Tak v legendární pražské kavárně Demínka, stejně jako ve stejnojmenné pivnici pod ní, je pořád zavřeno. V roce 1997 tu skončili, protože dům koupila italská firma, že prý tu bude banka a hogo fogo byty, a ono po třech letech pořád nic, jen špinavá okna a okopané dveře, za kterými je výsměšná cedule "Stavba povolena". Třikrát hanba! Jak pravil Ivan M. Jirous: "Když jsem se dozvěděl, že z kavárny Demínka, kde by měl být národní památník, bude banka, tak mně to málem utrhlo srdce." Když není ani Demínka, ani výborný pivní sklípek pod ní, ba ani banka, je aspoň PLZEŇSKÁ PIVNICE U DEMĺNKY, zřízená nedávno vedle v domě. Lepší něco než nic; jenže kdo pamatuje atmosféru původní temné hospůdky pod Demínkou, kam se scházelo po dřevěných schodech, musí chtě nechtě ukázat palcem dolů. Název "Plzeňská pivnice..." je sice dost honosný, ovšem uvnitř to není žádná sláva. I nová "Demínka" je v mírném suterénu, pípa obrácena čelem ke dveřím, ale tím podobnost končí. Kovové dveře typu "Brano zavírá samo" nejsou vůbec hezké, navíc tuhle skřípaly snad víc než vrata žaláře v pevnosti na ostrově If. Naštěstí to někdo aspoň trochu spravil. Hospoda je zařízená, ne však zabydlená. Spíš to tu připomíná různé dekorace z televizních inscenací, kde je taky nábytek postavený tak, aby tam něco bylo, ale byt ve skutečnosti vypadá jinak. Vykachlíkovaná podlaha se moc nepovedla, skleněná přepážka mezi schůdky a forbesem už vůbec ne, lampy v designu "imitace petrolejek" rovněž, ale aspoň vrhají příjemnější světlo než bílé reklamy Gambrinus a Prazdroj nad pípou. Vždyť to je záře jak na cele předběžného zadržení! Na zdech pro forma visí pár kreseb od Renčína, které jsou ovšem tak maličké (a některé pověšeny na takových místech), že se teprve opravdu zblízka dá poznat, co na nich je, natož přečíst text vtipu pod obrázkem. Matný estetický dojem potvrzují i detaily typu umělohmotná ošatka na chléb. Samozřejmě, že sem lidé rádi zajdou, estetika neestetika. Vždyť okolí je hustě osídleno, též zedníci i výpočetní technici tu po práci rádi popijí. Ale přece jen, dalo by se vytvořit o něco útulnější prostředí... Pivo není ani úplně zlé, ani to jistě ne - znamenité, nýbrž průměrné. Prazdroj ujde až na celkem rychle vadnoucí pěnu. Na nápojové stránce zaujme málo vídaný pravopis slova "tonick". Na jídelníčku je i v neděli několik především knedlíkových hotovek, v cenách pod padesát korun. Svíčková však trochu mdlé chuti, taktéž boršč trpěl jistou bufetovou nevýrazností. Řízek s bramborem byl o něco lepší, zato nakládaný hermelín (36 Kč) zcela splnil očekávání, česnekovo-feferonková bomba zaručeně probudí žízeň. Mimochodem, výhodou tohohle jídla je, že jeho donáška trvá tak třicet vteřin, protože stačí kolo hermelínu položit na talířek a dopravit ho ke stolu. Na každou středu tu inzerují vepřové hody. Zasmušilé nedělní odpoledne - poloprázdný lokál (v jedné místnosti je dokonce zhasnuto), na stolečku ve výčepu vyhrává obstarožní přenosný televizor (ve všední dny mizí), politici mluví své nesmysly, úroveň je nevalná. Něco by to chtělo.
PLZEŇSKÁ PIVNICE U DEMĺNKY, Škrétova 3, Praha 2 - Vinohrady.
Otevřeno pondělí-neděle 11-22 hod. Osm stolů, asi 40 míst k sezení.
Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíc. Útratu si platí autoři sami; o hodnocení v hospodě nevědí.
Gambrinus 10° 12,60 Kč **
Prazdroj 12° 17,60 Kč ***
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem **
PLZEŇSKÁ PIVNICE U DEMĺNKY, Škrétova 3, Praha 2 - Vinohrady.
Otevřeno pondělí-neděle 11-22 hod. Osm stolů, asi 40 míst k sezení.
Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíc. Útratu si platí autoři sami; o hodnocení v hospodě nevědí.
Gambrinus 10° 12,60 Kč **
Prazdroj 12° 17,60 Kč ***
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem **
