Upíjím kafe ve staré čtvrti čínského Čchung-čchingu. Na ošuntělém gauči, s nohama na opěrátku. A kolem mě probíhají tři revoluce: ekonomická, urbanistická a robotická.
Jak vypadá ta ekonomická? Čína se mění z exportní velmoci na konzumní ekonomiku. Tady v Čchung-čchingu hospodářství roste nejrychleji v celé Říši středu. Loni stoupl zdejší hrubý domácí produkt o 11 procent, spotřeba domácností o 12,5 procenta.
Urbanistická revoluce je tohle: když se od kafe podívám z okna, vidím obří jeřáby. A také rozestavěnou dálnici, pár nosných pilířů zapíchnutých v řece a spoustu třicetipatrových paneláků těsně před dokončením. Dříve bych v tomhle podhorském městě ve středu Číny pozoroval přinejlepším farmáře a řemeslníky.
Robocop, který vypadá jako R2-D2
A revoluce robotů? V Čchung-čchingu představili letos prvního světového robocopa. I když je to spíš R2-D2 z Hvězdných válek, který umí hlídat. Jakmile se mu něco nelíbí, zavolá na pomoc policisty z masa a kostí. I ve zdejších továrnách čím dál víc používají průmyslové roboty. Devět strojů zvládne prý práci 140 lidí zaměstnaných na plný úvazek. Cílem je vzít do roka Japonsku primát největšího vývozce robotů na světě.
Jak tyto tři revoluce mění nejlidnatější zemi světa? Třicetimilionový Čchung-čching je historickým centrem provincie S’-čchuan a leží ve středu Číny. Nepatří mezi bohaté regiony kolem Šanghaje a Pekingu, zato pekelně rychle roste.
Když vyjdu z kavárny, projdu staré město během patnácti minut. Projít nové město nemáte šanci. Dohromady tato aglomerace zabírá 82 tisíc kilometrů čtverečních, o málo víc než Česká republika. Bloudí tu i taxikáři, neboť vznikají nové zóny a rezidence, do nichž se lidé teprve stěhují. A hotely, kam začínají pozvolna jezdit obchodníci a turisté.
Čchung-čching, který byl po část třicátých a čtyřicátých let minulého století provizorním hlavním městem Číny, je dnes nejrychleji rostoucím megaměstem na světě. To strana rozhodla, že právě tady, na horním toku řeky Jang-c’-ťiang, vznikne obří aglomerace.
Na pokyn komunistických pohlavárů sem začali lákat nové továrny a k nim stěhovat lidi. A aby se zabránilo vzniku chudinských čtvrtí a slumů jako v Brazílii či Indii, staví se spousta paneláků. Hlavně u továren, kde mohou levně bydlet zaměstnanci. Pro bohatší zase vznikají nové rezidenční zóny a nákupní centra.
Komunisté proslavili Čchung-čching i v jiném ohledu. Odehrál se tu totiž zatím největší skandál týkající se vysoce postaveného člena strany. Dlouholetý starosta města a bývalý čínský ministr obchodu Po Si-laj dostal doživotní trest za korupci.
Továrnu převezli z Brazílie
Příběhů se však k novodobé historii megaměsta váže víc. Jeden místní podnikatel koupil továrnu BMW-Chrysler v Brazílii, nechal ji celou rozmontovat, dovezl do Čchung-čchingu a postavil znovu. Největšího výrobce počítačů na světě Foxconn získali tak, že jednu jeho továrnu prostě přetáhli jiné provincii. Přilákali rovněž obří chemický koncern BASF a spoustu dalších oborů.
Přes Dlouhou řeku se klenou obrovské mosty, do města starosta nechal přivézt a vysadit tisíce stromů, aby se více zelenalo. To vše ale není nic proti největšímu vodnímu projektu na světě, obrovské přehradě a elektrárně Tři soutěsky.
Díky ambiciózním infrastrukturním projektům jsou Číňané schopní mezinárodní přepravy na špičkové úrovni po vodě, železnici, dálnici i letecky. A to stále rychleji. Nákladní vlak do Duisburgu jezdíval 14 dní, nyní zvládne trasu o dva dny rychleji.
Současný starosta Chuang Čchi-fan je oblíbený ekonom. Nabízí investorům lidi, pozemky, infrastrukturu i nízké daně. Přiznává, že s ekologií je Čchung-čching zatím na štíru, ostatně řeka se jednou u průmyslového parku zbarvila úplně do červena. A tohle všechno zvládá s dluhem města kolem dvaceti procent HDP.
Stávkujícího dělníka nahradí robot
Nevím, jak jsou tato čísla věrohodná. Jak velký dluh má bankovní sektor, kolik hrozí nesplacených úvěrů nebo jak je nafouklá zdejší realitní bublina. Vím ale, že tři revoluce měnící Čínu jsou spolu úzce provázané. Ekonomický růst založený na spotřebě potřebuje kupní sílu lidí. Proto ta urbanizace, proto stěhování lidí do měst za prací a větším výdělkem.
Ohledně výše platů to ale ve střední Číně tak jednoduché není. Průměrná mzda je tu pět tisíc jüanů měsíčně, asi 18,5 tisíce korun. Platy porostou pomalu, růst jde proti zájmům továrníků. Však také zdejší pracovníci už několikrát stávkovali. I proto jsou v plánu roboti.
Navíc Číně, jež dlouho držela politiku jednoho dítěte, stárne populace. Loni měla miliardu lidí v produktivním věku, do roku 2050 jich má být „jen“ 800 milionů. Roboti by mohli pomoci, přičemž nekvalifikovaní lidé mohou prodávat v obchodech či pracovat pro stát.
Mimochodem, to kafe v Čchung-čchingu vůbec nechutná jako turek v Čechách za komunismu. Čína se změnila. Až osud tří revolucí však ukáže, jak moc.
