Architekti Barbora Škorpilová (31) a Jan Nedvěd (30), bývalí spolužáci ze střední školy a Vysoké školy uměleckoprůmyslové, se za pět let existence své firmy Mimolimit dostali mezi nejžádanější české designérské ateliéry.
Když začínali v bývalé kočárkárně v Praze navrhováním zařízení bytů pro známé, netušili, že už do roka jim bude těsná. "Pak se nám vydařily jedny kanceláře a dostali jsme možnost jít do centra Prahy," říká Barbora Škorpilová, která se vyučila u Bořka Šípka.
S lepší adresou přišly nové zakázky. "Když děláte svou práci dobře a hodně se klientům věnujete, oni se rádi vracejí a doporučují vás," popisuje Škorpilová svůj recept.
"A také s našimi klienty rosteme. S tím, jak se zvětšují firmy, děláme větší a větší kanceláře, byty a domy," dodává Jan Nedvěd, který vlastní třetinu studia.
Přes operu k restauracím
Od bytů a kanceláří vplul ateliér Mimolimit přes Zahradu ve Státní opeře do světa restaurací. "Důležitý je ten první odvážlivec, pak už si troufnou i ostatní," podotýká Nedvěd. Stejné to bylo s hotely.
|
|
"Pracuji po večerech a o víkendech, občas se budím, jestli je to dobré," poodkrývá druhou stranu úspěchu.
Někteří odborníci studiu Mimolimit vytýkají líbivost, jiní ho za totéž chválí. V každém případě sklízí ceny za interiéry.
"Mimolimit je jedno z deseti nejvytíženějších studií v České republice. Jejich doménou je příjemná dekorativnost v dobrém slova smyslu, detaily a sladění materiálů je na špičkové úrovni," uznává Michal Froněk, spoluzakladatel dalšího známého studia Olgoj Chorchoj.
Klienti Škorpilové jsou spokojeni. Nyní například navrhla, jak mají vypadat pobočky Duhové energie ČEZ. "Zadání znělo, aby kancelář byla jedinečná, vyzařovala pozitivní energii, nepůsobila draze a zákazník se cítil dobře. Přitom měla k dispozici jen tři barvy: žlutou, šedou a bílou," říká Robert Kvapil z marketingu ČEZ.
"Přišla s konceptem o několika investičních variantách. Jsme maximálně spokojeni, oceňujeme nejen design, ale i funkčnost materiálů," chválí.
Barbora Škorpilová však zůstává nohama na zemi. "Šikovných lidí je spousta. Ale tím, že děláme viditelné věci, více se o nás ví," říká sama.
Domalovat se do Japonska
Jako malá se chtěla stát ilustrátorkou. "Milovala jsem kreslení, štětce, pastelky, barvy - čím víc, tím jsem měla větší radost," říká.
Design studovala od střední školy po vysokou a kromě navrhování interiérů se prosadila i ve špercích z hliníku a titanu.
Škorpilová pracovala už od roku 1996 sama na menších projektech, ale když už na ně nestačila, obrátila se na spolužáka Jana Nedvěda. Od té doby pracují už jen společně a v roce 1999 otevřeli Mimolimit.
Nyní chystají fasády českého pavilonu a restauraci na světovou výstavu Expo 2005 do Japonska. Celou plochu budovy budou podle jejich návrhu pokrývat volně ukotvené dřevěné tyče, takže bude připomínat ostny ježka.
Český vkus
S citem pro estetiku a design podle architektů studia Mimolimit nemají Češi problém. "Češi mají vkus, ale vznikla zde padesátiletá propast, a tak se ho lidé znovu učí," hodnotí Škorpilová.
"Podívejte se, co se stalo s lidmi za posledních deset let. Vzpomeňte si, jak vypadaly restaurace, kanceláře, jak se lidé oblékali, jak vnímali barvy a jak uvažovali, jaké tady byly dekorační časopisy. Jde to strašně nahoru," říká.
"Zatímco dříve je více zajímala oblečení a auta, dnes stále více slyšíme od klientů, ať je to individuální, více pro nás. Je tu veliká touha po autenticitě," dodává Škorpilová.
Nezapomíná však na to, že k ní chodí bohatší klienti a firmy, případně cizinci usazení v Praze.
Klienty dělí na dva druhy. "Jsou jedni, kteří k nám přijdou a chtějí, abychom udělali něco pro ně, a počítají s tím, že u nás se experimentuje. A pak jsou druzí, kteří chtějí, co jsme už někde udělali. A my se pak snažíme přivést je na jinou cestu a ono je to většinou baví. Chodí si s námi povídat a vlastně to tvoří s námi," vypráví Škorpilová.
Inspirace z Milána
Za nápady jezdí Barbora Škorpilová zejména do Milána na každoroční veletrh nábytku a osvětlení. "Jestli někoho zajímá životní styl, je nejlepší strávit čtyři dny na veletrhu na jaře v Miláně. Ten udává trend. Občas si zajedu do Londýna," popisuje hledání inspirace designérka.
Do Milána dokonce někdy vezme některé své klienty a provází je veletrhem. Přes oceán pro novinky tolik nelétá. "Amerika je dobrá pro svoji energii, ale jinak kopíruje Evropu," konstatuje.
Pro každého architekta je cestování nezastupitelné, časopisy nestačí. "Musím vidět celý prostor, dekory, styl a to, jak se zacházelo se světlem. A užívám si to. Jako chodí lidé na film, já procházím domy a ulice a dodává mi to energii," vypráví Škorpilová.
Její kolega ji doplňuje. "Pro mě to je profesionální deformace. Kamkoliv přijdu, kdekoliv si sednu, začnu pozorovat prostor a detaily a nemusí to být vůbec úchvatné prostory. Strašně mě to baví," říká Nedvěd.
Od papíru ke klíčům
Pro studio Mimolimit nejsou v architektuře hranice. "Používáme různé materiály v nestandardních kombinacích, víme o nich hodně, máme lidi, kteří s nimi umějí pracovat, a tím vznikají ty zajímavé věci. Když je člověk nezná, má zúženou škálu vyjadřovacích prostředků," uvádí Škorpilová.
Kámen se vozí například z Itálie nebo Indie, dřevo se vozí od Jižní Ameriky po Afriku.
Limity nemá ani studio samo. Opět se bude rozšiřovat.
 Architekti Barbora Škorpilová a Jan Nedvěd stojí za úspěchem svého studia Mimolimit. (6. října 2004) |
