Proč Novou huť kupujete do holdingu LNM, a nikoliv do jeho ocelářské divize Ispat International?
LNM Group je druhý největší producent oceli na světě. Ispat je jeho součástí. My jsme se v posledním roce o řadu firem ucházeli jako LNM. Když se podíváte na naše loňské akvizice, dělalo je LNM, ne Ispat: byznys v Rumunsku, Alžírsku Jižní Africe a Kazachstánu. Dává logiku, že i zde investici dělá LNM. Ispat samozřejmě všechny investiční příležitosti posuzuje. Já osobně vlastním přes 80 procent Ispatu.
Nebyl tím důvodem špatný rating Ispatu od Standard & Pooors? Co je vlastně jeho příčinou?
Rating odpovídá tomu, že posledních 18 měsíců ocelářství procházelo recesí. Ispat samozřejmě doplatil na pokles americké ekonomiky a Mexika. V posledních měsících se situace zlepšuje a Ispat jde také nahoru. Věříme, že se rating zlepší.
Jakou produkci má LNM Holding?
Včetně Nové huti obstarává více než 60 procent produkce, zbytek vyrábí Ispat. Jde celkem o 17 milionů tun od LNM a pak zhruba 15 milionů vyrábí Ispat.
Jak velká je investice, kterou do Nové huti udělá čistě LNM, tedy bez toho, co do ní chcete investovat z jejích vlastních budoucích zisků?
Investice od LNM Group je 2,8 miliardy korun . Vtom je cena za akcie a injekce do pracovního kapitálu. Dalších 8,2 miliardy korun chceme reinvestovat ze zisku hutí, ale tu sumu garantujeme, takže když si na to Nová huť nevydělá, budeme to muset dát ze svého. Vyřešíme také 15,3 miliardy dluhů bankám a dalším věřitelům.
Je pravda, že přebíráte ty miliardové dluhy na LNM?
Ne, to ne. My přebereme záruky za to, že budou splaceny.
Byla to IFC, které vás k investici do Nové huti inspirovala?
Ne, já jsem Novou huť navštívil již před dvěma lety. Ale s vládou jsme se tehdy nedohodli. Pak jsme se dozvěděli, že vláda hledá strategického investora pro Novu huť a přišli jsme znovu. Přesvědčili jsme management i vládu a ke spolupráci přivedli IFC. Naše vztahy s IFC fungují už 15 let, tehdy ještě IFC v Nové huti nebylo.
Jak se vypořádáte s poměrně vysokými platy v Nové huti?
Víme, že tam je velké množství zaměstnanců, ale jsou zruční, to se mi líbí. Jsem spokojen i s manažerským týmem. Nové huti chybí přístup k novým technologiím, marketingovým postupům. To my jim poskytneme. Musí se zvýšit produktivita. Musí se zlepšit výrobkový sortiment, musí se více soustředit na výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Náklady musí jít dolů. Jsou tam také problémy s minihutí, my je chceme vyřešit. Pokud ne, mohou přijít těžké časy, ale když ano, produkce půjde nahoru. LNM operuje na padesáti trzích světa, přivedeme výrobky Nové huti na nové trhy.
Máte zájem koupit 36procentní podíl ve společnosti OKD, kde je soukromý majoritní vlastník. Proč?
Uhlí je pro ocelářskou firmu důležité. My jako skupina máme zkušenosti s provozem těžebních firem. Věříme, že dlouhodobý úspěch Nové huti spočívá také ve vertikální integraci s dodavateli surovin.
Ale v OKD se vám nepodaří získat kontrolu, tu má Karbon Invest...
Jako minoritní akcionáři bychom také měli jistá práva. V Kazachstánu těžíme 12 milionů tun uhlí a dosahujeme velmi nízkých nákladů. Můžeme tu také zkusit snížit náklady.
Váš syn v Praze říkal, že exkluzivita k jednání o koupi Nové huti byla de facto nevýhodou. Proč jste tak trvali na dalších exkluzivitách na koupi podílu v OKD a Vítkovice Steel?
Už jsme podepsali kontrakt. Diskuse o tom, zda je to výhoda, či nevýhoda, je uzavřena.
Kolik za OKD nabídnete?
Musíme si nejprve udělat due dilligance a pak se rozhodneme.
Myslíte, že vám to majoritní vlastník dovolí?
Nevím, ale stát tam snad má coby akcionář svá práva.
Už jste jednal s pány Koláčkem či Otavou, šéfy Karbon Investu?
Ještě jsme se nesetkali.
Chcete koupit i Vítkovice Steel. Věříte v plán právě končící vlády na integraci českého hutnictví?
LNM věří, že můžeme restrukturalizovat ocelářství v Česku. A věříme v globalizaci nejen na úrovni zemí. Konsolidace pomůže české oceli, aby byla konkurenceschopná. Vítkovice jsou v evropském měřítku malý hráč na trhu s plechy, dohromady s Novou hutí a jako součást skupiny LNM budou mít v evropském ocelářství silnější pozici.
| Lakshmi Mittal: milionář z Kalkaty, jenž zbohatl na oceli |
|
Je nejbohatším Asiatem žijícím v Británii, s majetkem přes dvě miliardy liber. Žije v luxusním sídle za šest milionů liber v milionářské čtvrti Hampstead, jeho sousedy jsou brunejský sultán nebo saúdský král Fahd. Přesto ani v Británii není příliš známý. O kom je řeč? O muži, o němž se mluví jako o budoucím králi světového ocelářství. O Lakshmi Mittalovi, šéfovi koncernu LNM a jeho dceřiné společnosti Ispat. Lakshmi znamená v sanskrtu štěstí. V pozadí Mittalova úspěchu však není štěstí, spíše tvrdá práce. Jen málokdo by si dovolil nepřijmout pozvánku na party pořádanou britským premiérem Tony Blairem a jeho manželkou s vysvětlením, že má "nezbytné obchodní jednání v Chicagu". Přitom k Blairovi Mittal chová sympatie. Dokonce poskytl Blairovým labouristům 125 tisíc liber na volební kampaň. To se však nakonec obrátilo jak proti Mittalovi, tak proti Blairovi poté, kdy se provalilo, že britský premiér napsal rumunské vládě doporučující jeho LNM jako vhodného kandidáta na privatizaci tamějších státních oceláren. Lakshmi Mittal se narodil v malém městě v západoindickém Rádžastánu, kde ještě v 60. letech nebyla ani zavedena elektřina. Jeho rodina se pak přestěhovala do Kalkaty, kde studoval účetnictví a byznys. Ale jen dopoledne, odpoledne již pomáhal svému otci, který vedl malou rodinnou ocelárničku. Po škole nastoupil Mittal k otci na plný úvazek. Rodinná firma Ispat tehdy vyráběla ročně asi 20 tisíc tun oceli. Toto množství vyrobí jeho nynější impérium, jež je čtvrtou největší ocelárenskou skupinou na světě, během několika hodin. Od té doby jeho impérium rostlo. V roce 1989 koupil na ostrovech Trinidad a Tobago ocelárny, které prodělávaly sto tisíc dolarů denně. Za rok už ocelárny dosahovaly zisku. O tři roky později si podobný scénář, kdy začal kupovat ztrátové státní podniky a restrukturalizovat je, zopakoval. V Mexiku koupil třetího největšího producenta v zemi za 220 milionů dolarů. Nyní tento podnik tvoří 63 procent zisku celé Mittalovy ocelárenské skupiny LNM. Pak zamířil do Irska, kde koupil Irisch Steel za jednu libru. Ale v ceně byly i miliardové závazky, jež musel uhradit. Tuto továrnu ovšem kvůli celosvětovému útlumu způsobenému nadprodukcí musel loni uzavřít. Mittal investoval také v Kazachstánu. A to přesto, že šlo o riskantní investici, protože zaměstnanci tamní ocelárny nedostávali půl roku výplatu a podnik byl na zavření. I tuto firmu se nakonec podařilo dovést k ziskovosti. Rok 1997 byl pro Mittala zlomový. Hlavně proto, že se rozhodl prodat část akcií své firmy Ispat, což v sanskrtu znamená ocel, na burze. Přesto ji přes rodinný koncern LNM ovládá i nadále. |
