Na horním okraji šikmé plochy

Na jihovýchodě Prahy se příkrou strání až dolů k Botiči, který tu napájí Hostivařskou přehradu, svažují staré Petrovice. Ještě před deseti lety vyhlížely jako typická zanikající vesnice na předměstí, tísněná ze dvou stran vzkvétajícím panelákovým sídlištěm. Ulice plné výmolů, jakoby z udusané hlíny,hroutící se stavení... Dnes se karta obrátila. Paneláky ohlodal zub času, zato ves vstala z mrtvých. Příčné prahy na vozovkách brzdí krok limuzín. Fasády svítí, okrasné dřeviny lemují zastřižené trávníky... Člověk by v letním čase bezmála podlehl dojmu, že kráčí uličkami nějakého českého Bibione 300 metrů od pláže (pohybuje-li se nahoře mezi vilkami a tenisovými kurty), či zabloudil do malebné ladovské vísky s gotickým kostelíkem (pokud sejde níže). Iluzi kazí pouze ostrůvky pýru a lebedy, především však hala proslulého výrobního družstva (směle ber hračku Směr) a dnes již klasická přízemní panelová placka kombinující samoobsluhu s hospodou zvanou poněkud honosně restaurace Višňovka. Dvojice červených peckovic na stopce, vymalované na jejích oknech, upomínají na školicí středisko ÚV KSČM. Ale žádný strach, tak zlé to není. V sezoně možno posedět i na malé terase na samém okraji petrovického srázu, odkud je krásný výhled na skyline Jižního Města. Zejména proto hostí Višňovka o víkendech i výletníky, kteří ji zvolili za start nebo cíl procházek či cyklistických túr kolem Hostivařské přehrady a po přilehlém lesoparku. Dveřmi vlevo se vstupuje do nehostinné ratejny lokálu. Až na výjimky pátečních a sobotních večerů to tu příliš nekypí. Hlasy osamělých hráčů kulečníku se s ozvěnou odrážejí od holých stěn a dlaždiček na podlaze. Na záchodech chybí tu klíč, tu dokonce prkýnko. K uchyní V išňovka rozhodně neslyne. Jediný, rukou pečlivě vyvedený exemplář jídelníčku, sestupné křivky jehož řádků naznačují depresivní sklony pisatele, nabízí přes poledne všedních dnů zhruba deset hotových jídel, jakož i polévku a utopence. Ty jsou k dispozici pořád. Cenové rozpětí teplých pokrm ů: 39 až 63 korun. Uvařit uzené vepřové je snadné. Můžeme učinit pouze dvě chyby: osolit vodu, a vytáhnout maso, jakmile se zdá měkké, a ne až o půl hodiny později. Na V išňovce se dopouštějí obojího hříchu. Dále však: je možné, aby kuřecí rolka pocházela z ryby? Chuť tomu nasvědčovala, i když opticky bylo vše v pořádku. Srdcem podniku je malý výčep (vstup dveřmi vpravo), živé fórum občanů starých Petrovic. Až zezdola od Botiče sem jak na Mount Everest téměř denně šplhá rodák o berlích, jehož řeči dokonale rozumějí pouze místní. Zřídka chybí také legendární lokální figura, jistý Kolben, který už točil pivo snad ve všech hospodách v okolí, teď je však nějaký čas přisátý k pípě jen z druhé strany. Na obrázkových nástěnných kalendářích lze studovat nejrůznější střihy a frizúry ochlupení dámských klínů, mezi nimiž se ztrácí mistrovský tým Sparty. Dlouhovlasý výčepní jde svým štamgastům v pití nezřídka příkladem. Je to borec, který občas o víkendu vydrží nezavřít i šestatřicet hodin. Čepuje, roznáší a inkasuje i ve stavu, kdy by každý jiný ležel. Klesne-li na koleno jak Ježíš Kristus, vstane a nese svůj kříž dál. Ostatně pivo je ten nejsvětlejší bod zdejší nabídky. S takovou se člověk octne na šikmé ploše, ani neví jak. Pak m u nezbude než cestou domů mezi dveřmi radostně zvolat, tak jako předminulý týden jeden ze stálých hostů: »Bože, to jsem vožralej!«

RESTA URACE VIŠŇOVKA,

Edisonova 312, Praha 10
Otevřeno ne-čt 11-23, pá-so 11-24.
Zhruba 70 míst u stolu pod střechou.
Útratu v restauracích si recenzenti hradí sami, personál ani majitelé o hodnocení nevědí.

Gambrinus 10°11,70 Kč ****
Gambrinus 12°15 Kč ***
kvalita obsluhy ***
celkový dojem **