Výstava nazvaná Nápoj chmelený blahoslavený představuje vývoj pivovarnictví na Kladensku a Rakovnicku. "Kladensko patřilo díky horníkům a huťařům mezi oblasti, kde byla spotřeba piva abnormální. Vždyť se říkalo, že každý druhý dům je hospoda," řekl autor expozice Josef Fencl. A ač pivovary přicházejí s nejrůznějšími novinkami, pivo se podle něj vaří stále stejně. "Základní recept je jeden, konečné pivo se liší jen v detailech," dodal.
V Unhošti se vařilo na šedesáti místech
Ještě začátkem osmnáctého století bylo v malém městečku na Kladensku celkem 61 právovárečných domů, kde se vařilo pět až deset sudů piva.
Lačnost obyvatel po zlatavém moku využili představitelé Unhoště a pořídili městu vlastní pivovar. Měšťanský pivovar musel vařit už před rokem 1600, neboť podle dochovaných záznamů Unhošťští v době třicetileté války ve snaze zachránit obecní varní pánev ji raději potopili do studny, než aby se dostala do rukou nepřítele.
Pivovar, který stál na místě současného domu číslo 32, vařil čtyři várky po sedmi věrtelích, což je asi 70 hektolitrů piva. V roce 1793 zakoupilo město pivovar zvaný Salcberský, v němž se výroba piva zachovala až do roku 1917.
Bohatou historií se pyšní i unhošťský pivovar Emanuela Urbana. Ten jej roku 1876 přistavěl ke svému parostrojnímu mlýnu a už začátkem dvacátého století v něm mohl vařit až sto padesát hektolitrů piva. Svou kapacitou a vybavením konkuroval pivovarům v Křivoklátě a Krušovicích. To si však Němci v době 2. světové války nenechali líbit a výrobu piva v Urbanově pivovaru zastavili.
Po válce se provoz pivovaru podařilo rodině znovu obnovit, ne však nadlouho. V roce 1948 do něj byla dosazena národní správa a rok poté byl pivovar uzavřen. Na Unhošťský granát či Unhošťský ležák tak zbyly místním obyvatelům jen vzpomínky.
Výstava je otevřena od úterý do soboty do 7. března.
