"Když najímáte zahraničního manažera, musíte mu nabídnout částku odpovídající jeho možnostem ve vyspělých ekonomikách," říká šéf personální agentury Madsen and Taylor Zdeněk Pasák.
Jan Bubeník z personální firmy Bubeník Partners dodává: "Je jasné, že nemůžete zahraničním manažerům nabídnout třetinu jejich původního platu."
Z největších českých společností stojí cizinci v čele dvou zprivatizovaných bank - v České spořitelně je to Jack Stack, v Komerční bance Francouz Juan. Zahraniční manažeři hrají první housle i ve velkých poradenských firmách, v největší tuzemské firmě Škoda Auto mají čtyři z pěti postů v představenstvu.
Své zástupce do vysokých funkcí delegoval i belgický majitel největší tuzemské banky ČSOB, německá RWE se také spoléhá na své lidi jak v ovládaném dovozci plynu Transgas, tak v osmi regionálních distributorech.
Platy těchto manažerů se pohybují od deseti do dvaceti milionů korun a konkurovat jim může jen několik Čechů, například někdejší předprivatizační management Komerční banky. Ale i na nižších článcích vedení podniků jsou mezi platy tuzemských manažerů a na stejné pozici stojících cizinců většinou výrazné rozdíly.
Jeden příklad za všechny - v plzeňské Škodovce není nejlépe placeným manažerem šéf Martin Roman, ale jeho podřízený - ředitel dceřiné společnosti Škoda Steel Manfred Beckmann.
Jeho základní roční plat podle zjištění MF DNES převyšuje pět milionů korun, o něco více než má generální ředitel. Když se podniku daří a dosáhne cílů, které má Roman v manažerské smlouvě, pak díky pohyblivé složce platu může Beckmanna předčít.
Důvod je jasný, Škoda potřebovala pro svou ocelárnu zkušeného krizového manažera a obchodníka a takový v tuzemsku nebyl k mání. Podnik nakonec najal manažera, který pracoval ve vysokých funkcích pro takové kolosy jako Thyssen nebo Krupp.
V privatizovaných bankách nebo velkých firmách, jako je německou firmou RWE ovládaný dovozce plynu Transgas, většinou mají zahraniční manažeři příjmy složené ze dvou částí. Tou první je normální plat, který prochází účetnictvím tuzemského zaměstnavatele.
A tato část příjmů bývá stejná s odměnami českých kolegů. Až na to, že cizincům se platí některé zvláštní přípatky, jako byt, školné pro děti nebo cesty za rodinou.
"Zahraniční manažeři jsou odměňováni podle stejných principů jako zaměstnanci, kteří jsou českými občany. Nadstavbou pro zahraniční manažery je úhrada výloh za bydlení," říká Klára Gajdušková, mluvčí České spořitelny, kterou loni koupila rakouská Erste Bank. Jinde platí manažerům cesty domů.
Personalisté však dodávají, že kromě základní mzdy cizinci mají často další příjmy z práce pro mateřské zahraniční firmy. Důvodů je několik.
Tím hlavním je "daňová optimalizace". Speciální firma se zvláštním daňovým režimem platí manažerům za projekty, které odvádí pro tuzemský podnik, a kompenzuje mu tak nižší příjem v Česku.
"Pracuje třeba pro pobočku v Lichtenštejnsku a ta mu samozřejmě za to platí," uvádí Bubeník.
Dalším z několika důvodů, a zdaleka ne nedůležitým, je skutečnost, že velké rozdíly mezi mzdami zahraničních a tuzemských manažerů by mohly vyvolávat ve firmě napětí. K tomu se však málokdo hlásí.
Mluvčí České spořitelny Klára Gajdušková na dotaz, zda banka tento model využívá, odpovídá: "Existuje společnost ÖCI, dceřiná firma Erste Bank, a ta vypořádává odměny pro rakouské poradce v České spořitelně. Odměny manažerů ale procházejí pochopitelně přes účetnictví spořitelny."
Polostátní firmy jsou při placení zahraničních manažerů odkázány na vlastní zdroje. Kromě Škody Holding nyní najala zahraničního manažera například elektrárenská společnost ČEZ.
Němec Henning Probst má mít od prosince na starosti distribuci elektřiny a bude jedním z výkonných ředitelů elektrárenské firmy. Konkrétní výši mzdy manažera ČEZ nesdělil, podle zdrojů z firmy odpovídá manažerským platům v Německu.
"Je to věc dohody dvou stran. Je otázkou pěti až deseti let, kdy platy v tuzemsku budou na úrovni 80 procent Evropské unie," odpověděl na dotaz ohledně výše Probstových odměn šéf ČEZ Jaroslav Míl.
Jasným příkladem rozdílu byla mzda Čechoameričana Petera Urbana, který vedl kopřivnickou Tatru před její privatizací. Firma jej tehdy nemohla dostatečně zaplatit, a proto jeho soukromé firmě platila státní Revitalizační agentura za "poradenství" v přepočtu 200 tisíc korun měsíčně.
