcionáře v části, kam se soustředí klasická výroba. Je to nejlogičtější varianta, stát by měl kontrolu ve výrobní části, mohl by si sám rozhodovat o budoucnosti jádra, měl by cash-flow ze současné výroby.
Taková varianta by pro vás, jako kvalifikovaného akcionáře, byla akceptovatelná?
Pro nás bude akceptovatelné jakékoliv rozdělení, které přinese zefektivnění. Jsme přesvědčeni, že z ČEZ se stal neefektivní moloch, struktura, která je výrazně přezaměstnaná a kde se dají uspořit obrovské sumy peněz. Pokud bychom byli při rozdělení z části byznysu ČEZ vykoupeni, nebudeme proti tomu, pokud k tomu dojde za férovou cenu.
Pokud by se jádro nakonec nestavělo, z čeho by se v Česku měla vyrábět elektřina?
Takové scénáře se tu bohužel vůbec nerozvíjejí. ČEZ má například Počerady, největší hnědouhelnou elektrárnu ve střední Evropě. Chtěl ji prodat, což nakonec neudělal. Dožije někdy v roce 2024. Neměli bychom zvažovat investice, aby mohla ještě nějakou dobu fungovat? A to i v souvislosti s vývojem v Německu, kde chtějí do pěti let vypnout všechny jaderné elektrárny a zatím je nemají čím nahradit. Pokud Němci tohle rozhodnutí nezmění, a zatím to tak nevypadá, otevře se další dekáda pro uhelnou energetiku.
A vedle uhlí?
Je třeba přemýšlet i o plynu. Třeba ČEZ by měl zvažovat, kde stavět plynové elektrárny, jako tu, co už má v Počeradech. Teď kvůli nízkým cenám elektřiny vyrábí málo, ale do budoucna se to může vyplatit. Po roce 2020 přijde na řadu další rozvoj obnovitelných zdrojů. Postupně dojde k velké decentralizaci, přiblíží se místo spotřeby elektřiny její výrobě. Budou přibývat malé zdroje, od solárů přes plynové mikrokogenerace.
ČEZ se snaží více rozkročit, koupil například větrné elektrárny v Německu či ve Francii…
Jsem zvědav, až vyjdou najevo podmínky, za kterých to ČEZ kupoval. Pokud chcete na tomto byznysu v Evropě vydělat, musíte být v projektu na samém začátku. ČEZ však přišel až ve chvíli, kdy už všichni ostatní vydělali. Stejně jako když kupoval hotové solární parky v Česku kolem roku 2010. Žádná jiná obdobná společnost v Evropě nic podobného nedělá. ČEZ neudělal investici v oboru, jen si koupil finanční produkt, který se jmenuje větrná elektrárna. Soutěží s finančními institucemi, ale v éře super levných peněz je nemůže přetlačit.
A co investice do energetických služeb či koupě podílu v německém výrobci baterií Sonnen?
To je cesta, kterou lze jít, pro ČEZ je to ale nyní okrajová věc. Možná se dnes až přeceňuje. Věnujme se stejně intenzivně i strategii pro klasickou energetiku, ta nezanikne, jen ztratí část svého dosavadního podílu na trhu. Je to stále neuzavřený boj. Skladování elektřiny a budoucí vítězný koncept nepochybně změní v budoucnu celou energetiku. Kdy a za jakých podmínek to bude, je zatím velkou otázkou. Já třeba osobně nevěřím, že elektromobilita je fenomén, který převálcuje zbytek trhu. Urve si část, ale zatím to ještě dlouho nebude o definitivním vítězství.
