"Jde o připomínku zvláštního účelového platidla, používaného v českých pivovarech. Zaměstnanci za něj dostávali deputátní pivo," uvedl Jiří Hána, historik Pivovarského muzea v Plzni.
"Nárok sládka a chasy na deputátní pivo byl v pivovarských zvyklostech zakotven již daleko dříve a pivo náleželo až donedávna k naturálním požitkům, jimiž se kromě mzdy odměňovala práce. Protože pivo nelze skladovat dlouhodobě, bylo výhodné zavedení poukázek," uvedl Jiří Hána.
Devatenácté století přineslo pronikavé změny v technologii výroby piva, ve vybavení pivovarů a v organizaci práce. Vyrábělo se stále více piva a přibývalo i dělníků. Proto pivovary zavedly pivní známky. Nárok zaměstnanců pivovarů na domácí pivo byl dokonce obsažen i v kolektivních smlouvách.
"Množství deputátního piva bylo stanoveno praktikantům a úřednicím na jeden litr, ostatním úředníkům tři litry denně. Ženy a mladší dělníci do 17 let dostávali jeden litr, ostatní kategorie dělnictva tři litry denně," říká Jiří Hána.
Objemová míra na známkách byla nejčastěji uváděna v litrech a jejich násobcích či zlomcích, někdy také v mázech.
Kromě známek, které byly poukázkou na pivo, používaly pivovary i známky zálohové, především na láhve. Zdaleka ne všechny pivní známky byly známkami pivovarů -z minulosti se dochovaly pivní známky hostinců, velkostatků, cukrovarů, železáren, dolů či textilek. Známky ze stříbra, mědi nebo mosazi jsou k dostání v Pivovarském muzeu v Plzni a v Návštěvnickém centru Plzeňského Prazdroje.
Pivovarské muzeum je nejstarší svého druhu na světě a jediné odborné pracoviště svého druhu v České republice. Dokumentuje příběh piva od samých počátků ve starověku až po vznik velkých průmyslových pivovarů.
Je umístěno v původním středověkém právovárečném domě a jeho součástí jsou například pozdně gotická sladovna, hvozd, nebo dvouúrovňové ležácké sklepy s lednicí, které ústí do plzeňského podzemí. Kromě toho zde najdete i unikátní funkční miniaturní model pivovaru či sbírku lahví a korbelů. Součástí muzea je i šenk Na Parkánu.
