Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Platy rostou příliš pomalu. Na montovně přidaná hodnota nevzniká

  11:00aktualizováno  11:00
Průměrná hrubá mzda v Česku se přiblížila třiceti tisícům korun. Každých deset let roste jen o deset tisíc korun. To je však málo. Jenže firmám jejich zisky nestačí, aby mohly takový mzdový růst trvaleji zvládat. Nejsou dost produktivní, píše v komentáři Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Martin Stolař, MAFRA

Skoro 541 milionů korun. Tolik peněz takřka přesně před deseti lety ukradl František Procházka. Jde o dobře známý případ rekordní loupeže v Česku. Dost možná by k němu nedošlo, pokud by se tehdy, v prosinci roku 2007, nacházela česká ekonomika v horší kondici. Jenže míra nezaměstnanosti se ve dnech, kdy zločin uskutečnil, zrovna octila na svém tehdejším, desetiletém minimu – 4,2 procenta. Trh práce – tak jako dnes – sužoval kritický nedostatek vhodné pracovní síly.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Cyrrus

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Cyrrus

Proto se bezpečnostní agentura, která „zloděje století“ jen necelé čtyři měsíce před loupeží zaměstnala, rozhodla, že víkendové směny budou zajištěny jen jedním člověkem. Tím značně zvýšila Procházkovu šanci na úspěch. Napjatá situace na trhu práce mu navíc pomohla i v tom, že v bezpečnostní agentuře, na jejíž pobočce loupil, povýšil během pouhých 26 směn z pokladníka na obsluhu trezoru. Gaunerovi zkrátka přálo i makroekonomické štěstíčko. Příležitost nepromarnil.

Česká ekonomika však zhruba od té doby, v posledních skoro deseti letech, svoji šanci promarňuje. Stejně jako v době, kdy Procházka v pražské Českobratrské ulici loupil, jsme stále „montovnou“. To není samoúčelně pejorativní označení, to je popis reality, který lze vyčíst ze statistických dat. Přidaná hodnota naší průmyslové výroby je souhrnně v mezinárodním měřítku tak nízká, že se do ní o mnoho více než právě montování dovážených součástek a opětovný vývoz celků nevejde. Výjimky existují, avšak tyto firmy, které vykazují vysokou přidanou hodnotu, jsou stejně jako před deseti lety jen příslovečným potvrzením pravidla.

Desetitisíce po dekádách

Poté, co statistici v pondělí zveřejnili nová čísla ke mzdám, je zřejmé, že právě prožíváme první čtvrtletí v historii Česka, kdy průměrná mzda dosahuje takřka třiceti tisíc korun. Pro zajímavost, úroveň deseti tisíc korun překročila průměrná mzda poprvé v roce 1996 a úroveň dvaceti tisíc pak v posledním kvartále roku 2006.

Češi berou 29 tisíc. Bonusy ještě letos vyženou mzdy nad 30 tisíc

Každých deset let deset tisíc korun na hrubé mzdě navíc je však málo. Lépe řečeno, naší ambicí by mělo být, aby to za jinak stejných podmínek bylo o poznání více. A mělo by to být o poznání více, aniž by se do situace musely vkládat odbory nebo vláda se svým skokovým navyšováním minimální mzdy.

Protože takhle se sice odboráři a politici mohou holedbat – a je pravda, že bez jejich křiku a dekretování by průměrná mzda letos ještě úrovně třiceti tisíc korun nedosáhla – avšak ekonomice tím zadělávají na vážné problémy už v blízké budoucnosti. Firmy jednoduše nevytvářejí takové zisky, aby mohly současný mzdový nárůst, který v posledním letošním kvartále vykáže nominálně skoro osm procent, trvaleji zvládat. Jejich produktivita na to nestačí.

A nestačí na to proto, že se už od počátku tisíciletí spokojujeme s rolí montovny. Kdysi, na úsvitu milénia, to snad byla nutnost. Domácí firmy byly bez peněz a kapitálu, chybělo know-how západního manažerského řízení a banky se sbíraly z krize. Z toho, co mělo být přechodným řešením, jsme však učinili trvalý národohospodářský model. Investičními pobídkami jsme do země nalákali vedle montoven ještě i sklady. Bravo! Tenhle model se svým způsobem ve zmíněném roce 2007 vyčerpával, což značí, že jsme na nový model mohli začít přecházet už někdy v polovině minulého desetiletí. Už tehdy jsme mohli lákat výrobu s vyšší přidanou hodnotou.

A vytvářet podmínky pro mobilizaci českého kapitálu, který mezitím zmohutněl. To jsme neudělali. Takže osobní náklady podnikatelského selhání jsou dnes v Česku nejvyšší v hospodářsky vyspělém světě. Přitom stačí upravit několik řádků příslušné legislativy, aby se snížením penále za podnikatelský neúspěch alespoň na průměr evropských zemí, když už ne třeba na úroveň USA, zvýšil inovativní potenciál českých podnikatelů a celé ekonomiky. Kde se inovuje, tam „z definice“ roste produktivita. Kde roste produktivita, tam stoupají reálné mzdy a životní úroveň.

Kontraproduktivní intervence

Ale ne, naopak, my jsme museli růst produktivity ještě na další tři roky zbrzdit. Intervenční režim České národní banky sice pomohl ke stamiliardám českým vývozcům – a řádně obohatil také banky a spekulanty – avšak současně jen dále přispěl ke konzervaci české ekonomiky jakožto montovny.

Umožnil totiž řadě vývozců vydělávat lácí svých výrobků, nikoli kvalitou. Ostatně zejména ke konci intervenčního režimu už si na jeho kontraproduktivitu stěžovali i někteří vývozci. To jen podtrhuje jeho letošní perverzní vyvrcholení, kdy ČNB za tři měsíce vytvořila přes tisíc miliard nových korun, čímž dramaticky prohloubila svoji údajně jen „účetní“ ztrátu, která ovšem představuje skutečný zisk pro banky a mezinárodní spekulanty.

Nyní jsme konečně, po takřka deseti letech, v situaci, kdy neprocházíme krizí ani recesí a kdy je koruně umožněno volně dýchat a posilovat. Její zhodnocování zvýší životní úroveň Čechů prostřednictvím dostupnějšího zahraničního zboží. Firmy budou muset na zahraničních trzích soupeřit kvalitou. Mobilizují tedy svůj kapitál a zapracují na produktivitě. Místo pěti lidí zaměstnají jeden stroj i s obsluhou. Třeba pak i trezory se stamiliony budou díky tomu hlídat morálně čistí lidé, žádní Procházkové. Ano, i tak zesílí tlak na růst nezaměstnanosti, i když ideálně jen přechodně. Ale jinak to nejde. Nebo snad chceme být montovnou ještě i za dalších deset let?

Autor:


Nejčtenější

Máma se synem zašpuntovali víno kondomem, nápad jim vydělává miliony

Balení vinných kondomů.

Jistě jste už někdy ztratili špunt od lahve a dumali, jak situaci vyřešit. Američanka Laura Bartlettová se svým synem...

PŘEHLEDNĚ: Lidé špatně odhadují platy. Podívejte se, komu by přidali

Ilustrační snímek

Nejvíc platově podhodnoceni jsou učitelé, sociální pracovníci a zdravotní sestry, naopak přiměřený plat berou praktičtí...



Lidé se stěhují do okolí měst, každé ráno pak tráví v autech v kolonách

Stávka na francouzské železnici nahnala více lidí do aut. V Paříži se tvoří...

Kvůli vysokým cenám bydlení ve městech roste poptávka po nemovitostech v jejich okolí. „Evidujeme meziroční růst zájmu...

Makléř si myslel, že pracuje v demoverzi, teď žádá vyplatit miliony eur

Harouna M Traore

Francouzský obchodník na burze žaluje makléřskou firmu Valbury Capital. Žádá, aby mu vyplatila 10 milionů eur, které...

Startup chce prorazit s pánským vibrátorem. Líbil se víc než Apple Watch

Pánský vibrátor Tenuto

Startup MysteryVibe chce změnit vnímání sexu. Podle firmy se totiž sex stává spíše součástí wellness. Kromě tomu...

Další z rubriky

Čínské balíky se budou do Evropy rozvážet ze skladu u Prahy

Ilustrační snímek

Čínská společnost Huajie v Pavlově u Prahy buduje celoevropskou logistickou základnu pro internetové obchody z Číny....

Společné jízdné by měl spravovat stát, ne dopravci, tvrdí šéf Českých drah

Největší železniční dopravci v Česku. České dráhy, RegioJet a Leo Express.

Pravidla a systém společných jízdenek v železniční dopravě by měl podle generálního ředitele Českých drah Pavla Krtka...

Éra digitálních cenovek. Jejich většímu rozšíření brání vysoké náklady

Digitální cenovky v prodejně Tchibo.

Z regálů některých obchodů zmizely papírové cenovky a nahradily je krabičky podobné tabletům. Na elektronickém papíru...

Najdete na iDNES.cz