"Vláda v žádném případě zákon o veřejných zakázkách neobchází," tvrdí přesto premiér Miloš Zeman. Zdůvodnění, proč se veřejná soutěž často nekoná, je prosté: není na ni čas.
Nakolik přitom rozhodují úplatky, se lze jen dohadovat. Rozhodne-li posléze antimonopolní úřad, že soutěž vypsána být měla (a často se tak děje), nikomu se nic nestane. Úřad nanejvýš zaplatí z rozpočtu, tedy z peněz daňových poplatníků, pokutu ve výši procenta z celé zakázky.
Bývalý ministr financí Pavel Mertlík uvádí, že mimo jiné kvůli obcházení veřejných soutěží opustil vládu. "Musím říct, že tento neblahý trend jsem ve vládě pozoroval od loňského podzimu."
|
Myslíte si, že ministři záměrně obcházejí veřejné soutěže? |
Několik příkladů na ukázku: Ministerstvo vnitra chystá "na poslední chvíli" zakázku za 200 milionů korun na dodání počítačů pro krajské úřady. Odpovědný úředník rovnou spolupracuje s Podnikem výpočetní techniky. Ministr dopravy přidělil zakázku za 100 milionů také PVT, rovněž bez konkursu. Vláda rozhodla, že dálnici D47 z Ostravy (kontrakt za čtyřicet miliard) postaví izraelská firma Housing & Construction. Ministři se shodli, že státní úřady a ministerstva propojí Český Telecom.
Postih za podvod úředníkům nehrozí
Nevypsat regulérní výběrové řízení na státní zakázku v podstatě v sobě nenese pro státní úředníky téměř žádné riziko. Celkově to sice - alespoň tak soudí exministr financí Pavel Mertlík - zavání neprůhlednou ekonomikou, která může odrazovat zahraniční investory, ale přímo pro konkrétní úřady i úředníky je případný postih za obcházení zákona buď minimální, anebo žádný.
"Pokud se zakázka už rozjela, například, když některá firma začne stavět, tak je možné uložit zadavateli pokutu až do výše jednoho procenta zakázky," říká předseda antimonopolního úřadu Josef Bednář. V praxi to tedy znamená: za nezákonně uzavřenou zakázku za sto milionů korun, zaplatí chybující úřad pouhý milion - navíc z peněz daňového poplatníka.
Toho, kdo "chybu" zavinil, se většinou postih nedotkne. "Podle zákona lze uložit sankci konkrétní osobě, ale to bychom museli dokázat, že vydávala zájemcům o zakázku nepravdivé údaje. Musím však konstatovat, že k takovému postupu náš úřad ještě nepřistoupil," řekl Bednář.
ŽE BY KORUPCE? TO NAPADNE KAŽDÉHO
Důvodů, proč ministerstva i další státní úřady obcházejí výběrová řízení, může být několik:
1. Jde o naléhavé případy, kdy by sebemenší zmeškání při soutěži mělo neblahé následky. Právě tím například argumentoval ministr dopravy Jaromír Schling, když navrhl vládě zadat výstavbu dálnice D47 rovnou firmě Housing & Construction nebo když rozhodl o tom, že počítače na okresní úřady dodá Podnik výpočetní techniky. (Zákon říká, že zakázku lze zadat formou výzvy jednomu zájemci v těchto případech: jde-li o ohrožení životů a zdraví lidí, havárii, přírodní katastrofu nebo hrozí-li škoda velkého rozsahu).
2. Úředníci zapomněli vyhlásit soutěž tak, aby v určitém termínu vyhlásili zakázku. "I z našich kontrol víme, že úřad občas zapomene soutěž včas vyhlásit, tak ji nakonec nějakým způsobem obejde," potvrzuje jeden z hlavních kontrolorů Nejvyššího kontrolního úřadu.
3. Odpovědný úředník má osobní zájem na tom, aby zakázku rovnou dostala konkrétní firma. "Korupce je důvod číslo jedna, který každého napadne. Ať už ve formě peněz, nebo nějaké protislužby.
Ale stejně jako v jiných případech je to věc, která se jen těžko prokazuje," říká k tomu expert na obchodní právo Jan Černý. Podle neoficiálních odhadů se provize firem pro odpovědné úředníky, kteří rozhodují o zakázkách, pohybují v řádu až deseti procent z celkové sumy. Jenže odhalit tuto korupci je téměř nemožné.
Michal Burian, ředitel nadace Transparency International, která se zabývá srovnáváním korupčního prostředí v Česku a v cizině, říká: "Korupce při výběrových řízeních je ještě hůře zmapovatelná než korupce na úřadech. O té aspoň ví mnohem více lidí, více lidí s ní přišlo do styku, jenže veřejné zakázky se týkají specifické skupiny lidí a podniků a ty o úplatcích mluvit nebudou." Stejný problém je podle něj i v cizině. I proto nelze srovnávat, zda jsme na tom lépe či hůře.
Neprůhledné zadávání veřejných zakázek dokonce zcela nezmizí ani po vstupu země do Evropské unie. Ta sice dbá na to, aby o velké zakázky (nad pět milionů eur, tedy zhruba kolem 180 milionů korun) mohly soutěžit firmy všech členských států, které si to hlídají, ale pokud jde o zakázky menší, zůstává to opět v režii konkrétních států a jejich zákonů.
OBLÍBENÉ ALIBI: ČASOVÁ TÍSEŇ
Podle předsedy antimonopolního úřadu Josefa Bednáře by měli všichni úředníci ctít ideu, že výběrová řízení jsou jediným osvědčeným nástrojem, jak nejen dosáhnout nejlepší ceny a nejlepší kvality, ale také, jak zajistit čistotu obchodu. "I když výběrové řízení o pár měsíců celou věc prodlouží, je to daň, kterou stojí za to zaplatit," tvrdí Bednář.
Prezident NKÚ Lubomír Voleník k tomu říká: "Výběrová řízení jsou především dost významným antikorupčním prvkem. Taky jde o to, aby stát utrácel peníze efektivně, to znamená tomu, kdo dokáže zakázku udělat kvalitně a přitom za rozumnou cenu." Někteří ministři však mají o výběrových řízeních jiné mínění.
Například ministr dopravy Jaromír Schling: Uchazeči o zakázku se podle něho mohou předem dohodnout, kdo má vyhrát a kdo sehraje křoví. "Často právě velmi neprůhledná výběrová řízení vedou k tomu, že není vybrána ta nejlepší nabídka." I tím zdůvodnil, proč loni v prosinci zadal zakázku za sto milionů korun na dodání počítačů rovnou Podniku výpočetní techniky.
Zdůvodnění, které má obstát před Úřadem pro hospodářskou soutěž, však zní jinak: časová tíseň. Tím argumentuje premiér Miloš Zeman, když se zastává ministra průmyslu Miroslava Grégra, který zamýšlí, že bez konkursu se stane poradcem pro privatizaci Unipetrolu britská investiční banka HSBC. "Výběrová řízení na poradce, kteří mají roli asistenčních firem, jsou jenom prodlužující. Pokud bude poradcem renomovaná britská banka, není se čeho obávat," tvrdí Zeman.
"Časovou tíseň" použil jak ministr Schling, tak vláda v případě dálnice na severu Moravy. "Oba tyto případy samozřejmě posoudíme," řekl šéf úřadu Josef Bednář a potvrdil, že si už od ministerstva dopravy vyžádali všechny potřebné informace. "Pokud zjistíme, že nešlo o časovou tíseň, zahájíme správní řízení." Na jeho konci může být zrušení zakázky (pokud se ještě nezačala takzvaně realizovat), anebo udělení pokuty do výše jednoho procenta.
NEZNÁTE KUČU? VAŠE CHYBA
V případě výstavby dálnice D47 nad časovou tísní zapochyboval i exministr financí Pavel Mertlík. "Jde o velice zvláštní situaci. Vláda rozhodla o uzavření kontraktu s izraelskou firmou Housing &Construction, a přitom rozhodla o vypsání výběrového řízení na právního poradce pro uzavření této zakázky. Toto řízení přitom zabere stejně času, jako kdyby souběžně s tím běžel konkurs na firmu, která bude dálnici stavět. Nejde to dohromady," říká Mertlík. Stejný argument zmínil i při vládní diskusi, ale nikdo mu prý na něj neodpověděl.
Premiér Miloš Zeman odpověděl na otázku, proč zrovna v tomto případě nebylo výběrové řízení, takto: "U dálnice to bylo proto, že se nikdo jiný nepřihlásil, i když tu možnost měl." Patrně měl na mysli možnost ohlásit se jeho asistentovi Jaromíru Kučovi, který kontrakt s izraelskou firmou dojednával. Ministerstvo dopravy, které smlouvu uzavřelo, už žádné výběrové řízení nevyhlásilo. Zástupci několika tuzemských firem následně prohlásili, že kdyby tu možnost měli, do soutěže by šli.
