"Podle výkladů autorů zákona by se poplatky měly odvádět bez ohledu na to, co se kopíruje. Jedná se o úzus, který respektuje celá Evropa," tvrdí Ladislav Simon, ředitel agentury Dilia, jež zastupuje divadelní a literární umělce a která by poplatky měla od kopírovacích center aspoň zčásti vybírat.
To by však znamenalo, že člověk zaplatí i za kopírování výkresu vlastního dítěte a zvláštní poplatek by dostala organizace na ochranu autorských práv.
Ze zákona však není jednoznačně jasné, zda se musí platit extra deset haléřů za opravdu každý list papíru, který projede kopírkou. Ustanovení lze totiž chápat také tak, že příplatek se platí jen při rozmnožování autorského díla. Tuto verzi uplatňují provozovatelé kopírovacích center, kteří nechtějí přijít o peníze.
"Dle našeho názoru je to obrovská křivda, 99 procent toho, co se kopíruje, nemá s autorskými právy nic společného. Povedeme o tom soudní spor a doufám, že jej vyhrajeme a poplatky budeme platit jen z autorských děl," uvádí předseda asociace copy center Roman Petr ze společnosti Copy General.
"Kdybychom platili úplně za každou stránku, pak jen my bychom od prosince odvedli přes tři sta tisíc korun. Za rok by to pro celé odvětví znamenalo stovky milionů korun," soudí Petr.
Nově se zavádí například poplatky za dovoz elektroniky, na kterou lze nahrávat obraz či zvuk - tedy magnetofonů, hi-fi věží či videí. Poplatek činí 1,5 až tři procenta z ceny výrobce, či z ceny, za niž zboží překročí hranice. Podobný poplatek se bude odvádět i za nákup kopírovacího stroje a za kazety či jiné nosiče obrazu a zvuku.
"Z kazet se poplatky platí už osm let, u elektroniky se ale jedná u novinku, v Evropě však běžnou," říká šéf Ochranného svazu autorského (OSA) Josef Slanina.
Dovozci a prodejci elektroniky nové nařízení nijak nerozporují, i v této oblasti však panují zmatky.
"Ministerstvo kultury doposud nikoho nepověřilo, aby peníze vybíral, a dovozci proto nevědí, kam poplatky odvádět," uvedl expert na autorské právo Petr Pečený.
Poplatky pro umělce dnes shromažďují právě organizace jako DILIA či OSA. OSA zastupuje hudební skladatele a textaře a vybrané peníze dnes rozděluje podle toho, jaké písně se hrají v rádiích a vydávají na kompaktních discích.
V roce 1999 vybrala na poplatcích za kazety 2,7 milionu korun a Slanina věří tomu, že několik dalších milionů přibude díky zpoplatnění elektroniky.
