Stýkal se s vlivnými lidmi, založil několik společností a získal pro ně akcie předních českých podniků, jejichž hodnota se podle některých údajů pohybovala kolem sta miliard korun. Stejně elegantně jako rozpohyboval privatizační vlny, sbalil v roce 1994 kufry a odešel na Bahamy.
Nashromážděné jmění nechal na starost lidem v představenstvech a dozorčích radách svých bývalých společností. Z původního majetku zbyla jen desetimiliardová pohledávka. Dluh Viktora Koženého. V první privatizační vlně se podařilo Koženému nashromáždit asi třetinu všech vydaných kuponových knížek.
Ty proměnil v lukrativní cenné papíry, třeba ČEZ, Komerční banky, České spořitelny, Sklo Unionu Teplice či neratovické Spolany. Všech osm set tisíc majitelů kuponových knížek mohlo být spokojeno, harvardské fondy vykazovaly zisky.
Lidé, kteří posléze svěřili Koženému hotové peníze, se za jediný rok dočkali dvacetiprocentního výnosu. Kdo se v té době zbavil akcií fondů či se nechal vyplatit, může mluvit o štěstí.
V roce 1996, těsně před novelou obchodního zákoníku, která zpřísnila podmínky pro investiční firmy, se Koženého fondy přeměnily na investiční společnosti, čímž unikly kontrole ministerstva financí. Poté se sloučily v Harvardský průmyslový holding. Tím začaly problémy čtvrt milionu majitelů akcií.
Nejdřív přišla zpráva, že holding vložil akcie českých společností do kyperské firmy Daventree výměnou za sedmdesátiprocentní účast na jejím majetku. Policie dnes zkoumá, zda vůbec bylo ještě co vkládat. Podle některých informací už totiž holding vlastnil jen veřejně neobchodovatelné kyperské cenné papíry.
Zanedlouho nato poslala valná hromada holding do likvidace. Na koupi jeho majetku byla vyhlášena veřejná soutěž. "Měla velmi nestandardní podmínky.
Mimo jiné zájemce musel během několika dní složit v hotovosti půl miliardy korun," říká soudem jmenovaný likvidátor Harvardského průmyslového holdingu Zdeněk Častorál.
V tuto chvíli vstoupil na scénu opět Viktor Kožený. I když podle údajů z dobře informovaného zdroje nikdy ze svých společností fakticky neodešel, protože z Baham kontroloval veškeré obchody na základě plné moci. Z veřejné soutěže vyšel jako vítěz, koupil majetek holdingu za deset miliard korun. Nezaplatil ovšem hotově, nýbrž dvěma směnkami.
Svůj dluh dosud nevyrovnal. Akcionářům vzkázal, že prodělal všechny peníze v ázerbájdžánské privatizaci, a avíc má na krku soudy s americkými investory, kteří mu nechali obstavit majetek. Platit by za něj měly dvě kyperské firmy, které jsou na směnce podepsané jako ručitelé. Jedna z nich měla podle současného představenstva holdingu získat šest miliard korun z prodeje podílu na ruské ropné společnosti Sidanko.
Častorál osud těchto peněz zpochybnil. Představenstvo holdingu naopak tvrdí, že je dnes vše na dobré cestě a akcionáři se mohou těšit na výplatu 600 korun za akcii. To však podle policie nic nemění na případných trestních obviněních.
