Šanci získat tuto dotaci má však jen ten film, který projde kulturním testem. V něm se bude v několika bodech posuzovat, zda je dost "evropský", tedy zda obsahuje evropská témata, odkazuje na historii a tradici Česka či Evropy.
Podle takového klíče by na dotaci mohl teoreticky dosáhnout proevropsky laděný díl seriálu Ulice či cestovatelské taškařice typu Trhala fialky dynamitem nebo folklorní komedie Slunce, seno, erotika.
Jak by filmař přesvědčovalSlunce, seno, erotika (1991) Nahota na prodej (1993) |
"Určitě takové obavy zazní, ale zatím ještě nedošlo k řádnému sezení, tudíž nelze nyní víc říct," sdělil režisér Ondřej Kepka, jeden z radních.
Členové rady zatím nechtějí říkat, podle jakého klíče budou projekty posuzovat. "Rada si nejdříve musí stanovit jednací řád i principy, podle kterých se bude rozhodovat. Do té doby to zatím nechci komentovat," potvrzuje také Petr Mošna, radní a zároveň ředitel České filmové komory.
Hlavní argumentem pro zavedení dotace je fakt, že podobné programy fungují v dalších zemích Evropy, jako je Maďarsko, Velká Británie či Německo. Právě do kulis těchto zemí většina zahraničních štábů z Česka v posledních letech utekla.
Zatímco v roce 2003 v Česku zahraniční štáby utratily asi pět miliard korun, v loňském roce to podle Asociace producentů v audiovizi mohlo být asi jen půl miliardy. Pětinová "vratka" nákladů by měla filmaře do Čech opět nalákat, ministerstvo i filmaři navíc argumentují tím, že vynaložené peníze se Česku mnohonásobně vrátí.
Nesmyslné zvýhodnění
"Opatření zajistí zakázky firmám v souvisících službách i ve výrobě a vytvoří nová pracovní místa," tlumočí Viktorie Plívová, mluvčí ministerstva kultury. Podle výpočtu úřadu zajistí podpora vznik 1 500 pracovních míst ve filmařském průmyslu a 2 500 míst v návazných oblastech, jako je stavebnictví, hotelnictví a stravování.
Mnozí ekonomové však v umělém zvýhodnění filmového odvětví žádná pozitiva nevidí. "To, že se sedm zemí zbláznilo, neznamená, že se musíme zbláznit všichni," říká ekonom Dan Šťastný z Vysoké školy ekonomické v Praze.
Podle něj nedává smysl, aby tak úzké skupině podnikatelů povinně přispívala na podnikání celá společnost. Kdyby se tyto peníze nechaly spotřebitelům, myslí si Šťastný, ti sami by se rozhodli, za které oblasti budou utrácet.
"Když se lidem miliony vezmou, aby se vrátily filmařům, budou se povinně zúročovat ve filmařském průmyslu. Dopad na blahobyt lidí je spíše záporný, není-li to podepřeno nějakou sofistikovanou teorií o tom, proč si lidé nekupují to, co chtějí," uzavírá v nadsázce ekonom Šťastný.
Tuzemské ateliéry strádají
"Státní podpora jakéhokoliv průmyslu je z ekonomického hlediska špatná – pracně vydělané peníze daňových poplatníků umisťuje politik nebo úředník. Je o to víc špatné, pokud je tato podpora na dluh, jako v případě naší země, která má hluboký rozpočtový deficit," upozorňuje také ekonom Petr Mach.
Podle něj by mělo být klíčové, aby se Unie snažila naopak takovéto selektivní dotování jednotlivých odvětví zrušit, a nikoliv dál podporovat. I zástupci tuzemských filmařů tvrdí, že problém není v konkurenceschopnosti českých filmařů a zdejších kulis, ale právě v podbízení jiných zemí.
Odkazují přitom na období před pěti a více lety. Tehdy v Evropě "bez dotací" Česko patřilo k nejpřitažlivějším destinacím filmařů na starém kontinentě. Až když jiné země začaly vábit na státem dotované slevy, tuzemské ateliéry začaly strádat.
"Ano, je to nesmyslná deformace trhu. Ale dnes platí, že když nemáte pobídky, tak netočíte, je to celosvětový trend," říká i jeden z filmařů, který nechtěl mluvit na jméno.