V České republice připomínají etikety na zboží katalog cestovní kanceláře: máslo z Belgie, olej z Maďarska, cukr z Polska, sušenky ze Slovinska, papírové kapesníky pro změnu ze Slovenska.
V Rakousku je tomu jinak. Jak se přesvědčila redakce MF DNES během aktuálního testu (detaily o srovnání cen najdete zde), tamní obaly odkazují až na pár výjimek na domácí výrobce či zemědělce.
Pravda, v chladícím boxu v obchodě není deset druhů másel jako u nás, ale jen jedno nebo dvě – zato mají na sobě na viditelném místě natištěnou červeno-bílou vlajku a heslo Hergestellt in Österreich čili Vyrobeno v Rakousku.
„Naši spotřebitelé preferují regionální produkty. Tím, že nakupují potraviny ze své spolkové země, vyjadřují sounáležitost s místem, kde žijí. To není nový trend, tak tomu bylo vždy,“ vysvětluje Franca Maria Kobenterová, ředitelka pražského zastoupení Österreich Werbung.
Levné, ale z ciziny
V rodinném nákupním košíku, který redakce při testování u jižních sousedů pořídila, se ocitlo třináct výrobků z Rakouska, dalších šest pocházelo z Německa a jen tři zbývající měly jiný původ.
A český košík? Z dvaadvaceti srovnatelných produktů bylo jen sedm českých: mléko a mléčné výrobky, chlazené kuře, mouka, těstoviny a vepřová šunka. Nic víc.
Obdobný nákup. jaký je na snímku, pořídila redakce MF DNES i v sousedních státech. A poté porovnala ceny.
„Na základě nákupu v jednom tuzemském obchodě jednoho řetězce nelze paušalizovat. Obecně platí, že nyní jsou více než dvě třetiny sortimentu prodávaného v obchodních řetězcích českého původu,“ brání české obchodníky Marta Nováková, prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR), a odvolává se na výsledky průzkumů, které si nechalo zpracovat ministerstvo financí.
Jenže totéž ministerstvo letos v červenci zjistilo, že české výrobky bývají často dražší. A tak spořiví Češi, kteří při nákupu potravin počítají pečlivěji než kdo jiný v Evropě, nakonec domů raději odjedou se čtvrtkou belgického másla za 52,90 koruny, než by si koupili české, ovšem o sedm korun dražší...
České máslo je lepší
Podobně „internacionální“ zboží nabízejí zákazníkům také řetězce na Slovensku, zato v Německu jsou ještě větší patrioti než Rakušané. Při nákupu v německé Žitavě pocházelo z domácí produkce dokonce šestnáct výrobků, tedy tři čtvrtiny obsahu nákupního koše.
„Máme mnohokrát ověřeno, že německé potraviny jsou chutnější než naše. A funguje to také u značek, které se prodávají v Německu i u nás. Snad jediné, co je lepší nebo co nám víc chutná, je české máslo,“ podotýká Martina Jahodová, která pravidelně jezdí na nákupy k západním sousedům.
Z Liberce je to do zmíněné německé Žitavy necelých třicet kilometrů, autem jste tam za půl hodinky. Pravidelně tam vyráží i rodina třicátnice Petry, cesta tam a zpět je vyjde na nějakých 130 korun. A to je podle ní pořád hodně dobrá cena za to, že si přiveze mnohdy levnější a alespoň subjektivně kvalitnější potraviny, drogerii a dětské zboží.
„V Německu nakupujeme skoro všechno – kosmetiku, plínky, prací prášky, kvalitní salámy a velmi dobré sýry, mléko, sladkosti a hlavně jídlo pro naši malou. Hodně toho vyjde levněji a něco je určitě o pár korun dražší, ale zase je to lepší,“ je přesvědčená podnikavá matka na rodičovské dovolené.
Přibližně jednou za měsíc se vydá na logisticky poměrně náročnou pouť po německých obchodech: něco nabere v drogerii Rossmann nebo DM, pro další zboží se staví v Aldi, Nettu, Rewe nebo Kauflandu, a když je to potřeba, pošle manžela s přívěsným vozíkem i do hobbymarketu Toom.
Nákup pro kamarády i švagrovou
„S malým dítětem to někdy bývá fuška. Ale zjistila jsem, že v mém okolí je plno dalších maminek, které jezdí za hranice taky nakupovat, třeba i do Polska, a tak se při nákupech různě střídáme,“ líčí matka dvouleté Emmy, jak může také vypadat taková „sdílená ekonomika“.
Prostě si s kamarádkami předají nákupní lístky, peníze, případně drobný příspěvek na benzin – a hotovo, jede se pro klobásky na gril, kysané zelí, jogurty nebo víno.
Vyzkoušeli jsme nákupy ve slevě v Německu a v ČR. Výsledné skóre 3:1 |
„Celá naše rodina využívá manželovy služební cesty do Německa. Od rodičů, sourozenců i vzdálenější přízně dostane seznamy a cestou domů nakoupí. Většinou se stavuje v Marienbergu. Je tam Edeka, Aldi, Netto, Penny, Kaufland,“ vypočítává Eliška, další máma na mateřské, jinou verzi hromadných nákupů za českými hranicemi.
Se smyslem pro střízlivou sebereflexi však přiznává, že z pomezí středních a severních Čech, kde s rodinou žije, by se bez pracovních cest manžela nakupování v Sasku zřejmě nevyplatilo. „Myslím, že dojíždět dál než čtyřicet kilometrů už nemá cenu,“ domnívá se Eliška a přidává jeden postřeh: když začne víkend, nemá do Německa téměř smysl jezdit. Parkoviště ve vyhlášených „nákupních“ saských městech, jakým je třeba Žitava, jsou plná českých aut a zákazníků.
