Nejdůležitější je vědět, kde budete s pilou nejčastěji pracovat, jestli uvnitř, nebo venku, na zahradě, či naopak v lese. A odborníci radí: na značce nezáleží, důležitý je výkon motoru a cena.
Elektrické pily i do garáže
Nejlevnější z celého sortimentu jsou elektrické pily. Jejich nevýhoda je zřejmá: neobejdou se bez proudu. Plus naopak je, že jsou tišší a nevytvářejí spaliny - je tedy možné s nimi pracovat v uzavřených prostorách.
"Nedají se ale použít na dešti či ve vlhku," říká Josef Šuda z výrobního družstva Drupol v Kostelci nad Labem, které prodává a provádí servis zahradní techniky.
Úplně nejlevnější elektrické pily lze v hypermarketu koupit už za 1500 korun. "Tuto superlevnou asijskou produkci na jedno použití bych nekupoval. Na většinu z nich neexistují ani náhradní díly, v záruce se mění kus za kus a potom ji můžete vyhodit," říká Josef Šuda, který nejnižší cenu za slušnou pilu vidí u hranice tří tisíc korun.
"Nezáleží ani na značkách, motory stejně vyrábějí dvě nebo tři firmy. Pokud je výrobce z USA nebo Evropy, nenarazíte v hladině od tří do šesti tisíc korun na špatnou pilu," tvrdí Šudův kolega Zdeněk Řimsa.
Cena roste úměrně výkonu: čím lepší pila, tím více wattů a komfortních doplňků. A čím silnější dřevo, tím je třeba větší výkon. Ty se pohybují zhruba v rozmezí 1600 až 2200 wattů.
Benzinové pily: hobby, nebo farmářskou?
Pokud alespoň občas budete chtít prořezat třeba stromky na zahrádce, potřebujete pilu se spalovacím benzinovým motorem.
"Jejich velkou předností je možnost používání v terénu, nejsou omezovány kabely. Ve srovnání s pilami elektrickými je nepatrně náročnější obsluha i údržba - nejdůležitější je dbát na správný poměr míchané palivové směsi a na údržbu filtrů," říká Jaromír Hejmala z brněnské firmy Lespo, která pily prodává.
Motorové pily se dělí do tří kategorií: hobby, farmářské a profesionální. "Ty první, s obsahem motoru od 39 po zhruba 55 kubických centimetrů, bych doporučil majitelům zahrad, kteří někdy dělají prořízku stromů, eventuálně lidem, kteří občas nařežou dříví do krbu. Kdo topí dřevem v rodinném domku, potřebuje alespoň kategorii farmer, která má robustnější konstrukci a výkonnější motory od 55 do 70 kubíků," říká Šuda.
V hobby kategorii se ceny pohybují zhruba od 6 do 12 tisíc korun, pily "farmářské" přijdou na 14 až 19 tisíc korun; u internetových obchodů zhruba o tisícovku až dvě méně.
Na délce lišty nezáleží
"Lidé často přijdou, že chtějí ,pětačtyřicítku‘ pilu, a myslí tím délku lišty. Ta ale není důležitá, záleží pouze na výkonu motoru," říká Josef Šuda.
U hobby pil bývá délka lišty do 37 centimetrů, u farmářských do 45. Kvalitní lišta má mít vpředu ozubené kolečko, unášející řetěz. "U levných pil řetěz běží jen po plechu, má tak nižší životnost. Navíc to znamená, že výrobce šetřil a pila bude i jinak hůře vybavená," tvrdí Šuda.
Levnější přístroje v hobby kategorii se od těch dražších liší i tím, že takzvaný karter, což je skříň klikové hřídele, mívají vyrobený z plastu; válec motoru z hliníku. Plusem je nízká váha, minusem kratší životnost než u karteru kovového.
Drahé profesionální pily se pak odlišují hlavně vylepšeným tlumením vibrací či třeba vyhřívanou rukojetí. "Tlumení vibrací je dnes už samozřejmostí i u hobby pil," říká Jaromír Hejmala z Lespa.
Značky nejsou důležité
Podle Zdeňka Řimsy ani u benzinových pil na značkách příliš nezáleží. "Mnoho firem používá třeba zapalování, válce či lišty stejných výrobců a liší se jen v designu a výkonu motoru. Nebál bych se žádné evropské či americké značky, která se na pily specializuje," radí Řimsa. Kritériem při výběru může být také dostupnost servisní sítě.
Při výběru pily je ideální zkusit, jak se přístroj drží v ruce, dobří prodejci také umožní zákazníkovi, aby si sám uřezal kousek dřeva - tím zjistí, jak je pila hlučná, jaké má těžiště.
Rozumné je rovněž nechat si předvést dolévání benzinu a oleje, který je u dvoutaktního motoru používán nejen k mazání řetězu, ale i při spalování benzinu, a správný poměr směsi je tak velice důležitý. Vyzkoušet je třeba i startování, některé motory mají dekompresor, který to výrazně usnadňuje.
Na přístroji musí být také štítek s certifikační značkou CE, uvádějící i hladinu hluku (LWA) v decibelech. Pokud štítek chybí, neprošla pila zkušebnou a nesmí být vůbec prodávána.
Dobrý návod svědčí i o kvalitě pily
Důležitý je i návod. "Nejen že v něm má být vše o pile, ale také o práci s ní, o vhodné obuvi či ochranných pomůckách. Dobrý manuál také poradí, jak kácet, v jakém postoji řezat, obsahuje i bezpečnostní pokyny," říká Jaromír Hejmala. A Josef Šuda doplňuje: "Kvalita českého manuálu dobře ukazuje, jakou péči značce dovozce věnoval. Dbal bych třeba na to, aby obrázky byly vždy přímo v české verzi, ne jen v originálu. Ošizený návod může signalizovat ošizenou pilu."
