Lucille Schenková si před rokem nakoupila klenoty za 20 tisíc dolarů. Zadlužila se a život se jí změnil v peklo. Nakupovala, i když věděla, že něco není v pořádku. Na televizní program specializovaný na šperky se dívala čtyři hodiny denně.
Moderátoři zmíněného pořadu, který zboží nabízí, byli Schenkové blízcí jako členové vlastní rodiny. Nakupovala většinou v noci, zásilky někdy vracela, protože věděla, že nemá na zaplacení. Jenomže pak totéž zboží znovu spatřila na obrazovce a koupila je podruhé.
Mnoho podobně postižených lidí musí vyhledat odbornou pomoc, protože ruinují celé své rodiny. Svaz amerických psychiatrů dokonce začal zvažovat, zda nemá nutkavé nakupování zařadit na seznam psychických poruch.
I dvaašedesátnice Lucille skončila u psychiatra a dozvěděla se, že než si něco objedná, má zkusit s vybraným náhrdelníkem jakoby pohovořit, aby získala odstup a nadhled.
Podle studie zveřejněné tento měsíc v odborném časopise American Journal of Psychiatry, se lidé jako Lucille při nákupech přestávají kontrolovat, kupují věci, na které nemají a které nepotřebují. Nápadně se to podobá chování alkoholiků nebo patologických hráčů.
Odpůrci nápadu zařadit nutkavé skupování zboží mezi psychiatrické poruchy poukazují na to, že ačkoli postižený nemá situaci pod kontrolou, nelze pominout sociální faktory, které rozvoj takového chování podporují.
Mezi ně patří hlavně vtíravá reklama, nabídky rychlých úvěrů, zjednodušení nákupů prostřednictvím internetu, televizní komerční kanály, které vysílají nepřetržitě i snadno dostupné zboží v obřích nákupních střediscích.
