Pavol Krúpa nařkl skupinu finančníků v čele se Zdeňkem Bakalou z podvodu. Tvrdí, že když v roce 2008 uvedli na burzu akcie své tehdy čerstvě založené těžební firmy New World Resources (NWR, londýnská matka české společnosti OKD), poskytli o ní investorům nepravdivé informace. Uměle tak zvedli její cenu.
„Máme indicie, že před vstupem na burzu NWR nadhodnotila své zásoby uhlí o 50 procent, na 419 milionů tun,“ řekl Krúpa. Firma tak protáhla výhled své životnosti o 17 let.
Pavol Krúpa Je spolumajitelem investiční skupiny Arca Capital. V minulosti stál u několika kontroverzních obchodů. Od Stanislava Grosse odkoupil akcie Moravia Energo, ze skupiny firem Tomáše Pitra zase získal společnost Marila Balírny. |
Podle Krúpy NWR chybně zahrnula do ekonomicky vytěžitelných zásob i 190 milionů tun uhlí ve svém polském dole Debiensko, přestože tam neměla licenci k těžbě. A přestože prý museli její šéfové vědět, že zisková těžba je tu nereálná. NWR tu komerční těžbu nikdy nespustila.
Kromě toho podle Krúpy americká firma John T. Boyd, kterou si NWR před vstupem na burzu na vyčíslení zásob najala, použila chybnou metodiku.
NWR tak s požehnáním Boydu označila za ekonomicky vytěžitelné i uhlí v přílišných hloubkách a v příliš tenkých slojích.
„Kdyby investiční banky znaly skutečný stav NWR, nikdy by nemohly nákupy klientům doporučovat,“ říká Krúpa.
O podivně vyčíslených zásobách a příliš optimistickém výhledu NWR psaly už v roce 2008 MF DNES i Hospodářské noviny. Investoři tomu však nevěnovali pozornost.
O akcie se v květnu 2008 strhla rvačka, cena vyletěla ze startovních 425,8 koruny na víc než šest stovek za kus. Zakladatelé NWR za třetinu akcií své firmy dostali asi 35 miliard korun. Polovinu inkasoval Bakala.
Podivné bonusy
Krúpa je přesvědčen, že úspěšnému prodeji akcií NWR pomohli i bankéři. „Máme indicie, že manažeři investičních bank brali za prodej NWR odměny ve výši šesti procent prodaného objemu,“ tvrdí.
Krúpova firma Arca je dnes menšinovým vlastníkem NWR. Skoupila akcie odpovídající dvěma procentům NWR. Teď varuje, že Bakalu a jeho partnery požene k odpovědnosti. Chce se na aktérech vstupu na burzu, v ekonomickém slangu „IPO“, z roku 2008 domoci náhrady škod, kterou podle něj investoři utrpěli.
Krúpa tvrdí, že se obrací především na investiční banky, jež akcie NWR nakupovaly pro své klienty. „S rozesíláním dopisů bankám začínáme, obrátili jsme se například na Morgan Stanley. Psali jsme i Boydu, chceme po něm vysvětlení jejich tehdejšího postupu,“ řekl.
Server iDNES.cz ale u adresátů žádné reakce nezaznamenal. Společnost Boyd na dotazy iDNES.cz nereagovala. V londýnské Morgan Stanley prý o Krúpově iniciativě vůbec nevědí. „Banka obecně podobné věci nekomentuje, ale o takovém dopise nevíme,“ reagoval výkonný ředitel komunikace Michael Wang.
Čeští analytici hodnotí Krúpovu iniciativu zdrženlivě. „Nemyslím, že při přípravě vstupu na burzu měli majitelé NWR velký prostor na kreativitu. Celé to zřejmě směřuje k právní bitvě, ale nemyslím, že bude snadné dojít k závěru, že při IPO bylo všechno špatně. Už proto, že instituce, které IPO připravovaly, mají delší praxi než Arca Capital,“ říká Petr Hlinomaz z BH Securities. Ten vidí za Bakalovým burzovním úspěchem hlavně dobré časování.
Přestože Krúpa zatím spojence proti Bakalovi nezískal, nehodlá se vzdát. „Budeme o svých podezřeních informovat orgány činné v trestním řízení. V Česku, ale hlavně v USA, Londýně a ve Švýcarsku. Pokud na naše dopisy nebudou reagovat banky, obrátíme se na orgány dohledu nad kapitálovým trhem,“ pohrozil.
Jeho úsilí nemusí zůstat bez efektu. Bakala a spol. investovali desítky miliard korun získané z rozprodeje původního OKD po celém světě. Jejich firmy jsou zčásti veřejně obchodovatelné, vydávají dluhopisy, jsou silným hráčem na kapitálovém trhu. Špatná pověst je může poškodit.
Bakala a spol. Krúpův atak nekomentují. „NWR se k jeho aktivitám nebude v tento moment vyjadřovat,“ řekl šéf komunikace Radek Němeček.
Nejde o první Krúpův nájezd
Bakala a další zakladatelé NWR, tedy aktéři vstupu na burzu z roku 2008, dnes v dolech drží lehce přes 50 procent akcií. Koupě se jim bohatě vyplatila, i když firma po poklesu trhu prodělává a míří k bankrotu. Prodej akcií, dividendy, jež firma do krize vyplácela, výnosy z prodeje a provozu dalšího majetku jim vynesly podle některých odhadů až sto miliard korun.
Kdyby se Krúpova podezření potvrdila, vypukl by skandál nadnárodních rozměrů. „Nevzpomínám si na příklad, kdy by bylo zpochybněno IPO společnosti. Je zde spíš řada případů, které se vztahují k práci managementu až po vstupu na burzu. Hru s falšováním údajů bychom našli třeba v případě Enronu či firmy Kit Digital. To je ale trochu v jiném gardu, než na který poukazuje Arca Capital u NWR,“ říká Hlinomaz.
Krúpa každopádně není bezzubý protivník. Jde o tvrdého nájezdníka s nálepkou investičního vyděrače. Někdy hraje za sebe, někdy za jiné partnery. Boje s ním svádí třeba Jiří Písařík z Bohemia Energy. Nebo Česká exportní banka, s níž se pře o pohledávky. Na jméno mu nemůže přijít ani Vladimír Komár, majitel Karlovarské Korunní, který Krúpovi přisuzuje spojitost s šikanózním insolvenčním návrhem, jenž na Korunní zamířil. (Krúpa svůj podíl na něm odmítá.)
Jeho taktika spočívá ve vyhledání firmy v problémech. Zaútočí na její slabé místo, poštve proti ní úřady a sám si chystá pozici k útoku skupováním pohledávek či akcií.
