Šéf záchranného fondu eurozóny Klaus Regling z Pekingu v pátek po poledni vyjádřil přesvědčení, že Čína bude nadále nakupovat obligace vydané fondem, ale on sám nečeká rychlou dohodu o podpoře při řešení krize.
Podle Reglinga je zatím příliš brzy na jednání s Čínou jako potenciálním investorem rozšířeného záchranného fondu. Ten nyní bude několik měsíců jednat s vládami a dalšími stranami o tom, jak by měl být strukturován, aby obligace, které bude prodávat, přilákaly zájem investorů. Také Peking chce před svým rozhodnutím o pomoci detailní informace o nových investičních možnostech fondu.
Regling odmítl uvést, kolik by Peking mohl fondu poskytnout, dodal však, že Čína potřebuje bezpečné zahraniční investice a obligace fondu podporovaného vládami eurozóny mají nejvyšší úvěrové hodnocení.
Pomůžeme, ale nejsme jen zdroj peněz
Jeden z členů čínské centrální banky se v listu Financial Times před schůzkou v Pekingu stavěl k pomoci optimisticky. Podle něj má Čína vůli pomoci, ale rozsah zapojení bude závislý na splnění určitých klíčových podmínek. Zejména jde o záruky, které by země pro investice od Evropy dostala.
"Je v dlouhodobém a vlastním zájmu Číny, aby Evropě pomohla, protože je naším největším partnerem, avšak hlavní obavou čínské vlády je, jak vysvětlit toto rozhodnutí vlastním lidem," cituje list FT profesora Li Tao-kchueje, který je členem výboru čínské centrální banky pro měnovou politiku.
Na druhou stranu Čína chce, aby měla záruky, že o peníze nepřijde. "Poslední, co Čína chce, je, aby vyhodila vlastní bohatství a byla vnímána jen jako zdroj peněz," dodal. Bokem také podotkl, že by evropští lídři mohli přestat kritizovat podporu Pekingu čínské měně, což je častý zdroj nesouhlasných hlasů z Evropy.
Čína má rezervy v zahraničních měnách ve výši zhruba 3 200 miliard dolarů, přičemž zhruba čtvrtina balíku je v eurech. Čína by tak mohla být ochotna přispět do EFSF či nějakého nově vzniklého fondu 50 až 100 miliardami eur v rámci její spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem, citoval list zdroj blízký čínskému vedení.
Zabránění rozšíření dluhové krize do dalších států eurozóny není klíčové jen pro eurozónu, ale i pro další evropské země i celosvětové hospodářství. Další prohloubení potíží by totiž mohlo přinést eurozóně recesi, to by pak citelně ovlivnilo zbytek starého kontinentu a následně i globální ekonomiku.
